Článek
Alois Grebeníček vyrůstal v chudých poměrech, vyučil se řezníkem a během nacistické okupace se zapojil do komunistického odboje, konkrétně ve skupině Moravská rovnost, kde šířil letáky. V roce 1942 ho zatklo gestapo. Po brutálních výsleších skončil v koncentračních táborech Osvětim a Buchenwald. Přežil, ale nacistické věznění se na něm především po psychické stránce krutě podepsalo. Po osvobození v roce 1945 obdržel za odbojovou činnost Československý válečný kříž. Zdánlivě hrdinský příběh však brzy nabral temnější směr.
Od oběti k mučiteli
Po válce vstoupil Grebeníček do Státní bezpečnosti, která se po komunistickém převratu v únoru 1948 stala nástrojem teroru proti skutečným i domnělým nepřátelům režimu. Na Krajském velitelství StB v Uherském Hradišti se z řadového vyšetřovatele vypracoval na zástupce velitele vyšetřovacího oddělení. Byl pověstný svou mimořádnou krutostí. „Po vstupních výsleších v Olomouci, které jsem absolvoval s panem Navrátilem a dalšími, jsme byli eskortováni do věznice v Uherském Hradišti. Jestliže jsme poznali surovosti vyšetřovatelů v olomoucké věznici a říkali jsme si, že to nejhorší máme za sebou, pak jsme se hluboce mýlili. Surovosti Grebeníčka, Holuba a Višinky byly takového stupně, že předčily mnohdy gestapácké metody. Měl jsem možnost při vyšetřování vidět na smrt zbitého Rudolfa Sachra a desítky dalších utrpení, která se nedají vylíčit,“ popsal uherskohradišťské metody výslechu bývalý vězeň Svatopluk Krumpholc, jehož vzpomínky zachytil web Totalita. Věznice v Uherském Hradišti, kterou dříve využívalo gestapo, se stala nechvalně známým dějištěm komunistického teroru, kde vězni čelili nelidskému zacházení.
Bachařská rivalita
Ve věznici v Uherském Hradišti panovala mezi příslušníky StB atmosféra plná nedůvěry a rivality. Alois Grebeníček, ačkoliv byl obávaným vyšetřovatelem, se dostával do konfliktů se svým nadřízeným Ludvíkem Hlavačkou, velitelem Krajského velitelství StB v Gottwaldově (o Ludvíku Hlavačkovi jsme psali zde). Oba bachaři si neměli co vyčítat. Hlavačka, stejně jako Grebeníček, byl známý svou brutalitou, a podle některých svědectví se oba muži přetahovali o moc a vliv. Tato rivalita vyústila v otevřené spory, kdy Grebeníček dokonce nahlásil Hlavačkovy protiprávní metody mučení nadřízeným, což bylo v prostředí StB, kde donášení bylo běžné, poměrně riskantním krokem. Tento čin však Grebeníčka neochránil před ztrátou přízně nadřízených a nakonec v roce 1952 na vlastní žádost ze StB odešel.
Odboj Světlana a role StB
Grebeníček se podílel na potlačení protikomunistického odboje, včetně skupiny Světlana, která sdružovala stovky odbojářů odporujících novému režimu. Tato skupina, vedená Antonínem Slabíkem a Josefem Vávrou, se snažila organizovat odpor, šířit letáky a pomáhat uprchlíkům. StB však Světlanu infiltrovala a v roce 1949 zatkla téměř 300 osob, jež byly v následné sérii veřejných procesů odsouzeny k vysokým trestům. Kromě jiného padlo u těchto soudů třináct rozsudků smrti a čtrnáct trestů doživotního vězení. Dalších několik desítek osob bylo odsouzeno k dvacetiletému až pětadvacetiletému vězení.
Ještě před rozsudky, posílajících zatčené odbojáře v mnoha případech na popravu, skončili mnozí členové a spolupracovníci Světlany v celách věznice v Uherském Hradišti, kde jim svou „péči“ věnoval mimo jiné právě Alois Grebeníček - stejně jako oni bývalý odbojář.
Spor s režimem a odchod z StB
Navzdory své oddanosti komunismu se Grebeníček dostal do konfliktu s nadřízenými. V roce 1950 obdržel důtku za „hrubé zacházení“ s vězni, což bylo v prostředí StB spíše formální napomenutí. Jeho odchod v roce 1952 byl motivován nejen spory s Hlavačkou, ale i celkovou atmosférou intrik a donášení uvnitř StB. Následně pracoval jako dělník, kontrolor a později jako předseda Jednotného zemědělského družstva ve Starém Městě, odkud v roce 1979 odešel do důchodu.
Spravedlnost, která nepřišla
Po pádu komunismu v roce 1989 začal Grebeníčkovu činnost šetřit Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. V roce 1997 byl spolu s Vladimírem Zavadilíkem a Ludvíkem Hlavačkou obžalován z ublížení na zdraví. Soudní proces však byl poznamenán průtahy, částečně kvůli zdravotnímu stavu obžalovaného a částečně kvůli postupu soudkyně Radomíry Veselé, bývalé členky KSČ. Předseda Konfederace politických vězňů Stanislav Drobný kritizoval její vedení procesu jako záměrné oddalování.
Grebeníčkův syn Miroslav, dlouholetý předseda KSČM, dlouho odmítal otcovu vinu, ale v roce 2010 při křtu své knihy Hradba vzdoru poprvé přiznal, že jeho otec používal nezákonné metody, ačkoliv je bagatelizoval traumatem z koncentračních táborů. Alois Grebeníček zemřel 27. července 2003 a za své činy nebyl nikdy potrestán.
Zdroje:
