Článek
Jeho otec Josef Haškovec patřil mezi zakladatele české neurologie jako samostatného lékařského oboru. Syn tak měl cestu předurčenou.
Po absolvování lékařské fakulty se mladý Haškovec rychle zařadil mezi největší talenty své generace. Specializoval se na psychiatrii, neurologii a neurohistologii, přednášel na Karlově univerzitě a vedl Ústav pro výzkum mozku. Byl uznávaným odborníkem doma i v zahraničí.
Do jeho života však zasáhla válka. Zapojil se do komunistického protinacistického odboje a za svou činnost skončil v rukou gestapa. Několik let strávil ve vězení a jen shodou okolností unikl popravě. Právě tato zkušenost z něj po osvobození udělala přesvědčeného komunistu. V roce 1946 vstoupil do strany, a to rozhodlo o jeho dalším osudu.
Osudný telefonát
Jednoho dne přišla nabídka, která se neodmítá. Sekretářka Klementa Gottwalda Anna Köhlerová mu oznámila, že předseda vlády potřebuje osobního lékaře. Údajně dodala větu, která dokonale vystihovala atmosféru tehdejší doby: „Kléma si jistě zaslouží, aby o něj pečoval alespoň docent nebo profesor.“
Haškovec souhlasil. Nešlo jen o profesní poctu. Ve státě ovládaném komunistickou stranou znamenala péče o Gottwalda obrovskou prestiž i mimořádnou důvěru. Jenže pacient, kterého dostal do péče, byl téměř beznadějný případ.
Prezident, který se odmítal léčit
Haškovec brzy zjistil, že lékařské znalosti jsou jen polovinou práce. Klement Gottwald byl dlouholetý silný kuřák, milovník tvrdého alkoholu a muž, který doporučení lékařů prakticky ignoroval. K tomu se přidávaly závažné zdravotní komplikace – pokročilá syfilis, srdeční onemocnění, psychické problémy i následky chronického alkoholismu. Podle některých odborníků byl jeho organismus už koncem čtyřicátých let prakticky zdevastovaný.
Haškovec docházel za prezidentem několikrát týdně. Léčil ho, kontroloval jeho zdravotní stav a snažil se alespoň zmírnit následky životního stylu, který Gottwalda doslova zabíjel. Někdy musel používat až téměř komické metody.
Podle vzpomínek současníků během hradních recepcí prezidentovi doslova bral z rukou skleničky s alkoholem, aby zabránil dalšímu pití. Marně. Gottwald si stejně vždy našel cestu k další láhvi. Rentgenologické vyšetření z roku 1947 přitom naznačovalo, že pokud nezmění způsob života, zbývají mu přibližně dva roky života. Jenže změnit životní styl nejmocnějšího muže republiky bylo prakticky nemožné.
Informoval Slánského
Vedle samotné léčby měl Haškovec ještě jednu citlivou povinnost. O zdravotním stavu prezidenta pravidelně informoval druhého muže komunistické hierarchie – Rudolfa Slánského. V tehdejší stranické struktuře šlo o běžnou praxi. Nikdo netušil, že právě tato rutina se později stane jedním z hlavních důkazů jeho údajné zrady
V listopadu 1951 padl Rudolf Slánský. Muž, který byl ještě před několika týdny druhým nejmocnějším komunistou v zemi, se přes noc proměnil ve zrádce, špiona a nepřítele lidu. A spolu s ním začali padat i lidé z jeho okolí. Mezi nimi také profesor Vladimír Haškovec.
Bylo 17. května 1952. Haškovec šel jako obvykle do práce. Nedaleko svého bydliště však zastavilo auto. Vyskákali z něj příslušníci Státní bezpečnosti, strhli ho dovnitř, nasadili mu černé brýle a odvezli do ruzyňské věznice. Žádné vysvětlení. Žádný soudní příkaz.
Obvinění znělo absurdně. Měl být členem spiklenecké skupiny Rudolfa Slánského a záměrně špatně léčit prezidenta Klementa Gottwalda. Jinými slovy – lékař, který se roky snažil udržet prezidenta při životě, měl podle vyšetřovatelů usilovat o jeho smrt.
Přiznejte se. Strana to žádá
Následovaly měsíce výslechů. Vyšetřovatelé po něm nechtěli pravdu, chtěli přiznání.
Po letech Haškovec vzpomínal na větu, kterou slyšel stále dokola: „Byly to nejhroznější pocity v mém životě, zvláště proto, že nám vyšetřovatelé stále opakovali, že se máme přiznat – že to po nás žádá strana.“ Nakonec rezignoval a podepsal výpověď, že patřil do Slánského spiklenecké organizace a podílel se na přípravě odstranění prezidenta republiky. Proces proběhl podle známého scénáře.
Haškovec neměl obhájce. Obžalobu si směl přečíst až těsně před zahájením hlavního líčení. Soud ho poslal na šest let do vězení. Přišel o občanská práva, polovinu majetku a profesní kariéru. Mezi body obžaloby se objevilo i tvrzení, že při léčbě prezidenta nedostatečně spolupracoval se sovětskými odborníky a nezvládl dohlédnout na jeho životosprávu. Jinými slovy – nesl odpovědnost za to, že Gottwald pil, kouřil a odmítal poslouchat rady lékařů.
Ironií osudu bylo to, že v době rozsudku Gottwald více než rok nežil.
Jáchymov místo univerzity
Haškovec prošel věznicemi a pracovním táborem na Jáchymovsku. Byl propuštěn předčasně na podmínku v dubnu 1955. Mohl nadále pracovat jako lékař, ale jen mimo Prahu. Část jeho profesního života byla nenávratně zničena. Přesto zůstává jedním z nejvýznamnějších českých psychiatrů a neurologů své generace. Publikoval desítky odborných prací, znovu přednášel a nakonec se dočkal i profesorského titulu.
Tajemství, které si odnesl do hrobu
Na Haškovce je dodnes fascinující ještě jedna věc. Jako osobní lékař znal zdravotní stav Klementa Gottwalda do nejmenších podrobností. Věděl o jeho alkoholismu, o postupující syfilidě i dalších diagnózách, které režim pečlivě tajil. Přesto o nich veřejně nikdy nemluvil. Lékařské tajemství zachoval i poté, co ho stát připravil o svobodu, kariéru i čest. Ještě paradoxnější je závěr jeho životního příběhu.
Navzdory věznění, vykonstruovanému procesu i ponížení zůstal až do smrti přesvědčeným komunistou. Straně, která ho zničila, nikdy definitivně nepřestal věřit.
Zdroje:
