Hlavní obsah
Umění a zábava

Věk vdávání: Na vycházce

Foto: Aneta Kollerová Mašková, Canva

Uniknout do lůna přírody bývá ten nejlepší nápad. Člověk tam objeví klid. A možná i něco jiného…

Článek

Kapitola šestá

Jasmína popadla klobouk a vrhla se na prašnou cestu vedoucí do nedalekého lesíka, kam se často uchylovala po hádkách s matkou v každém ročním období. Lisu měla velmi ráda a v hloubi duše dobře věděla, že pro ni chce pouze to nejlepší. Problém byl v tom, že pro ni chtěla to, co bylo nejlepší podle jejích představ, nikoli podle Jasmíniných, které byly většinou s těmi matčinými v ostrém kontrastu, a tak byly obě odsouzeny k neustálým sporům a slovnímu přetahování za občasného soudcování pobaveného Williama, jenž většinou, navzdory obdivu, který k Lise choval, stál na straně své dcery, jelikož na rozdíl od své ženy považoval Jasmíniny názory za ty, které měly být upřednostněny, pokud chtěl dosáhnout nejen jejího štěstí a spokojenosti, ale i svého.

Lisa se však držela svého pojetí budoucího života Jasmíny, ačkoli jí William nejednou promlouval do duše a snažil se ji přesvědčit, aby si vyslechla a poslechla svou dceru, která přece není nerozumná, právě naopak, avšak stále marně. Lisa nehodlala ustoupit a slevit. Říkala si, že musí jen vytrvat, že Jasmína brzy její záměry pochopí a přijme je za své.

Jasmína se zpoceným čelem a oddechem usedla na svůj oblíbený pařez vyrůstající na klidném místě kousek od cesty. Za jarních a letních měsíců místo chránil baldachýn stromů a vzduch tu byl o něco lehčí a méně lepkavý. A co bylo nejdůležitější – nikdo sem nechodil, tudíž tu mohla Jasmína bez obav posedět s vědomím, že bude ušetřena společenských řečí a zbytečného vyrušování.

Jasmína si rozvázala mašli pod bradou, s úlevou si sundala klobouk ze zpocených vlasů, aby se nadechly, a vychutnávala si decentní stíny plující po vyžehlené trávě, jak do listí cinkal slabý větřík. Zrovna když měla zavřené oči a tvář nastavenou k nebi pokukujícímu na ni skrz čepici listí, kdesi praskla větvička. Pak druhá a třetí. Žádné neobvyklé zvuky v lese. Avšak poté zaslechla pomalé kroky sunoucí se po trávě a do nozder jí vletěla nečekaná svěžest, jako by dusivé léto rázem skončilo a roční doba skočila rovnou do občerstvujícího jara.

Otevřela oči a otočila se.

Pokračování ve čtvrtek 3. 9.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz