Článek
Costa Concordia, postavená v roce 2006 v janovské loděnici Fincantieri, byla největší italskou lodí svého druhu. Se 17 palubami, 1500 kajutami, pěti restauracemi, 13 bary, čtyřmi bazény, lázněmi, kinem, divadlem, kasinem a diskotékou slibovala cestujícím nezapomenutelný zážitek. Na palubě se nacházelo 4252 lidí – 3206 cestujících a 1023 členů posádky, kteří se těšili na sedmidenní okružní plavbu po Středozemním moři.
Osudný manévr u ostrova Giglio
Krátce po 21:00 místního času, když loď opustila přístav Civitavecchia a mířila k první zastávce v Savoně, došlo k tragédii. Kapitán Francesco Schettino se rozhodl přiblížit loď k ostrovu Giglio, aby provedl manévr zvaný inchino – tradiční „pozdrav“ místním obyvatelům, při němž se loď přiblíží k pobřeží a rozsvítí světla či zatroubí sirénou. Tento riskantní manévr však skončil katastrofou. Loď narazila na podmořský útes, který se nacházel jen 300 metrů od břehu. Příliš blízko na to, aby bylo plavidlo v bezpečí. Náraz způsobil obrovskou padesátimetrovou trhlinu v levém boku lodi. Kus útesu zůstal zaklíněn v trupu. Voda začala rychle zaplavovat strojovnu, což vedlo k výpadku proudu a ztrátě kontroly nad plavidlem. Loď se stala neovladatelnou a začala se naklánět. „Bylo to, jako bychom byli ve filmu. Nádobí padalo na zem, lidé křičeli a běhali v panice,“ popsal situaci jeden z přeživších, Fulvio Rocci.
Chaotická evakuace
Výpadek proudu způsobil paniku mezi cestujícími. Mnozí byli v tu chvíli v jídelnách, kde se ozvala ohlušující rána. Člen posádky přes palubní rozhlas uklidňoval cestující, že jde o selhání elektřiny a vyzýval je, aby zůstali na svých místech. Tato zpráva však jen prohloubila zmatky, protože loď se začala viditelně naklánět. Kapitán Schettino váhal s vyhlášením nouzového stavu a oficiální příkaz k evakuaci vydal až po zhruba hodině. Mezitím někteří cestující, znepokojení rostoucím náklonem lodi, sami kontaktovali přístavní úřady, což urychlilo příjezd záchranných týmů. Výpadek proudu znesnadnil spouštění záchranných člunů, z nichž některé byly kvůli naklonění lodi nepoužitelné. Celkově trvala evakuace šest hodin a byla extrémně komplikovaná. Loď se postupně nakláněla až na 80 stupňů. Zoufalí cestující skákali do ledové vody a pokoušeli se doplavat ke břehu, přičemž nejméně tři osoby se utopily a sedm utrpělo vážná zranění. Záchranné operace vedli místní hasiči, pobřežní stráž, námořnictvo a letectvo. Pět vrtulníků se střídalo při přepravě přeživších na břeh, zatímco potápěči prohledávali zaplavené části lodi. Místní náčelník hasičů Aquilino uvedl, že jeho tým vytáhl 100 lidí z vody a zachránil asi 60 dalších, kteří byli uvězněni v lodi. Obyvatelé ostrova otevřeli své domy, školy, hotely a kostel, aby poskytli přeživším přístřeší, jídlo a teplé oblečení. Evakuovaní byli později přepraveni trajekty do přístavu Porto Santo Stefano na pevnině. Některým cestujícím se podařilo přežít ve vzduchových kapsách, jako tomu bylo v případě italského člena posádky Manrica Gianpetroniho, který byl se zlomenou nohou zachráněn po 36 hodinách uvěznění na třetí palubě.
Kontroverze a Schettinova role
Kapitán Francesco Schettino se stal terčem ostré kritiky. Záchranáři zjistili, že opustil loď dlouho před dokončením evakuace, což je v rozporu s námořní tradicí, kdy kapitán opouští loď jako poslední. Přepis jeho telefonátu s pobřežní stráží, doslova šokoval veřejnost. „Co to děláte, kapitáne? Utíkáte?“ křičel na něj velitel záchranářů Gregorio De Falco. Schettino trval na tom, že „dohlíží ze břehu“, a přes naléhání se na loď nevrátil. Schettino čelil obviněním ze zabití z nedbalosti, zavinění nehody a předčasného opuštění plavidla. Argumentoval, že za nehodu mohla závada záložního generátoru a že svým manévrem zabránil potopení lodi v hlubokých vodách. Italské soudy však jeho obhajobu neuznaly a v roce 2017 byl odsouzen k 16 letům vězení, což potvrdil i Nejvyšší soud.
Největší záchranná operace v dějinách
Vrak Costa Concordia, ležící na boku u ostrova Giglio, byl časovanou bombou. Hrozilo, že sklouzne do hlubších vod a způsobí ekologickou katastrofu únikem ropných látek. V březnu 2012 byly z lodi bezpečně odčerpány provozní kapaliny, čímž bylo toto riziko eliminováno. Následovala jedna z nejnáročnějších záchranných operací v historii námořnictva. Po ročních přípravách začalo napřimování vraku. Během 19 hodin byla loď vytažena do svislé polohy pomocí ocelových lan, navijáků a obřích kovových nádrží naplněných vodou. V červenci 2014 byl vrak odtažen do Janova, kde během dvou let probíhala jeho demontáž. Náklady na celou operaci přesáhly 600 milionů eur, což z ní činí nejdražší záchranu lodi v dějinách. Až při demolici vraku bylo objeveno tělo dvaatřicáté oběti katastrofy. Příběh Concordie definitivně skončil až v roce 2015, kdy přišel list La Repubblica se senzačním zjištěním. Ke dnu v parníku totiž klesly i drogy italské mafie 'Ndrangheta, která je tam pašovala. „Ta loď, která z nás udělala pro celý svět šašky, si udělala prdel i z nás,“ vyjádřil se podle přepisů z odposlechů o ztracených drogách boss mafie Michele Rossi.
Zdroje:
