Článek
Ačkoliv jsem si detektivky pro děti, případně laskavé detektivky zamilovala, bylo nutné si od tohoto žánru na chvíli odskočit do jiných příběhových končin.
Nakonec to vyhráli Bridgertonovi.
Naposledy jsem román o osmi sourozencích, kteří si hledají manželky a manžele, četla před dvěma lety, než si odbyla premiéru třetí řada stejnojmenného seriálu. Ta nenabídla v pořadí třetí román, tedy Nevhodný návrh a příběh Benedicta a Sophie, nýbrž milostné trable Penelope a Colina ze čtvrtého dílu s názvem Čekanka, protože se vědělo, že jsou jako dvojice velmi oblíbení a diváci na jejich romantickou linku čekají. A trpělivost diváků tvůrci zřejmě nechtěli zkoušet, jakkoliv za mě výsledným zpracováním pokazili, co mohli. Měli k dispozici dobrý materiál a vytvořili z něj něco, co neokouzlilo a nepřesvědčilo, nýbrž to bylo k postesknutí.
Seriálové zpracování románu jsem si zatím nepustila. Zato po jeho přečtení musím, za sebe, prohlásit, že mě vztah Benedicta a Sophie oslovil snad ještě víc a splnil moje očekávání a požadavky. Jednak to není laskavá detektivka, ačkoliv zrovna tu se velmi jemná „detektivní“ linka najít dá, když Benedict pátrá po totožnosti dívky ve stříbrných šatech. Bylo to příjemně pohodové a čtivé, nemusela jsem u toho přemýšlet, na to jsem měla dost jiných podnětů a nechtěla jsem si přidávat další, jen si užívat příběh. Že se dalo, jak to tak u této literatury bývá, odhadnout, jak postavy skončí, mě nezlobilo. Jsou mnohem horší věci ke zlobení. Bylo to nesmírně romantické, opravdu hodně romantické a, jak je u Julie Quinnové zvykem, i lehce pikantní, ale v rámci slušných mezí, bez potřeby kouknout se postavám až do krku a dál.
Jakmile jsem dočetla poslední kapitolu a knížku s uspokojením zavřela, přemýšlela jsem, proč se mi líbila víc než Čekanka, což jsem kvůli oblibě opomíjené Penelope nečekala, a přišla jsem na to.
Nevhodný návrh je variace na Popelku. To bezesporu a Julie Quinnová by nemohla tvrdit, že ne. A právě v tom se ukrývá skutečná přitažlivost třetí knížky, kde se do sebe nezamilují lidé, kteří se do sebe „můžou“ zamilovat, kteří stojí na stejné příčce společenského žebříčku. Ale zalíbení v sobě najde muž ze vznešených kruhů a služebná. A právě tento společenský rozpor vytváří příjemnou dynamiku a energii příběhu a ukazuje, že to nejdůležitější v životě, je láska, respektive osoba, k níž lásku cítíte. Scéna Benedicta s Colinem je toho důkazem. Co je člověku po společnosti? Po názorech a pohledech lidí, které nemá rád a které nemůže vystát?
Inspirace Popelkou zároveň ukazuje, jak moc se staré příběhy promítají do těch moderních. Jak není těžké najít podobnost s tím či oním dávným příběhem. Ale jak těžké je vymyslet něco nového a neotřelého, něco, co se nikde jinde dosud neobjevilo nebo to není natolik „profláknuté“, že by to bylo zapsané do čtenářské paměti zlatým písmem.
Při zkoumání ohlasů čtenářů jsem se dočetla, že spousta čtenářek Nevhodný návrh považuje za jeden ze svých nejoblíbenějších románů ze série.
Já se k nim přidávám. Či jinak, přesněji – je to moje nejoblíbenější „bridgertonovka“.
Quinnová, Julia: Nevhodný návrh, Ikar, vyd. 1., 2005
