Článek
Že se britské zdravotnictví potácí na kraji útesu, se ví tak nějak už poměrně dlouho. I já jsem se setkala s několika pacienty, kteří dlouhodobě žijí ve Velké Británii a poté, co se u nich projevily příznaky onemocnění, se rozhodli vrátit a projít diagnostikou a terapií zde, v České republice.
Ale ani v Česku není situace nejrůžovější - což vidí každý lékař, který to se svými pacienty myslí zodpovědně. Čekací doby se prodlužují, kvalita péče je kolísavá. Vzpomínám na situaci, kdy jsem řešila pacienta s podezřením na revmatologické onemocnění. Po zjištění, že čekací doba k revmatologovi je půl roku a více, jsem se rozhodla v mezičase čekání na vyšetření provést komplexní krevní rozbory, aby revmatolog pouze nasadil adekvátní terapii a pacient nemusel čekat další měsíce. Podotýkám, že za toto vyšetření, které nejsou v mé kompetenci rehabilitačního lékaře, mohu být od zdravotní pojišťovny finančně penalizována. Není to výmysl, jedná se o podobnou situaci jako když vám praktický lékař nechce udělat magnetickou rezonanci páteře či předepsat určitý lék.
Vraťme se zpět k výsledkům revize britského národního zdravotního systému. Co vyplynuto a jaká jsou doporučení? Je to prosté: digitalizace, přesun péče z přetížených nemocnic a zaměření na prevenci. Potěšilo mě, že se jedná v podstatě o ta samá témata, která akcentuji ve své volební kampani.
Lékař na pacienta musí mít čas. Nejen při prvním vyšetření, ale i v rámci kontrol. Čas na pacienta nám ale krade rozsáhlá administrativa, a papírové žádanky, jejichž forma vznikla na počátku devadesátých let. Digitalizace je tedy zásadní věc, které se nevyhneme. Při sledování hysterických reakcí medií a politiků (i z vládní koalice) na ministra Bartoše v digitalizaci stavebního řízení nechci vidět co se bude dít až se pustíme do mnohem složitější digitalizace zdravotnictví.
Dalším bodem je přesun péče z přetížených nemocnic. To v podstatě znamená zvýšit počty a posílit kompetence praktických lékařů pro dospělé a pro děti a dorost. Lékař v první linii to ale nezvládne sám - je v týmu se sestrami, fyzioterapeuty, nutričními terapeuty, psychology a psychoterapeuty, domácí péčí a paliativní péčí, atd. Proto je nezbytné rozšíření autonomie těchto oborů a dostatečné finanční ohodnocení jejich práce.
Třetím bodem je prevence. Prevence je vždy násobně levnější než léčba samotného onemocnění. Mým oblíbeným příkladem (a v podstatě denním chlebem mé práce) jsou bolesti zad. Cervikalgie, lumbalgie jsou jedny z nejčastějších zdravotních potíží a pozdní komplikace jsou velmi špatně řešitelné. Prevence je u nich zásadní - ať už nácvik zdravotního cvičení, redukce obezity či řešení psychických problémů. Je ale důležité, aby v prvních krocích byla léčba správně nastavena. Opravdu nefungují rady z internetu. Z finančního hlediska je pro pojišťovnu násobně levnější, aby se pacient dostal včas ke specialistům - fyzioterapeutovi, nutričnímu terapeutovi či psychologovi.
Potěšilo mě, že můj pohled na řešení problémů zdravotnictví se shoduje s doporučením v Británii. Cesta je správná. Poučme se z Británie. Teď je třeba se do toho pustit co nejdříve - dokud není pozdě.
reakce na článek
https://www.idnes.cz/ekonomika/zahranicni/velka-britanie-narodni-zdravotni-system-nhs-problemy-studie-keir-starmer-labouriste.A240912_095759_eko-zahranicni_jadv
