Článek
„Ani už se nepamatuji, kdy jsem přišla na to, že mi nákupy dělají dobře. Asi někdy na vysoké škole, když jsem totálně panikařila v předzkouškovém období. Jenže tenkrát jsem měla hluboko do kapsy a kupovala jsem si spíše jen drobnosti,“ vzpomíná Sabina, které problém přerostl přes hlavu.
Učení a dvě brigády navrch
Studenti obvykle penězi neoplývají a Sabina nebyla žádná výjimka. „Abych si vydělala na svoje nákupní úlety, chodila jsem na dvě brigády. A dostala jsem se do začarovaného kruhu. Kvůli práci po nocích jsem byla unavená a učení mi nešlo. A protože jsem měla nervy, že mi to nejde, zase jsem nakupovala. Abych měla na jídlo, musela jsem si vzít více směn. A tak pořád dokola,“ vzpomíná.
Svatba a dobře placená práce
Když poznala svého budoucího muže, problém na chvíli zmizel. Zamilovanost udělala své a Sabina se cítila skvěle. „Marka jsem poznala ještě na vysoké škole, dělal asistenta. Hodně brzy jsme si byli jistí, že k sobě patříme, takže jsme se vzali pár měsíců po mé promoci. Kromě šílené tchýně, které jsem se od začátku nelíbila, bylo všechno zalité sluncem. Marek mi pomohl najít skvělou práci,“ říká. Jenže se skvělou prací přišly i potíže. „Ta práce je skvělá jen co do peněz. Jinak je to fakt očistec. Šéf na mě hned po mém nástupu dělal oči, a když jsem nereagovala, jak očekával, chová se ke mně s despektem a vylívá si na mně špatnou náladu. Kolegyně mi závidí lépe placenou pozici, využívá šéfovy averze a dělá, co může, aby se dostala na moje místo,“ stěžuje si.
Sabina přemýšlela, že by práci změnila, dokonce to doma zkoušela nadhodit, jenže její manžel zastává názor, že v každé práci je něco a že si to tak nemá brát. „Jinak je mi s Markem skvěle“, říká Sabina, „ale jen do chvíle, než musíme na návštěvu k jeho rodičům. No, příbuzné si člověk nevybírá, co se dá dělat. Ale moji tchýni bych nepřála ani té protivné kolegyni , a to ni mám hodně velký vztek,“ dodává.
Bojím se, že na to manžel přijde
V poslední době ale není práce a tchýně to jediné, co Sabinu trápí: „Nejhorší na tom je, že si Marek myslí, že na svém účtu spořím na společný dům. Tedy, tak jsme se před dvěma lety dohodli. Ví, že mám slušný plat, a sám taky usilovně spoří, abychom si nemuseli brát tak obrovskou hypotéku. Jenže netuší, že já místo spoření nakupuju. Je mi úplně jedno, co, ale většinou je to oblečení. A jakmile to dorazí domů, zašoupnu to hluboko do skříně. Když už nemám, kam bych ty věci dávala, tajně je vyhazuju. A pak zase koupím něco nového. Díky tomu dokážu přežívat všechny ty nervy,“ říká a nešťastně dodává: „Jen nevím, co řeknu Markovi, až přijde čas požádat o hypotéku a složit akontaci. Bojím se, že se se mnou rozvede…“
Zdroj: Rozhovor s paní Sabinou M.
