Článek
V roce 1958 poslal soud sedmadvacetiletého Vojtěcha Bělocha na deset let do vězení. Horník z jižní Moravy pohlavně zneužil tři děti ve věku od osmi do jedenácti let.
Rozsudek znamenal, že se na svobodu měl vrátit až téměř jako čtyřicetiletý muž. Jenže celý trest si neodpykal. Ve vězení získal sedmnáct kázeňských odměn a po pěti letech byl podmíněně propuštěn. Následovala šestiletá zkušební doba.
Netrvalo dlouho a ukázalo se, že šance na návrat do běžného života svůj účel nesplnila.
Druhé odsouzení přišlo ještě ve zkušební době
V roce 1965 stanul Běloch před soudem znovu. Tentokrát kvůli pohlavnímu zneužití desetileté školačky. Nového činu se navíc dopustil v době, kdy stále běžela zkušební lhůta po jeho předchozím propuštění.
Soud mu uložil osmnáct měsíců vězení a zároveň nařídil, aby si odpykal zbývajících pět let z původního desetiletého trestu.
Ani tentokrát však za mřížemi nezůstal po celou stanovenou dobu. Do jeho trestu zasáhla amnestie prezidenta Antonína Novotného z května 1965, která jej zkrátila o osmnáct měsíců.
Na jaře 1970 se Běloch opět dostal na svobodu. Bylo mu osmatřicet let a za sebou měl dva rozsudky za sexuální útoky na děti.
O tři a půl roku později potkal Marcelu Konečnou.
Sliboval jí obrázky z pohádkové knížky
Byla středa 5. prosince 1973. Marcela chodila do první třídy a po vyučování se vracela domů v Dubňanech na Hodonínsku.
Běloch ji oslovil cestou a začal ji přemlouvat, aby šla s ním. Sliboval jí obrázky z pohádkové knížky. Když se dívce nechtělo, tvrdil jí, že u něj doma čeká její maminka.
Nakonec ji přesvědčil. Současně se snažil zabránit tomu, aby je někdo viděl spolu. Marcelce proto podle pozdější rekonstrukce řekl, aby šla několik metrů za ním.
V bytě ji sexuálně napadl. Potom si zřejmě uvědomil, že dítě může říct rodičům, co se stalo. Marcelku uškrtil.
Její tělo zatím nechal v bytě a vyšel ven. Koupil si lahvové pivo a cestou se ukázal několika lidem. Vyšetřovatelé později dospěli k závěru, že se tím snažil vytvořit si alibi.
Ve stejné době už rodiče začínali mít o dceru strach.
Dubňany hledaly zmizelou školačku
Když se Marcela nevrátila ze školy, její otec se ji vydal hledat. Postupně se přidávali další lidé a pátrání se rychle rozrůstalo.
Běloch mezitím čekal na tmu. Večer vložil tělo dítěte do jutového pytle, naložil ho na malý motocykl a odvezl do lesa. Tam Marcelku zahrabal a místo zakryl větvemi. Její kabátek, školní brašnu a další věci rozházel po okolí, aby pátrání zkomplikoval.
Do hledání se zapojili policisté, vojáci i více než dvě stovky obyvatel Dubňan. Někteří si kvůli zmizelé dívce vzali pracovní volno nebo dovolenou.
Kriminalisté se však brzy začali zajímat právě o Bělocha. Jeho minulost z něj dělala jednoho z lidí, které potřebovali prověřit. Nakonec skončil ve vazbě ještě předtím, než se podařilo Marcelčino tělo objevit.
Podle pozdějšího popisu případu se měl ve vazbě modlit, aby napadl sníh a zakryl místo, kam dívku odvezl.
Po sedmi dnech pátrání byla Marcela nalezena.
Výpověď změnil nejméně desetkrát
Vyšetřování tím neskončilo. Běloch svou výpověď opakovaně měnil a kriminalisty zaváděl i k činům, které nespáchal. Podle dochovaných údajů změnil verzi událostí nejméně desetkrát.
V jednom případě tvrdil, že napadl ženu a poté ji utopil v řece. Policisté jeho tvrzení prověřovali, ale zjistili, že s její smrtí neměl nic společného.
Bělocha zkoumali psychiatři, psychologové a sexuologové. Ti u něj diagnostikovali pedofilní deviaci s fetišistickými prvky a možnost jeho nápravy hodnotili velmi skepticky.
V Dubňanech mezitím případ vyvolal obrovské emoce. Místní sepsali petici požadující trest smrti a při rekonstrukci činu panovaly podle pozdějších pramenů obavy, že se rozzuření lidé pokusí na obviněného zaútočit.
Soud nakonec Bělocha k trestu smrti skutečně odsoudil.
Případ skončil na Pankráci
Běloch se ještě pokusil nejvyššímu trestu uniknout. Jeho případ se v souvislosti s žádostí o milost dostal až ke Kanceláři prezidenta republiky. Milost však nedostal.
Vojtěch Běloch byl popraven 23. května 1975 v pankrácké věznici. Bylo mu třiačtyřicet let.
Jeho případ ale nezačal prosincovým odpolednem roku 1973, kdy cestou ze školy potkal malou Marcelu. Začal o patnáct let dříve.
Už v roce 1958 věděla justice, že sexuálně napadl tři děti. Dostal deset let, po pěti byl podmíněně propuštěn. Ještě ve zkušební době následoval útok na desetiletou školačku a další rozsudek. Část trestu mu později zkrátila amnestie a v roce 1970 byl znovu na svobodě.
Když o tři roky později potkal Marcelu Konečnou, byla nejméně pátým známým dítětem, které napadl.
Předchozí čtyři děti jeho útoky přežily. Marcela už ne.
Zdroje:
