Článek
Historické romance jsou mým dalším oblíbeným žánrem, který ráda a častokrát vyhledávám. Do Rebelek z Oxfordu jsem se toužila začíst od chvíle, kdy se objevily na knižních pultech, poněvadž doba 19. století je pro mě přitažlivá a s pomocí románů a faktografických publikací do ní čas od času odcestuju. Jenže čtenářské nálady se mi mění kvapně a nepředvídatelně. Do toho vstoupil život. A tak se na ně dostalo teprve nedávno.
A to bylo!
Rebelky jsou totiž historická romance s rozumem a citem. Inteligentní, přitom emotivní a celé je to zakápnuté velkou kapkou historie.
To je totiž jedna z věcí, kterou se tento román odlišuje od jiných stejného žánru. Historie tu není pouhou kulisou, ale „samostatnou postavou“. Ocitáme se v době pokroků a vynálezů, v době, kdy se lidské mozky „vařily“ a vymýšlely a zkoušely. Byla to doba, kdy lidé činili drobné krůčky, ale lidstvo ušlo pořádný kus.
Až na jednu oblast.
Ženská práva. Ženskou otázku. Ženy a jejich role a možnosti ve společnosti. Pojmenujte si to, jak vám to nejlépe sedne do pusy.
Americká spisovatelka Evie Dunmore se zaměřila na dobu, kdy se ženy odpoutávaly od ploten a toužily i po jiném životě než jen manželském a rodinném, bažily studovat na univerzitách, volit, vlastnit majetek, být rovnocennými a respektovanými partnerkami s vlastními právy, nejen povinnostmi, dělat naplňující práci. Po něčem, co by mělo být samozřejmé.
Mělo být…
Její hrdinky jsou proto silné a výrazné, nenechají osud, aby s nimi cloumal, ani muže. Ty hlavně. Což je svěží a vítané.
Stejná je i Annabelle Archerová. Ta si splní přání a začne studovat na univerzitě. K tomu se seznámí se skupinou mladých žen, z nichž se stanou její přítelkyně. Ty usilují o to, aby se jejich omezené životy mohly i v budoucnu plnohodnotně rozvíjet a aby o ženách nerozhodovali jen muži a společnost osvěžila své okoralé myšlení. Díky svým sufražetským aktivitám se Annabelle připlete do cesty mocnému muži, vévodovi z Montgomery. A na vášnivou romanci je zaděláno. Romantika je to vpravdě intenzivní a nesmírně čtivá, poutavá. Je radost ji číst. Ani milostné scény autorka neopomněla, ale jsou vkusné a dokreslují vzájemný vztah mezi Annabelle a vévodou.
Annabelle se čtenářským sympatiím těší od začátku, je to hrdinka, které se fandí a přeje šťastný konec. To stejné platí i o vévodovi z Montgomery, nad jeho chováním a jednáním, nad jeho poutem k Annabelle i pokrokovém uvažování, k němuž ho právě Annabelle mimoděk přiměje, se zasní nejedna čtenářka.
Jak jsem již zmínila v recenzi na román Nešťastná kloboučnice, historické (i životopisné) romány mají jednu velmi velkou, obrovskou výhodu a pro čtenáře přidanou hodnotu – při jejich čtení nezřídka zatoužíme zalistovat si v knihách o historii nebo usednout ke Googlu a hledat si dodatečné informace, a to je pozitivní efekt.
Takže sufražetkám a emancipaci zdar!
Jak svrhnout vévodu je prvním dílem ze série Rebelek z Oxfordu. Je tedy potěšující, že si v následujících dílech můžeme přečíst příběhy Annabelliných přítelkyň. V češtině vyšly další dva díly. A brzy se snad dočkáme i čtvrtého, posledního dílu.
Dunmore, Evie: Rebelky z Oxfordu – Jak svrhnout vévodu, Cosmopolis, vyd. 1., 2022
