Článek
Víte, co spojuje Jules Wakeovou, Julii Caplinovou a Cassie Connorovou? Jedna a ta stejná osoba. Spisovatelka pocházející z Velké Británie a píšící příběhy o tom nejdůležitějším v životě – o lásce.
V nedávném rozhovoru s Julií Caplinovou, která i letos přicestovala na knižní veletrh Svět knihy a na kterou se stála neuvěřitelná fronta, povyprávěla „příběh všech svých jmen“.
Jules Wakeová je její skutečné jméno, s nímž začínala psát. V těchto románech nechybí romantika ani malebné prostředí a vychází i v češtině. Jakkoliv dlouho se u nás nevědělo, že se jedná o tolik oblíbenou Julii Caplinovou. Když se na to přišlo, začaly se tyto romány označovat oznámením, že jde právě o autorku oblíbené série Romantické útěky. Pro jistotu. A pro zvýšení prodejů, samozřejmě.
Julie Caplinová vznikla z nouze, dá se říct, poněvadž Jules byla jednoho dne nakladatelskou redaktorkou požádána, aby napsala román, jehož kulisy bude tvořit Kodaň. Přičemž jí byla dopřána svoboda v psaní, zato nesvoboda v názvu. Knížka se musela jmenovat Útulná kavárna v Kodani. Tento název Jules nepovažovala za šťastný, a tak vymyslela své další spisovatelské já – Julii Caplinovou. Při vymýšlení pseudonymu použila své dívčí jméno.
A aby těch jmen a pseudonymů nebylo málo a vytvořila malý chaos, o něco později stvořila Cassie Connorovou, která si oproti předchozím dvěma autorkám libuje v příbězích pikantnějších a erotických.
A právě od ní pochází nedávno vydaná Divoká hra.
Popravdě, byla to legrace. Velká legrace, moc mě to bavilo. Julie Caplinová vysvětlila, že v jednu chvíli zatoužila po absolutní svobodě, chtěla psát bez omezení, a zároveň přijít s, řekněme, rajcovnějšími příběhy. A rajcovní, pikantní, opepřené, erotické vskutku jsou. Alespoň Divoká hra, a to už od začátku.
Víte, v průběhu čtení jsem si přestavovala, kterak Julie, tedy Cassie, sedí u svého notebooku, po doušcích usrkává víno (nějak si ji v případě erotiky nespojuji s kávou, a už vůbec ne s čajem osvěženým mlékem) a úžasně se psaním baví. Zkrátka nechává prsty, aby zlehka hladily jednotlivá písmena na klávesnici. Uvolněně, povzneseně, bez předsudků, bez očekávání, co výsledku řeknou čtenáři. (O kriticích se zmiňovat nebudu, ti po této „podřadné“ literatuře nehodí ani jedním okem.) A zábava je dobrý klíč k tomu, abyste si příběh realistických „Hunger Games“ užili. Jen bez hrozby zabití, samozřejmě.
Lydie Smithová potřebuje opravit zdevastovaný dům po babičce, který zdědila. Tom chce získat finance pro svůj první film. Proto se oba přihlásí do pilotního dílu drsné reality show, kdy jsou vysazeni v přírodě a do pěti dnů se mají dostat do Londýna, přitom je budou honit pronásledovatelé. Úkol je jasný – nesmí se nechat chytit. Což je ta lepší varianta, než kdyby jim šlo o život. Ačkoliv…
Tolik zápletka.
Už od počátku, od prvních řádků víte, že nečtete ani příběh od Jules Wakeové, ani od Julie Caplinové. Cassie má přímočaré vyjadřování, co se sexuálních tužeb týče, ne vlastních, aby bylo jasno, ale sexuálních tužeb svých hrdinů, a nebojí se o tom psát. Erotika tu doutná od první kapitoly a je předzvěstí erotických scén, kterých tu není ani málo, ani moc. Tak akorát. Ačkoliv v jednom komentáři si jedna čtenářka mírně postěžovala, že zprvu se jí erotické scény zamlouvaly, než ji začaly malinko otravovat. Tuto zkušenost nemám. Protože s tím, jak si Lydie a Tom postupně uvědomují, co pro sebe znamenají a že jsou jeden pro druhého vším, je jejich potřeba být tomu druhému fyzicky co nejblíž, přirozená. S fyzickou blízkostí totiž souvisí i ta duševní. Ta je tím, co z pouhého „gymnastického cvičení“ činí něco až mystického.
Oběma jsem moc přála, aby jednak získali výhru sto tisíc liber (jasně, že víte, že ji získají, ale přesto), a jednak aby jim vyšel jejich vztah (i to je jistota, ty jsou potřeba). A to je u čtenáře správné nastavení, když hrdinům přeje, když s nimi soucítí a rád je provází na jejich cestě. Navíc se mi zamlouvalo, jak obyčejní lidé to byli. Oba pojišťováci, co se nekoupou v penězích. No řekněte, kdo jako dítě snil o tom, že se jako dospělý stane pojišťovákem? Popelářem jistě, ale pojišťovákem snad jen výjimka. Ta obyčejnost byla nesmírně vítaná. Chápete, žádní draví finančníci, nechutně bohatí makléři, bezduší bankéři, arogantní manažeři atp. Obyčejné povolání. Zároveň prostředí, ze kterého oba vzešli, start, z něhož vyrazili do závodu, který se nazývá životem, nebyl jednoduchý, přitom to Cassie naštěstí nepojala jako jiné autorky – neupletla traumatizované, nepoužitelné hrdiny a hrdinky. Však to znáte z jiných romanticko-erotických románů. „Musím tě chránit tím, že se od tebe budu držet dál.“ A podobné kec… řeči. Jistě, že oba mají své pochybnosti a váhavost, ale v přiměřené míře, vyznívá to přirozeně, a hlavně překonatelně.
Musím se zastavit i u Lydie. Je hrdinkou, která není pitomá, abych tak řekla. Však to znáte, leckdy se ženské postavy v romantických románech nevyvedou, přesněji mají své chvilky, kdy byste s nimi nejraději zatřásli, aby se vzpamatovaly. To u Lydie není potřeba. Je upřímná, realistická, laskavá. Moje sympatie si získala už na začátku a posvětila je, když se vyznala ze své lásky k nutelle. Myslím, že bychom mohly být kamarádky, poněvadž já ji zbožňuju stejně jako ona.
Vedle romantické linky zčeřené jiskřivými scénami se Cassie podařilo v průběhu příběhu vybudovat i jisté napětí, když Tom s Lydií prchají před pronásledovateli, schovávají se v zajímavých prostorech (nevyzradím kde) nebo likvidují sledovací zařízení a vy jim přejete, aby to zvládli, aby se nenechali chytit, aby v časovém limitu doběhli na Trafalgar Square. Vedle toho stihnou i vskutku dojemnou oslavu Lydiiných narozenin nebo si odskočit pro změnu na rodinnou oslavu Tomovy matky. Tato zdánlivě zbytečná odbočka je pro vývoj jejich vztahu, respektive jeho potvrzení důležitá.
Divoká hra je pravá četba pro chvíle, kdy vás kupříkladu bolí zuby, či vás trápí jiný nenechavý neduh. Dovolíte si dovolenkovat nebo se poválet v posteli při nedělním odpoledni. Případně si potřebujete dopřát oddych od starostí všedního dne. Jednoduše čtete a necháte hlavu, aby se příjemně uvolnila a odplula na obláčku vaší oblíbené barvy. Ideální.
Kdyby se vám Divoká hra zamlouvala, můžete zapátrat po první knize, kterou Cassie Connorová napsala. Jmenuje se Smlouva na lásku (Cosmopolis, 2023). A dovolím si prozradit, že v přípravě je už její třetí román. Bude se jmenovat Velký zápas.
Connorová, Cassie: Divoká hra, Cosmopolis, vyd. 1., 2026
P. S. Pro ty z vás, kteří byste si chtěli přečíst onen rozhovor, najdete ho tu:
