Článek
Když v lednu 1945 Rudá armáda osvobodila Polsko od nacistické okupace. Pro místní obyvatelstvo to neznamenalo pouze konec jednoho útlaku, ale často i začátek nového utrpení. Sovětští vojáci, povzbuzováni propagandou o hrdinském osvobození a někdy i mlčenlivým souhlasem svých nadřízených, se dopouštěli masového plenění a znásilňování. Tyto činy nebyly omezeny jen na civilní obyvatelstvo, dotkly se i klášterů, které byly považovány za bezpečné útočiště. Jeptišky, žijící v odloučení od světa a oddané svému poslání, se najednou ocitly v epicentru násilí.
Pauliacové svědectví
Madeleine Pauliacová, tehdy hlavní lékařka varšavské nemocnice a vedoucí repatriační mise Francouzského červeného kříže, se s touto krutou realitou setkala během jedné ze svých četných cest po Polsku. Jednoho dne ji jeptiška z odlehlého kláštera požádala o pomoc. Když dorazila na místo, zjevil se jí obraz, který ji hluboce zasáhl a který později zachytila ve svém deníku: „Bylo jich pětadvacet. Patnáct jeptišek Rusové znásilnili a rovnou zabili, zbylých deset znásilnili opakovaně. Některé čtyřicetkrát, jiné až padesátkrát. K jejich hrůze navíc pět nebohých jeptišek otěhotnělo.“
Tento záznam odhaluje rozsah zvěrstev. Jeptišky, které přežily prvotní útok, byly vystaveny opakovanému násilí, což vedlo nejen k fyzickým, ale i hlubokým psychickým škodám. Pět z nich navíc zjistilo, že jsou těhotné. Ocitly se v situaci, která pro řeholnice představovala nejen osobní tragédii, ale i morální a náboženské dilema. Klášter, který měl být místem klidu a modlitby, se proměnil v dějiště zoufalství.
Setkání s jeptiškami
Když Madeleine vstoupila do kláštera, našla ženy zlomené, ale zoufale toužící po pomoci. Matka představená, která sama trpěla syfilidou přenesenou od vojáků, ji prosila o mlčení. Hanba, která by na klášter dopadla, kdyby se veřejnost dozvěděla o těchto událostech, by mohla zničit jejich poslání i pověst. Jeptišky byly navíc v rozporu mezi svou vírou, která zakazovala potrat, a zoufalou situací, v níž se ocitly. Některé z nich se Pauliacové opatrně dotazovaly na možnost přerušení těhotenství, což naznačuje hloubku jejich utrpení a beznaděje.
Pauliacová, lékařka s pevnou rukou a silným smyslem pro povinnost, se rozhodla jednat. Navzdory rizikům, cestou do kláštera ji sovětští vojáci málem také znásilnili, se ujala péče o těhotné jeptišky. V utajení, aby chránila jejich důstojnost a na přání kláštera, pomohla přivést jejich děti na svět. Tento akt nebyl jen medicínským zákrokem, ale i projevem hluboké lidskosti. Madeleine riskovala nejen svou bezpečnost, ale i kariéru, protože jakákoli publicita by mohla ohrozit její misi i životy těch, kterým pomáhala.
Morální a emocionální dopad
Pro Madeleine představovala tato zkušenost obrovskou zkoušku. Ve svých poznámkách nezmiňuje pouze fakta, ale i emoce – hrůzu jeptišek, jejich prosby a ticho, které ji obklopovalo při práci. Jako lékařka musela čelit otázce, jak pomoci ženám, jejichž víra jim bránila přijmout některé možnosti a přitom respektovat jejich přání. Její rozhodnutí asistovat při porodech, místo aby podlehla náznakům o potratech, ukazuje její schopnost najít rovnováhu mezi medicínskou etikou a lidskou důstojností.
Pro jeptišky samotné byla Pauliacová nejen lékařkou, ale i záchranou v čase, kdy se jejich svět rozpadal. I když se snažily zachovat svou komunitu a víru, trauma, které prožily, zanechalo trvalé jizvy. Není známo, co se stalo s dětmi narozenými v klášteře – zda byly předány do péče jiným, nebo zůstaly v utajení, jak si klášter přál. Tato nejistota jen podtrhuje tragédii celé události.
Odkaz klášterního příběhu
Madeleine Pauliacová zemřela 13. února 1946 při automobilové nehodě v Sochaczewě nedaleko Varšavy. Okolnosti její smrti zůstávají nejasné. Podle jedné verze auto dostalo smyk na ledu, podle druhé narazilo na minu. Je pohřbena na hřbitově Saint-Étienne ve Villeneuve-sur-Lot a posmrtně vyznamenána Národním řádem Čestné legie a Válečným křížem 1939–1945.
Její synovec Philippe Maynial později předal její deníky a zprávy scénáristům, což vedlo k natočení filmu Nevinné, v režii Anne Fontaine. Film, uvedený v roce 2016, zachycuje Pauliacové zážitky v Polsku a odhaluje světu pravdu o zvěrstvech, která sovětská propaganda dlouho tutlala.
Zdroje:
