Článek
Nebrali jsme se ani tak z velké lásky, jako spíš z její velké touhy vdát se a mít děti. Vlastně jsem tenkrát nebyl moc proti. Žádnou velkou lásku jsem předtím nezažil a taky už jsem se chtěl usadit. Vždycky jsem byl spíš introvert a neměl jsem nijak moc kamarádů, jen dva ještě od střední školy.
Připadal jsem si jako trubec
Prvních pár let to v manželství nebylo tak špatné. Andy se docela snažila a – jak jsem zjistil později – taky dobře přetvařovala. Vydrželo jí to přesně do té chvíle, než otěhotněla. V té chvíli jsem pro ni přestal existovat. Zvládl jsem to, protože malá Ema mi rozsvítila život. Byla to moje princezna od malička. Andy nebyla moc nadšená z toho, že máme s dcerou hezký vztah, ale ještě nějakou dobu to jakžtakž tolerovala.
Domácí peklo
Jak ale Emička vyrůstala, domov se začal měnit na regulérní peklíčko. Andy se mnou skoro nemluvila, před známými o mně mluvila jako o ubožákovi a postupně začala manipulovat i naši dceru, která už leccos vnímala.
Rozvod byl rychlý
Když bylo Emičce 7, rozvedli jsme se. Bylo to na můj popud, už jsem to doma nemohl vydržet. Andy vůbec nebyla proti a vše proběhlo rychle. Vypadalo to, jako by na můj návrh na rozvod vysloveně čekala. Nechal jsem manželce byt, sám jsem šel bydlet k rodičům. Dceru dostala do péče Andy. Sice jsem zkoušel navrhnout střídavou péči, ale Andy začala běsnit a bylo mi jasné, že by to nefungovalo. Tak jsem ustoupil. Emičku jsem vídal jednou za 14 dní. Bylo to málo, ale byl jsem rád, že je to aspoň takhle. Spousta rozvedených otců z mého okolí na tom byla ještě hůř.
Nová láska, nové bydlení
O půl roku později jsem poznal skvělou ženu a do roka jsem se k ní nastěhoval. Emě se u nás moc líbilo, s Janou si na první pohled sedly. Při třetí návštěvě jsem byl s Andy domluvený, že Emičku přivezu v neděli dříve, měli ještě jít navečer k Andiným rodičům. Jenže Emě se domů nechtělo natolik, že se rozbrečela. Tak jsem Andy zavolal a navrhl jí, zda by nechtěla k rodičům jet sama, že bych Emu přivezl až večer. Andy se do telefonu rozčílila, pak si vyžádala Emu a když od ní uslyšela, že se jí u nás líbí a domů se jí nechce, začala ječet jako na lesy. Tak jsem Emičku, kterou matčin výlev vyděsil, přece jen odvezl domů.
Dceru jsem neviděl už tři měsíce
Tehdy jsem ji viděl naposledy. Od té doby je buď „nemocná“, nebo jedou na víkend mimo město. Andy Emě zablokovala mé číslo v telefonu, takže se jí ani nedovolám. Jsou to už tři měsíce, a ještě jsem Emu neviděl. Vím, že mi zbývá možnost řešit to soudně, ale dosud jsem doufal, že se Andy umoudří. Ale pomalu ztrácím naději. A nejvíc se bojím, že Andy moji princeznu zmanipuluje a ta už mne taky nebude chtít vidět. A jak vidím kolem sebe, tatínků, kteří po rozvodu nemohou vídat své děti, je fakt hodně…
