Článek
Tudy vede Cinibulkova stezka kolem města Mšeno
Vloni v létě jsme navštívili Kokořínsko. Již jsem se o něm zmiňovala, když jsem psala o hradu Houska, který na mě udělal dojem. Teď bych se s vámi chtěla podělit o další moc hezký zážitek. Měli jsme pronajatou sympatickou chatku se soukromou zahradou v Jestřebicích asi 15 minut autem od města Mšeno. Každý den jsme vyráželi na výlety. A jeden slunečný den jsme si zajeli auty do Mšena a vydali se po turistické trase, kterou vybraly děti. Píšu auty, protože nás bylo pět dospělých a tři děti. Taková turistická skupina.
Hned kousek za koupalištěm nás čekaly první schody
Okružní trasa, po níž jsme se rozhodli putovat, nese jméno Cinibulkova naučná stezka. Své jméno obdržela na počest významné osoby města, kokořínského učitele, později ředitele školy v Mšeně, vlastence a propagátora turistiky Josefa Bedřicha Cinibulka. Celá stezka vede přes lesy, skály v okolí města Mšeno a má asi 8 km. To na letní procházku není až tak mnoho, ale cestou nás čekala hned dvě skalní města, prohlédli jsme si umělou jeskyni a hlavně jsme procházeli a někdy i prolézali terénem, který byl pro mě na pár místech docela náročný. Taky proto není doporučována pro opravdu malé děti a pejsky a je označována jako středně náročná.
Lázně-koupaliště Mšeno, krásná 20.léta 20. století na první pohled
Stezka začíná i končí u koupaliště Městské lázně v Mšeně, které si udržují svůj prvorepublikový art deco vzhled. Opravdu se tady díky architektuře (i vybavení) v duchu přenesete do elegantních a džentlmenských časů z počátku 20. století. Když jsme se vraceli, ještě jsme se na koupališti stihli svlažit v jeho chladné vodě ze skalního pramene. Což bylo docela osvěžující a děti už s promodralými rty ani nechtěly z vody ven. Absolutní top závěr procházky, když odmyslím zmrzlinu.
Prolezovačky
Prolezovačky
Ale od začátku. Drželi jsme se žluté turistické značky, která nás zavedla z Romanova ke skalnímu útvaru Prolezovačky. To je komplex skal s přirozeně vytvořenými dutinami, které jsou vzájemně propojeny úzkými průlezy. Tam byly děti ve svém živlu. O kus dál se vedle stezky objevila ve skále díra, dobře, vchod do jeskyně. Ta byla vyhloubena uměle s cílem uschování cenností a obrazů za třicetileté války před řáděním švédských vojsk. Podle toho dostala jeskyně své jméno Obraznice. Já se do ní neodvážila, strašně se bojím pavouků a představa, že v té tmě na mě nějaký spadne nebo se zapletu do pavučiny … brrr. Ale dcera i všechny tři děti hrdinně jeskyni prozkoumali.
Umělá jeskyně Obraznice
Než jsme došli k Prolezovačkám i Obraznici, posilnili jsme se limonádou a nanuky v hospůdce Romanov u asfaltové silnice. Pak jsme opět odbočili na vedlejší cestičky.
Užívali jsme si lesní pěšinky a stezky, které byly v naprosté většině velice příjemné. Procházet se přírodou, kolem sebe ty nejbližší, teplý letní den, nad hlavou slunce zasazené na modrém nebi a zelené koruny stromů, dýchat čerstvý voňavý vzduch, to byla nádhera. Nejhezčí dny dovolené.
Tohle ještě byla lesní dálnice
Kochala jsem se tím vším kolem sebe, ale na pár místech mě stezka překvapila a připadala mi docela i nebezpečná. To když byla moc úzká a po jedné straně sráz dolů nebo například vedla příkře vzhůru a stezkou nazývali jen propletené kořeny stromů, které vystupovaly ze země a o něž se člověk mohl ve svahu zapřít. Kdyby nám to uklouzlo, svalili bychom se z kopce pořádný kus dolů. Tady museli rodiče naše akční a trochu divoká vnoučata dost krotit, aby procházka neskončila nějakým nepříjemným úrazem. Obdivovala jsem jejich energii, dětí i rodičů.
Nádherná vyhlídka po kraji
A tohle panorama kraje můžete z vyhlídky vidět
Cestou jsme si dali lehkou svačinku, kterou jsme si nesli s sebou, na lavičkách u vyhlídky - krásného místa, kde se můžete kochat výhledem po kraji. Asi v polovině cesty nás čekalo skalní město Bludiště. Vešli jsme opravdu do labyrintu skalních soutěsek mezi kvádrovými pískovci. Při procházení se člověk vážně cítí ztracený v tom bludišti.
V Bludišti, nedoporučuji lidem s fobii, ale jinak dobrodružství a krása
V Bludišti, cestičkami nahoru dolů
V druhé polovině Cinibulkovy stezky na nás vykoukla skála nazvaná Tutanchamon. S trochou fantazie ho možná v té skále uvidíte. Vede prý na ni osm horolezeckých tras. Kdo nerad leze, ale chtěl by na vrchol, může použít dřevěný žebřík.
Tady jsme ve skále našli i jednu kešku
Nepřipomíná vám to mluvící hlavu?
Dál nás čekal Švédský val a Průsečná skála. Prošli jsme lesní vozovou cestou, na jejíchž stěnách jsou ještě patrné vrypy vydřené nákolníky projíždějících vozů. To zbudovali zmiňovaní Švédové za třicetileté války. Prohlédli jsme si také skály s názvy Obří hlava a Žába. Pokud vám nechybí fantazie, jistě objevíte ve skalách mnohem víc.
Já tam vidím slona
Obří hlava a Žába, vlastně dvě
Při jednom výstupu či prolézání skal jsme museli použít dokonce vytesané schůdky s řetězem. To byl pro mě již ke konci stezky docela vyčerpávající zážitek. Cestou ve skalách jsem dřevěné žebříky či jakési přírodní schody samozřejmě zvládala, ale při druhém a zároveň posledním občerstvovacím zastavení v CoffeeRacer Bistru na párek a potřebnou energii doplňující „colu“, jsme byli tři, kteří se rozhodli dojít odtud rovnou na náměstí ve Mšenu do restaurace na jídlo. Zbytek výpravy šel ještě kličkovanou lesy a poli a připojili se k nám až asi po necelé hodince, kterou jsme my tři strávili již odpočinkově u jídla a zmrzliny.
Švédský val a Průsečná skála
Cestou jsme narazili na naučné tabule s informacemi, z nichž se dozvíte zajímavosti o Mšeně a jeho historii i o přírodě, která vás tam obklopuje. Takovým bonusem pro dobrodruhy a nadšence je hledání kešek – geocaching, kterým si zpestřila cestu hlavně moje dcera. Jednu z takových kešek jsme našli i ve skalách.
Cestou zpět ke koupališti, pomníček Janu Husovi k výročí
Říkají sice, že celou trasu je možné projít za tři hodiny. My jsme však nepospíchali, měli jsme s sebou vnoučata, která těch kroků svým pobíháním nadělala možná trojnásobek. Rozhodně však nádhernou přírodu, lesy a skály, kterými jsme procházeli, vidím před očima dodnes. Je to vážně moc hezký kraj. Znovu Kokořínsko vřele doporučuji, je u nás skutečně krásně. Nám se povedlo i počasí a tak, kromě mé indispozice způsobené únavou před asi posledním kilometrem naší zvolené trasy, to byl fantastický výlet.
Přeji vám také krásné a pohodové výlety!
Podobné cesty necesty jsme procházeli a prolézali
Cinibulkova stezka, informační tabule
Na těch příjemných lesních cestičkách si stihly děti i vyhrát a neustále byly napřed
Tyhle vytesané stupínky či schody se řetězem mě dostaly
Zdroje:
osobní návštěva místa, stránky turistický gurmán, stránky mapy.cz
