Článek
Musíte uznat – ten název zaujme!
Jsem ráda, že moje matka zemřela.
Zaujme vaše oči, které se při jeho přečtení vykulí.
Zaujme růžová urna na obálce.
Obojí probudí velkou zvědavost, která popožene ruku, aby po knížce sáhla. A marketingoví experti tiše jásají a tleskají.
„První krok splněn. Teď si ji musí koupit!“
Samozřejmě, že jak titul, tak obálka jsou záměrně provokativní. A samozřejmě, že se to stalo i mně, a to již roku 2023, kdy knížka vyšla v nakladatelství Ikar. Když se letos dostala do letních slev, objednala jsem ji na prodejnu, aby se jednak prodala (a taky se prodala) a jednak abych si ji přečetla. Potřebovala jsem krátký odpočinek od románů, přestože úžasných a čtivých, a memoáry americké herečky, kterou jsem do té doby neznala, tudíž jsem neměla žádné ponětí o jejím životním příběhu, se jevily jako vhodná volba.
Netušila jsem, co přesně mě bude čekat, a to jsem vítala. Ačkoliv název je nápovědou, že nic „zdravého“ to nebude.
Knížka není psaná v „klasickém“ životopisném stylu, proto se některým čtenářům stává, že až v průběhu četby zjistí, že se nejedná o vymyšlený příběh, ale životopis. Kapitoly jsou krátké a svižné.
Jennette McCurdy je americká herečka, která začala hrát již v útlém dětství. V pouhých pěti, šesti letech, kdy ji její matka začala brát na castingy a začala jí budovat život, jaký původně chtěla žít ona sama. Takže klasika – nenaplněné rodičovské ambice, které „musí“ splnit potomek. Bez ohledu na jeho vlastní přání a touhy, na jeho představy o životě a práci a vztazích.
Bylo to velmi výživné čtení, abych tak řekla, poněvadž narodit se takové sobecké, manipulativní, duševně nemocné matce, jakou měla Jennette, je… nepěkné. Eufemisticky řečeno. Velmi eufemisticky řečeno. Nevím, jestli si něco Jennette přikrášlila, něco více „opepřila“, ale i kdyby tomu tak bylo, i to, co by zůstalo jako realita, je šíleně děsivé, až neuvěřitelné.
Nejen, že knížka pojednává o toxickém rodiči, od něhož je třeba se odpoutat, čím rychleji, tím lépe, protože tím méně následků to bude mít. Ať psychických či fyzických. Ale po očku nahlíží i do zákulisí zábavního průmyslu. A to není vůbec zábavné. Odvrácená strana filmů a seriálů bez zlatavého a růžového nádechu. Splasknuté obláčky. Zbořené hrady.
Není to tak dlouho, co jsem se v recenzi na román Návrat do zátoky zmínila, že krev je voda. Tady to platí mnohonásobně. Memoáry zvlášť doporučuji všem matkám, které mají občas pocit, že jsou špatné matky. Hned je to přejde.
Jakkoliv to zní strašně, pro Jennette McCurdy znamenala smrt její matky šanci. Šanci na život.
A když jde o něj, jde o všechno.
McCurdy, Jennette: Jsem ráda, že moje matka zemřela, Ikar, vyd. 1., 2023
