Článek
Dvouletá Natálie Kudriková spí v posteli mezi svými rodiči, když do jejich domu v Opavské ulici dopadají tři zápalné lahve. Požár, který vzápětí zachvátí dům, změní život malé dívky navždy. S popáleninami na více než 80 % těla bojuje o přežití, zatímco její rodina čelí ztrátě domova a traumatu z rasově motivovaného útoku.
Jedna ze zápalných lahví totiž dopadla přímo do postele, kde Natálka ležela. Benzín nejvíce zasáhl malou holčičku, která utrpěla popáleniny třetího a čtvrtého stupně na více než 80 % těla. Její matka utrpěla popáleniny na 30 % těla, otec měl zranění na zádech a končetinách. Dům, který rodina obývala od roku 1983, zcela vyhořel a musel být později zbořen.
„Cítili jsme jen obrovské horko. A že hoříme. Natálka ležela uprostřed mezi námi. Benzín ji polil nejvíc a způsobil jí z nás všech největší popáleniny. Nikdy nezapomenu, jak byla spálená. Jako černý uhel,“ popsala Anna Siváková hrůzné okamžiky. Natálie byla okamžitě převezena do Popáleninového centra Fakultní nemocnice Ostrava, kde lékaři zahájili boj o její život.
Zázrak přežití
Natálie se stala prvním batoletem v Česku, které přežilo takto rozsáhlé popáleniny. Její léčba byla extrémně náročná – strávila v nemocnici osm měsíců, až do prosince 2009, a podstoupila řadu operací. Náklady na její péči dosáhly 6 milionů korun, které pojišťovna následně vymáhala po útočnících. Lékaři z ostravského popáleninového centra byli za svou práci oceněni cenou Gypsy Spirit, ale ani jejich mimořádné úsilí nemohlo zvrátit trvalé následky. Natálie zůstala fyzicky i psychicky poznamenaná na celý život.
„Každý rok má operaci. Kůže, kterou má umělou, se musí nahrazovat, jak roste,“ popsala maminka Anna Siváková. Kromě fyzických jizev se u Natálie projevily vážné psychické problémy. Deprese, úzkosti a strach z lidí se staly její každodenní realitou. V 15 letech, když se dozvěděla o podmíněném propuštění dvou útočníků, se její stav zhoršil. „Leží v posteli, ptá se, co budeme dělat. Bojí se, že je někde potká,“ vyprávěla Anna.
Život po útoku
Po útoku se rodina přestěhovala do Budišova nad Budišovkou, do domu zakoupeného z veřejné sbírky. Původní dům byl zničen a jeho vlastnická historie, komplikovaná poválečným vysídlením Němců a nejasným dědickým řízením, přidala rodině další starosti. Natálie vyrůstala v prostředí poznamenaném traumatem. Navzdory snaze rodičů a lékařů se její psychický stav zhoršoval. Odmítala komunikovat s cizími lidmi, bála se jezdit autobusem a ve škole potřebovala doprovod matky.
„Musela jsem s ní sedět v lavici od první třídy. Jinak bychom ji do školy nedostali,“ popsala Anna Siváková. Natálie dokončila základní školu s obtížemi, na střední školu nebo učiliště nenastoupila. „Prostě by to psychicky nezvládla,“ dodala její matka. Natálka má jen pár kamarádek a její nejbližší oporou je starší sestra, se kterou navštěvuje taneční kroužek. Jinak zůstává v izolaci, uzavřená ve svém světě strachu a nejistoty.
Dopad propuštění útočníků
Soudní proces s útočníky začal v květnu 2010. Všichni byli uznáni vinnými z pokusu o vraždu s rasovým motivem a odsouzeni k dlouholetým trestům. Znalecké posudky potvrdily jejich rasistické a extremistické postoje, přestože netrpěli duševními poruchami. Útok byl plánován jako oslava výročí narození Adolfa Hitlera.
V roce 2023 dva z útočníků podmíněně propuštěni po odpykání dvou třetin trestu. V září 2024 následoval třetí. Tyto rozsudky otřásly Natálií a její rodinou. „Nesouhlasím s tím, že by měli být po 12 letech propuštěni. Moje dcera trpí,“ řekla Anna Siváková. Natálie se uzavřela do sebe ještě více.
Další ránou byla otázka odškodného. Zatímco zdravotní pojišťovna obdržela od odsouzených přes 720 tisíc korun, rodina dostala podle Anny Sivákové méně než polovinu této částky. Po jejich propuštění platby zcela ustaly. „Je to nespravedlivé. Natálka vysoudila víc, ale dostává míň než pojišťovna,“ zlobila se Anna.
Natálčin příběh je připomínkou křehkosti lidského života a devastujících důsledků nenávisti. Zatímco pachatelé se vracejí do normálního života, Natálie zůstává vězněm svých jizev – fyzických i psychických. Její matka Anna se snaží dceři vštípit, že se podobný útok už nemůže opakovat, ale Natálie tomu nevěří. „Ví, kdo jí to udělal. Bojí se,“ říká Anna.
Zdroje:
