Článek
„Připadá mi jako blázen,“ říká paní Jana, která neví, co si má o sousedově počínání myslet. „Nejsem sama, komu jeho posedlost krytem připadá podivná. I jeho vlastní manželka, moje kamarádka Eva, je z něho už na nervy,“ kroutí hlavou paní Jana.
Strach z války i přírodní katastrofy
Lidí, kteří mají strach o život, v poslední době přibývá. V televizi člověk nevidí nic než negativní zprávy o povodních, požárech, válečném stavu. Není divu, že někteří lidé panikaří a hledají způsob, jak ochránit sebe a svou rodinu. „Přiznám se, že mě dřív taky občas napadlo, že bych si alespoň měla pořídit zásobu konzerv, balené vody a hygienických potřeb. Ale už to neřeším. Pomohlo mi, že jsem přestala sledovat zprávy, protože mě to jen děsí. Úplně mi stačí, co pochytím od sousedek ve vsi,“ říká paní Jana, která se nechce špatnými vyhlídkami do budoucnosti stresovat. „Jenže, kdykoli na to pomyslím, zase se rychle uklidním. Nechtěla bych ve vsi působit jako blázen. Sousedovi se totiž všichni za zády posmívají,“ říká. „On navíc všechny přesvědčuje, aby si taky vybudovali kryt a nakoupili potraviny. Prý to už brzy bouchne…,“ dodává paní Jana.
Podle průzkumu, který provedla agentura Ipsos, se zpravodajství vyhýbá stále více lidí. Přináší jim totiž depresivní náladu. Platí to jak pro televizi, tak pro další média, zejména sociální sítě. Podle průzkumu si celých 76 procent Čechů neví rady s tím, jaký globální problém mají sledovat a věnovat mu pozornost. Je to alarmující – tato hodnota je dokonce o 10 % vyšší než ve světě. Celkem 74 procent lidí se nechce okolním světem a starostmi vůbec zatěžovat. To platí hlavně pro mladé lidi. 67 % lidí ve věku 18–29 let uvádí, že sociální sítě mají negativní vliv na jejich duševní pohodu.
Na rodině šetří, aby mohl zásobit kryt
„Soused do toho krytu vrazil neskutečné peníze. Má tam všechno a pořád to doplňuje. O technických vychytávkách, kterým já vlastně ani nerozumím, ani nemluvě. On se tím chlubí a netuší, že z něho mají všichni srandu,“ usmívá se paní Jana. „Nejhorší na tom je, že na všem strašně šetří, jen aby mohl ten kryt zdokonalovat. Jeho žena si mi stěžovala, že jí dává na jídlo strašně málo peněz a nesmí kupovat nic nad plán. Jenže mají dvě malé děti, to přece něco stojí. Vůbec bych se nedivila, kdyby od něho nakonec odešla,“ říká paní Jana a dodává: „A to ani nemluvím o dovolené. Nebyli nikde už čtyři roky. Ty jejich děti jsou vlastně chudáci.“
Potřeboval by psychiatra
Stres z toho, co může v budoucnu přijít, je poměrně běžný. „Já si myslím, že co má být, to bude. Kdybych se pořád nervovala z toho, že se válka může z Ukrajiny rozšířit k nám, že přijde doba ledová a já nevím, co ještě, tak bych se musela zbláznit. Soused k tomu podle mě nemá daleko. Není schopen myslet na nic jiného,“ říká paní Jana, které je líto jeho rodiny a myslí si, že by soused měl vyhledat odbornou pomoc. „Není lepší strávit zbytek života, i kdyby byl krátký, v pohodě, namísto neustálých strachů? K čemu by nám bylo živoření v krytu?“
Zdroj: Ipsos.com, rozhovor s paní Janou
