Článek
Emilu Novotnému bylo v březnu 1995 pouhých devatenáct let, když byl zadržen na bangkockém letišti s 5,6 kilogramy heroinu ukrytými v zavazadle. Drogy měl propašovat do kambodžského Phnompenhu. Před soudem tvrdil, že k pašování byl donucen. Podle jeho výpovědi ho zlákala nabídka placené dovolené v Thajsku, kterou měl financovat přítel jeho kamarádky Eleny. Po příjezdu mu však údajně sebrali pas, peníze i zpáteční letenku a pod pohrůžkou ho přinutili k pašování. Ať už byla pravda jakákoli, thajský soud byl neúprosný. I když Novotný unikl trestu smrti, v červenci 1995 byl odsouzen k 50 letům vězení.
O rok později, v březnu 1996, se na stejném letišti ocitl Radek Hanykovics, tehdy sedmadvacetiletý rodák z Trutnova. S 2,4 kilogramy heroinu připevněnými kolem pasu se chystal odletět do Finska. Osudnou se mu stala zdánlivá maličkost – kabát, který se mu nevešel do tašky, musel být ručně prohledán. Úřednice objevila drogy a Hanykovicsova svoboda skončila. „Zavřeli mě do klece s dřevěnou podlahou, dírou místo záchodu, šváby a potkany,“ popsal později svůj první kontakt s thajským vězeňským systémem. Stejně jako Novotný byl v prosinci 1996 odsouzen k 50 letům odnětí svobody.
Život v Bangkwangu: Boj o přežití
Věznice Bangkwang, přezdívaná „Bangkocký Hilton“, je místem, kde se láme i ta nejsilnější vůle. Podmínky zde byly kruté – vězni spali na rohožkách na betonové podlaze, strava se často omezovala na solenou rýži, a bez peněz nebylo možné získat ani základní léky. Sebemenší prohřešek znamenal bití bambusovými tyčemi. „Osm let jsem neviděl hvězdy,“ svěřil se později Hanykovics, jehož slova odhalují hlubokou izolaci a ztrátu naděje. Novotný zase přiznal, že k přežití bylo nutné maximálně se přizpůsobit.
Oba muži strávili v thajských věznicích dlouhé roky, Novotný devět a Hanykovics osm let . Jejich tresty byly postupně zmírněny díky amnestiím thajského krále. První amnestie v roce 1996 snížila Novotnému trest o 7,5 roku, zatímco Hanykovicsovi byl v roce 2001 trest zkrácen na polovinu. Další amnestie v roce 2006, vyhlášená při příležitosti narozenin thajské královny, přinesla další úlevu – Novotnému zůstalo 29 let, Hanykovicsovi téměř 21 let.
Návrat do Česka: Nová naděje, staré tresty
Po letech diplomatických jednání mezi Českou republikou a Thajskem byla v dubnu 2000 podepsána dohoda o předávání odsouzených, která vstoupila v platnost 24. září 2002. Novotný a Hanykovics rychle požádali o převoz do vlasti, a 13. ledna 2004 se jejich letadlo dotklo české půdy. Pro oba to byl okamžik úlevy, návrat do civilizace, ale ne konec trestu. České soudy potvrdily thajské rozsudky, a přestože české procesní předpisy umožňovaly podmíněné propuštění po dvou třetinách trestu, svoboda byla stále vzdálená. Novotný neúspěšně podal odvolání k pražskému městskému soudu, zatímco Hanykovics čelil smrtelné nemoci.
Bojovníkem proti drogám
Hanykovicsovo zdraví bylo podlomeno krutými podmínkami thajského vězení. V roce 2005 mu byl kvůli rakovině plic přerušen výkon trestu. Tuto nečekanou svobodu využil k tomu, aby varoval mladé lidi před osudnou cestou, kterou sám prošel. Začal jezdit po školách, knihovnách a neziskových organizacích, kde otevřeně hovořil o svých zkušenostech. „Kdyby to odradilo alespoň jedno dítě od drog, můj osud měl smysl,“ řekl. Jeho přednášky přitahovaly pozornost studentů i médií.
V září 2006 vydal Hanykovics autobiografickou knihu Pro drogy nemá smysl umírat, kterou napsal na základě zápisků z thajského vězení. „Chtěl jsem, aby na mě maminka mohla být znovu pyšná,“ přiznal Hanykovics, který knihou nejen zpracovával svůj příběh, ale snažil se dokázat, že není jen „pašerák“. Kniha se stala silným apelem na mladé lidi, aby se vyhnuli drogám.
Bohužel, Hanykovicsův čas byl omezený. Rakovina plic byla neúprosná a Radek 30. ledna 2007 ve věku 37 let zemřel.
Emil Novotný: Milost a nový začátek
Emil Novotný pokračoval ve výkonu trestu ve věznici ve Valdicích. I on byl poznamenán thajským vězením, ale na rozdíl od Hanykovicse se mu podařilo přežít. V červnu 2008 přišla nečekaná zpráva, prezident Václav Klaus mu udělil milost. Při rozhodování přihlédl k tomu, že Novotný strávil devět let v krutých podmínkách thajského vězení a odpykal si podstatnou část trestu. Po propuštění se Novotný vyhýbal médiím a veřejnosti. Jednu z mála výjimek učinil v roce 2009, když v Pardubicích navštívil otevření centra thajských masáží. Tam sdílel svůj „recept“ na přežití v Bangkwangu: přizpůsobení se místní kultuře, učení thajštiny a komunikace s místními vězni.
Zatracení
Příběh Novotného a Hanykovicse oslovil i filmaře. V roce 2002 uvedl režisér Dan Svátek celovečerní film Zatracení. Snímek, jehož distribuční slogan zněl „…může se to stát i tobě“, věrně zachycuje krutou realitu thajských věznic a zoufalství mladých lidí, kteří podlehli lákadlu rychlého zisku. Film se stal silným varováním a připomínkou, že pašování drog má devastující následky.
Oba příběhy spojuje poselství, které Hanykovics shrnul v titulu své knihy: „Pro drogy nemá smysl umírat.“
Zdroje:
HANYKOVICS, Radek. Pro drogy nemá smysl umírat. 1. vyd. Praha: Albatros, 2006. 318 s.,
