Článek
Moc ráda cestuji, a proto jsem si k narozeninám sama sobě dala pěkný dárek. Týden v Kuvajtu. V té době moje milovaná dcera se svým přítelem už chvíli pracovala v arabské zemi, a tak nás napadlo, že bych je mohla navštívit.
Nemůžu psát o ubytování ani stravě, protože to jsem měla zajištěno u dcerky v bytě. Což bylo velmi příjemné. Ale koupit letenku a letět sama šest tisíc kilometrů do arabské země bylo pro mě pěkným dobrodružstvím. A je to už taky deset let, co jsem se tam podívala poprvé.
Přístav a obchodní dům u začátku promenády kolem moře
Koupila jsem si ten největší kufr, který jsem potkala a pak už jen sbalila a vzhůru do oblak.
Přistáli jsme v Dubaji, v metropoli Spojených Arabských Emirátů, kde jsme plánovaly s mou dcerkou zůstat asi čtyři dny a teprve pak pokračovat do Kuvajtu. Dubai teď vynechám, ale podíváme se do Kuwait City.
Po přistání jsme se s dcerkou rozdělily, já jsem musela projít nejprve vízovým oddělením. Vzpomněla jsem si na instrukce, které jsem dostala, a tak jsem hledala, kde bych si koupila kolek. Všude měli „ty arabské malůvky“ místo písmen, ale nakonec jsem zvítězila nad automatem a předala koupený kolek i s pasem znuděnému policistovi. Ten po delší chvíli vystavil požadované vízum a konečně jsem se mohla odebrat za dcerkou. Welcome to Kuwait.
Vstupní vízum vystavené po příletu na letišti
Z Dubaje jsme přiletěly navečer a ještě na letišti si dcera vzpomněla na výstavu z písku, kterou musím vidět. Sochy staveb a postav jsme viděly už jen za tmy, ale i tak na nás dýchla ta krása a zároveň ponuro pouště s nádherně osvětlenými mnohametrovými výtvory. A protože už je začínali likvidovat, pustili nás i bez vstupného. Dobrý začátek.
Výstava z písku navečer po příletu a její osvětlení
Druhý den jsem si prohlédla blok, kde bydlela moje dcera s přítelem. Bydleli v menším střešním dvoupokojovém bytě ve třetím patře, ale s velkou terasou, kde se dalo opalovat, sušit prádlo nebo pořádat párty bez alkoholu, nebo případně cvičit, jak to občas praktikovala moje dcera. Pokud jste tedy vydrželi to vedro. Teploty stoupaly vysoko nad 30 stupňů Celsia a v noci příliš neklesaly, a to byl teprve duben. Většinou tam bylo slunečno, jen občas to vypadalo, jako by nebe bylo v mlžném oparu, což způsobovaly občasné písečné bouře.
Areál, kde bydlela má dcera, krásný a pohádkový styl
Ještě arabská architektura a foto teploměru, takovou teplotu jsem dřív vážně nezažila
Budova areálu neboli compoundu byla bíle svítící stavba, jakých bylo všude okolo mnoho. Se svou typickou arabskou architekturou vypadala pro mě jak z pohádky. V přízemí byl pod širým nebem bazén, okolo stolky a lehátka a vedle vnitřní posilovna. V protějším rohu malá místní restaurace, která jednou týdně pořádala zakázané grilovačky s vepřovými žebírky a sem tam se sehnalo i pivo. Celé to obklopovaly nevysoké budovy s krásným designem, které zajišťovaly dostatek soukromí jak při opalování se u bazénu, tak pro ty dýchánky mimo zákon.
V obchodním domě u promenády
Moje dcera v té době pracovala jako osobní trenérka. Mohla si práci organizovat, a proto si udělala co nejvíce volna, aby mi mohla trochu ukázat Kuvajt. Nicméně po dobu jejího tréninku si mě odložila do obchodního domu a řekla mi, v kolik a kde se sejdeme. Na tom místě byl začátek promenády kolem moře a parkem k dalšímu zábavnímu místu s hernami, kinem IMAX, discovery place a občerstvením, kde si mě dcerka plánovala vyzvednout. Využila jsem tedy času a procházela se v tom krásném místě. Čekala jsem opět sluníčko, ale ten den bylo zrovna tak nějak podivně šedivo ve vzduchu. Vedro bylo ohromné, vděčně jsem se procházela i nablýskanými klimatizovanými obchody v druhé části obchodního centra, k nimž jsem prošla proskleným mostem nad silnicí. Kolem oběda jsem dostala hlad a vrátila jsem se k promenádě u moře. Mezi restauracemi jsem objevila KFC, kde jsem se najedla. Bohužel kvůli blížící se písečné bouři mě obsluha nenechala jídlo sníst venku. No potěš, napadlo mě. Jak se dostanu za dcerkou přes park a promenádu? Ale hlad byl větší, takže nejdřív jedno, pak druhé.
Přístav, obchodní dům s restauracemi u začátku promenády
Promenáda
Nakonec jsem si při pohledu na to šedivé nebe řekla, že snad to tak zlé nebude, když se doteď nic hrozného nedělo a odvážně jsem se vydala na promenádu a směrem k parku a zábavnímu centru. Park s promenádou vypadaly moc pěkně, ale byla jsem nejšťastnější, když jsem se dostala kolem volně pobíhajícího psa a pospíchala k cíli mé ne moc dlouhé cesty. Když mě pohltily skleněné automatické dveře zábavního centra, oddychla jsem si. Venku před budovou s výhledem na moře jsme si pak spolu s dcerkou daly kávu, zmrzlinu a v zábavním centru jsme si prohlédly zajímavé a krásné akvárium.
The Scientific Center v Ras Salmiya Kuvajt – IMAX, akvárium, discovery place
The Scientific Center v Ras Salmiya ze strany k moři
Kuvajt je především hlavní město Kuwait City a pár dalších obydlených míst většinou na břehu moře. Žije v nich odhadem čtyři a půl miliónů obyvatel, z nichž rodilých Kuvajťanů je pouze 1,45 milonů. Silnice jsou postaveny paprsčitě směrem od centra města a ty pak protínají kružnice dálnic. Mají svůj systém odbočování jen doprava. Jinak se musíte v rámci povolených a nabízených možností před křižovatkou otočit.
Kuvajtské vodní věže
Ve městě jsou zajímavé třeba Kuvajtské vodní věže, které jsou večer moc pěkně nasvícené a v jedné je uvnitř otáčivá restaurace s výhledem 360º. Tam jsme nebyli, ale zašli jsme na večeři do restaurace na břehu Perského zálivu na asi nejlepší sushi, které jsem dosud jedla. Vzhledem k počasí a denním teplotám často přesahujícím 40 ºC se Kuvajťané přes den venku prakticky nepohybují. Nejčastější kratochvílí je procházka nákupním centrem, nejlépe i s platinovou kartou svého majetného manžela. Ovšem jakmile sluníčko zmizí z oblohy, vyjdou Kuvajťané ven na promenády a do osvětlených parků a restaurací. Taková zvláštnost pro mě - když šla na procházku celá rodina, muž šel vždy první, až kus za ním jeho žena a pak chůva s dětmi. Prostě pro nás jiná a někdy v některých věcech těžko pochopitelná kultura.
Restaurace, ve které jsme si dali to vynikající sushi
Po setmění Kuvajťané vycházejí na pláže, do restaurací a osvětlených parků
Jednou jsem si přála, aby mi ukázali poušť. A moje vtipná dcera mě zavezla autem do centra města na neupravené parkoviště s udusaným špinavým pískem k vysokému věžáku, kde jsme vyzvedávali jejího přítele, a prohlásila: „tak tady jsi jako na poušti, takhle vypadá půda v poušti.“ Půda nejen v poušti i všude kolem vypadala skutečně podobně. Udusaný tvrdý písek.
Velbloudi spásající řídké trsy trávy v poušti podél cesty
Tvrdý však úplně všude nebyl. Také mě vyvezli na západ slunce. Cestou jsme si pohladili velbloudy spásající ty řídké trsy trávy kolem silnice, tedy téměř pohladili, měla jsem respekt. Pak jsme se dostali do pouště - na měkčí povrch. Vystoupili jsme z auta a šli pěšky ke kopci, který už měl i písek jak ho známe my. Tam se mi bořily nohy v žabkách a šlo se mi nahoru nepohodlně. Ale odměnou byl nádherný západ slunce, na který jsme si počkali.
Úchvatný západ slunce v poušti za městem
Do kopce kolem nás najížděly džípy a silná velká auta. Rozjížděla se rychle proti kopci a Kuvajťané soutěžili v tom, komu se podaří na sypkém písku vyjet do kopce výše, než spolu s pískem sklouzli zase dolů. Tak tohle je prý jejich obvyklá zábava. Když jsme se vraceli k autu, procházeli jsme kolem rodiny, která tam měla s sebou cestovní lednici a dělali si piknik v poušti. Jakmile nás uviděli, volali na nás a s hlasitým komentářem nám rozdali malé lahvičky s chlazenou vodou. S upozorněním, že do pouště prostě nemůžeme jet bez pití. Byli fakt skvělí.
Zábava Kuvajťanů
Jiný den jsme šly s dcerou do dalšího obřího obchodního domu. Nevím, co je na tom pravdy, ale zaslechla jsem, že ho údajně nejprve postavili bez střechy, nákupní centrum jako ulice a uličky s obchody, restauracemi a kavárnami, ale nakonec jej zastřešili, protože by tam přes den téměř nikdo nechodil. I tam jsme si dopřály s dcerkou oblíbené sushi, velmi chutné, a pak mě zase na nějakou chvíli opustila kvůli práci. Já jsem se procházela ulicemi a uličkami a obchody a překvapilo mě kolik známých světových módních značek tady má své luxusní butiky.
V obchodním domě The Avenues
The Avenues - část s nejluxusnějšími butiky předních světových značek
Dnes nám všechno připadá samozřejmé, díky informačnímu věku známe stavby na druhém konci zeměkoule, aniž bychom tam byli fyzicky, ale tenkrát před deseti lety jsem se já osobně dostala do arabského světa poprvé a ohromilo mě to. Obdivovala jsem tu nápaditost a krásu, kterou dokázali vystavět. Všude lesk a ze všeho dýchalo bohatství a přepych. Obchody a restaurace lahodily oku, vystavené dobroty v cukrárně jen lákaly, všude bylo absolutně čisto a naleštěno.
Ulička s cukrárnou v obchodním domě The Avenues
Po pár hodinách bloudění mezi obchody moje nohy hlásily, že je čas si sednout a možná i dát něco dobrého. V takové boční uličce jsem objevila cukrárnu, kde nabízeli čokoládou politý banán. Mňam. Jak malá holčička jsem si jej hned nadšeně koupila a hodlala sníst u stolečku „na ulici“ před cukrárnou. Jako správný turista jsem nejdřív banán vyfotila a než jsem se dostala k prvnímu soustu, přiběhnul ten prodavač a nesl v ruce tři kolečka banánu a že prý je tam zapomněl dát. Na ozdobu. Nevěřila jsem vlastním očím. Směju se ještě dnes. Vyskládal mi je tam a pak už jsem se do banánu mohla pustit. A snědla jsem odvážně i ta tři přinesená kolečka banánu, protože obsluha cukrárny přiběhla v rukavičkách.
Dobroty z restaurací a můj zážitek s banánem v čokoládě aneb najděte rozdíl
Ve městě se Kuvajťané nekoupou, jezdí mimo město, kde mají svá letní sídla, tzv. chalet. Jednou jsme vyjeli asi 100 km od města až téměř k saudským hranicím, kde byly v rámci developerského projektu vyhloubené kilometry zátok a lagun s průzračně čistou vodou ke koupání a kde nebyl problém si zaplavat a opalovat se v bikinách, tou dobou tam ještě žádná sídla nebyla, dnes už to bude jiné.
I parkoviště u obchodního domu působilo večer fantasticky
A tady je i pár základních informací o této zemi. Kuvajt je monarchií s panovníkem a plný název zní Stát Kuvajt. Leží v Jihozápadní Asii při Perském zálivu. Domluvíte se tam anglicky, úředním jazykem je arabština, ale lze se setkat i s perštinou. A jak jsem se už zmínila, hlavním městem je Kuwait City.
Většina z nás si ho spojuje s ropou. Kuvajtský průmysl dnes ovládá státní firma Kuwait Petroleum. Jejich měnou je kuvajtský dinár (KWD) a řadí se k nejsilnějším světovým měnám. V době mé návštěvy dosahoval kurz cca 1:80, tedy za 80 českých korun jste mohli dostat 1 KWD. Dnes se pohybuje kurz kolem 76 korun. V ohromení jsem si vyfotila stojan u benzínové pumpy. Když jsme natankovali auto, za 59 litrů jsme zaplatili 3,85 KWD, což představuje odhadem kolem tří set českých korun.
Ulice ve městě Kuwait City a foto ceny benzínu, za 59 l jen cca tři stovky českých korun, paráda
V Kuvajtu je absolutní zákaz požívání alkoholu, a to jak na veřejnosti, tak i v soukromí. Je zakázán i jeho dovoz. Je to silně islámská země, proto také například netolerují společné bydlení nesezdaných párů. U cizinců to tenkrát velmi lehce tolerovali. Přísně zakázáno je se na veřejnosti líbat, vodit za ruce nebo se objímat. Pro ženy je tam vzhledem k jiným arabským zemím poměrně bezpečno, ale i my jsme se oblékaly tak, abychom měly zahalená ramena a nohy po kolena a trička s větším dekoltem jsme si mohly vzít jen doma. V době svatého měsíce Ramadánu se nesmí jíst na veřejnosti a ani cokoli pít nebo jen žvýkat žvýkačku či kouřit. Umíte si to představit v tom vedru celý den nepít?
Vodní fontána ve městě
Dole je Babel, jedna z řetězce nejlepších libanonských restaurací + park
Vrátila jsem se do Kuvajtu ještě asi třikrát kvůli rodině. Pokaždé to bylo fantastické setkání s mými milovanými, ale také zajímavé a neobvyklé vybočení ze všedních dnů.
Ale to vedro, sucho, občasné písečné bouře, kdy máte písek prostě všude, proti našim krajům málo zeleně by mě tam asi neudržely. Tedy hezky udržované trávníky s keři a stromky v parcích jsou i v ulicích, které lemují třeba nádherné vysoké exotické palmy.
Souq Sharq - původní souq (tržiště) modernizované do velkého nákupního centra
Do takové země je poutavé se podívat, nahlédnout, je to neobyčejný svět, pro nás absolutně odlišný. Není ale žádnou typickou turistickou zemí. Svými zákony, vízovými povinnostmi apod. se Kuvajťané snaží omezit jakýkoli turistický ruch, aby zabránili vniku „západních vlivů“ a jiné kultury. Zároveň nenabízí téměř žádné turistické pamětihodnosti a kromě toho má náročné klima, kdy teploty dokážou vystoupit až na 50 stupňů Celsia. Takže cestování se omezuje pouze na služební cesty nebo návštěvy rodiny a přátel.
Děkuji mé dcerce i zeti za to, že jsem dostala možnost se tam vypravit a trochu tuto zemi poznat.
Al Hamra Tower je nejvyšší mrakodrap se 414m
Zdroje:
