Článek
Zpočátku jsem to se sousedy zkoušela po dobrém. Ale s mým poučováním, že se pes dá štěkání odnaučit, mě poslali do temných míst. Pes prý má na své štěkání nárok. Mně prý taky nikdo nezakazuje zpívat si v koupelně, což údajně slyší zase oni.
Ani po dobrém, ani po zlém
Zkoušela jsem různé taktiky. Dokonce jsem se pokoušela dohodit jim odborníka na psy. Bezúspěšně. Trvá to už přes rok, ze štěněte je velký pes. A ze mne je psychická troska. Pracuji střídavě na směny a jsou dny, kdy potřebuji po noční spát. Ale s tím ječícím zvířetem u sousedů nemám šanci ani se špunty v uších. Ze špuntů mě tak akorát bolela hlava, psa jsem ale slyšela i tak.
Navrhovala jsem jim, aby psovi koupili protištěkací obojek. To prý je týrání psa, dozvěděla jsem se od nich. To, že štěkání jejich zvířete je týráním mé osoby, jim ale nevadí.
Podat stížnost se bojím
Jediná moje šance je stěžovat si na úřadě. Jenže to má háček. Sousedé mě už dřív upozornili, že pokud bude dělat ohledně jejich psa nějaké problémy, postarají se, abych musela zbourat svůj milovaný skleník, který jsme bohužel postavili blíž k plotu, než se podle vyhlášky smí. Tenkrát mi ovšem sousedé tvrdili, že jim to nevadí. Ale písemně to od nich nemám a teď mě tím vydírají.
Jsem psychicky na dně
Prostě s nimi není řeč a já už nevím, jak dál. Občas mě přepadnou černé myšlenky a mám fakt velkou chuť zakroutit tomu psovi krkem. Vím, že za to nemůže, vždycky jsou na vině majitelé. Ale jsem permanentně ve stresu. A sousedi? Ti se mi smějí do očí. To se mám z rodné vesnice odstěhovat jen kvůli netolerantním přistěhovalcům, kteří si myslí, že na ně nikdo nemůže? A přitom tu byl ještě před pár lety, než koupili dům po staré paní, takový klid…
