Článek
Samozřejmě existují mezi důchodci světlé výjimky, zvlášť mezi těmi, kteří v době zavádění počítačů, ještě chodili do zaměstnání, případně se pohybovali mezi lidmi, pro které byl počítač přirozenou součástí pracovního nebo osobního života. Ti většinou umí počítač spustit a dokonce v něm rozjet e-mail. Ale obrovské množství důchodců vnímá počítač a nové technologie jako čertovo lejno, které pálí a není radno na ně sahat.
Tablet jsou asi nějaké prášky
„Počítač nemám. Jaký tablet? To jsou nějaké léky?“ Spousta lidí ve středním věku je svědkem, jak se jejich rodiče v současném světě nabitém technologiemi, které uhánějí ne mílovými kroky, ale spíše rychlostí světla dopředu, pomalu, ale jistě ztrácejí. Připadají si, jako by současný svět proplouval někde mimo ně a propadají depresi. Zvlášť, když pomalu ztrácejí možnost dělat si věci po svém. Většina mladších, kteří jsou s technologiemi jedna ruka, je zvyklá vyřídit různé platby bleskurychle přes internetové bankovnictví nebo třeba QR kód. Ale co když rodiče jakoukoli takovou možnost odmítají, protože ničemu elektronickému nevěří?
V sousedství bydlí pan Pavel s paní Evou. Dohromady mají 148 let. Už mají nárok na své vrtochy. Oba pracovali celý život manuálně a teď si užívají zaslouženého důchodu. Pravda, zdraví už jim neslouží, ale ještě jsou stále schopni postarat se sami o sebe. Až na pár věcí. Odmítají internetové bankovnictví, protože mu nedůvěřují, takže musejí ze své vsi kvůli každé platbě jezdit do okresního města, kde mají banku.
To s sebou nese hned několik problémů. Paní Eva neřídí, pan Pavel má problém se zrakem, takže už nesmí řídit. Jezdí tedy spolu autobusem s přestupem. Cesta jim – společně s vyřízením záležitosti v bance, například změnou výše zálohy na elektřinu, – zabere půl dne. Dobrovolně podstupované nepohodlí v podobě drncání a rozbolavělých kyčlí je korunováno rozladěním kvůli poměrně vysokému poplatku za vyřízení záležitosti u přepážky namísto přes internet. Co si budeme povídat, důchody zas tak velké nejsou a je potřeba šetřit každou korunu. A pak je tu další poplatek za zaslání papírového výpisu z účtu, protože manželé sice mají zřízený mail, ale nepoužívají ho, protože se stále nedokázali naučit přihlásit se do e-mailu, který jim zřídil syn. Prostě uvízli v době před 20 nebo více lety a přes to nejede vlak. Nebýt syna, nevyřídí si ani příspěvek na bydlení.
Všechno se digitalizuje
Stát přitom postupně vše digitalizuje, bez ohledu na to, zda obyvatelé vůbec mají počítač, a pokud ano, zda s ním dokážou zacházet. A ne každý má děti, které za své zestárlé rodiče všechno vyřídí. Spousta důchodců žije osaměle, protože už přišli o partnera, který byl třeba zkušenější a technologie aspoň trochu zvládal. Nebylo by lepší nechat současnou starší generaci dožít v klidu, aniž bychom je nutili do praktik, které jsou jim proti mysli? Vždyť jim už teď jejich vnoučata, která bezstarostně létají na křídlech umělé inteligence, připadají jako mimozemšťani hovořící cizí řečí…
