Článek
Reakce na tento článek https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-detskych-doktoru-je-kriticky-nedostatek-a-bude-hur-252744 z 1. 6. 2024.
Ráda bych psala pochvalné komentáře o dění ve zdravotnictví, ale nějak není na co. Další článek, který mě zaujal, je o personální devastaci primární pediatrické péče - o praktických lékařích pro děti a dorost.
Zásadní jsou dvě čísla: počet aktivních lékařů pediatrů (v článku není přesně uvedeno, jestli toto číslo zahrnuje jen praktické lékaře či i pediatry specialisty) je přes 2000, z toho více než polovina je starší 60 let. Kolik systém vyprodukuje nových? Podle dat ÚZIS mezi lety 2016 a 2022, za čtyři roky, okolo 300! Houstone, máme problém, a to velký.
Jak to chce odborná společnost řešit?
Jejich návrh je navýšit počet rezidenčních míst. Teoreticky dobré, v praxi to fungovat nebude. Jak bylo zmíněno, více jak polovina terénních pediatrů jsou starší 60 let. Vytvoření rezidenčního místa vyžaduje poměrně dost administrativy, navíc je lékař školitel zodpovědný za rezidenta. Pochybuju že do toho ti lékaři důchodového věku půjdou teď, když se do toho dvacet třicet let příliš nehrnuli. Vlastně vůbec.
Prozatím zůstává, že ke specializaci (atestaci) z pediatrie je nutné mít dvacet měsíců dlouhou praxi na akreditovaném lůžkovém oddělení. Zásadní je slovo akreditace - oddělení musí splňovat určité podmínky, aby dostalo od Ministerstva zdravotnictví povolení vzdělávat. Počty oddělení (a tím pádem míst, kde se dá vzdělávat) se budou redukovat. Důvodem je nedostatečné využití, takzvaná obložnost, protože péče o děti se nyní děje spíše ambulantně či ve stacionářích.
Celkově mi přijde, že výbor odborné pediatrické společnosti zamrzl v osmdesátých letech - viz povzdech dr. Hülleové ohledně zrušení Fakulty dětského lékařství.
Bohužel, na rozdíl od problému s nedostatkem praktických lékařů pro dospělé, není v tomto případě jednoduché řešení. Dospělého praktika bych mohla klidně dělat i já, lékař s atestací z rehabilitace a praxí ze služeb na interním oddělení (po doučení se specifické problematiky oboru). U pediatrů to není až tak jednoduché.
Myslím, že jedna z možných cest je stáhnout primární praxe pod spádové pediatrické oddělení. Lékaři daného oddělení budou „kolečkovat“ mezi terénem a oddělením. Výhoda bude užší spolupráce mezi lékaři. Zpestření práce lékaře sníží riziko burn out syndromu. Díky tomu, že „všichni budou umět všechno“, se zjednoduší zástup lékaře, který vypadne ze systému - například díky dlouhodobé pracovní neschopnosti.
Další možností je uvolnit možnost převzetí pacienta mladšího 18 let do péče dospělého praktika. Možná nám nezbyde nic jiného, než zavést podobný systém jako je v jiných zemích, a to praktického lékaře, který se bude starat o pacienta od jeho narození až do stáří. V našich končinách je tato myšlenka v odborných kruzích jak červený hadr na býka, ale vzhledem k blížícímu se průseru je třeba opravdu rychle najít co nejjednodušší a nejefektivnější řešení.
Nakonec je třeba medikům (a ostatním studentům zdravotnických oborů) od počátku ukazovat, jak je pediatrie krásný obor, že má smysl ji dělat. Aktivně vyhledávat a podporovat studenty, kteří projeví o tento obor zájem. Vím, o čem mluvím. Mě samotnou před dvaceti lety odradilo stát se pediatrem (oba mí rodiče jsou dětští lékaři) přezíravost a sebestřednost našich lektorů na stážích na pediatrických klinikách.
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-detskych-doktoru-je-kriticky-nedostatek-a-bude-hur-252744
