Objevování a ochutnávka ráje aneb Maledivy alespoň jednou za život

Tento resort byl vyhlášen několikrát za nejlepší a nese několik ocenění v rámci místních resortů. Super příjemná a užitečná byla například aplikace, ve které jsme našli veškeré informace o možnostech trávení volného času, nabídka jídla a všech služeb, které nás jen mohly zajímat. Takže na pláži pod slunečníkem nebo na lehátku na naší dočasné úžasné terase vilky nebo třeba i v baru na asi nejlepší kávě, jakou jsem kdy v životě pila, jsme si v klidu studovali a pročítali týdenní program i nabídku aktivit a vybírali, co můžeme na ostrově podniknout, kdy se co koná, jaký drink si dáme odpoledne atd.

V rámci All inclusive Platinum Plan jsme měli i tři výlety, které jsme si mohli vybrat z místní nabídky, pochopitelně celodenní jídlo v hlavní restauraci a také veškeré pití včetně kávy i široké nabídky nealko i alkoholických nápojů v asi čtyřech většinou plážových barech. V některých barech i lehkou svačinku během dne. Co jsme si nepřiplatili, byly masáže v místním SPA.

Nevyužili jsme ani sázení malé palmy s dřevěnou deskou s vyrytými jmény či vzkazem. Při procházkách po ostrově jsme potkali pár takových míst, kde lidé mohou za poplatek vysadit malou palmu s cedulí, na které jsou vyryta data, jména nebo vzkazy sázejících. Docela pěkný počin. Taktéž jsme se nesvezli svatebním automobilem ani si nenechali uspořádat večeři pro dva při svíčkách jen na písečné pláži v plátky květů ohraničeném srdíčku. Ani jsme nechtěli, samozřejmě za peníze, naservírovat večeři u stolu na konci malého mola s vlajícími bílými voály či chcete-li záclonami, ani se nenechali profesionálně vyfotit třeba i dronem na písečném pruhu uprostřed oceánu. Všechno to byly úchvatné romantické zážitky, které využívali hlavně rusky mluvící lidé. Bylo jich na ostrově poměrně hodně. Nicméně jsem jednou z těch mála šťastlivkyň, které obdržely od svého milého žádost o ruku přímo na tomto nádherném až kýčovitě romantickém místě.

Překvapením byli pro mě na palmách i ostatních stromech visící netopýři. Bylo jich tam poměrně hodně, byli neškodní, ale pro mě bohužel nepříjemní.

Zažili jsme se zvířátky i veselé příhody. Na pláži hlavně u restaurací se pohybovali ptáci. Jeden druh byl malý černý a drzý, podobný naší vráně. Druhý, bílý a plachý se podobal nějakému druhu volavky a stával na jedné noze na kraji bazénu nebo na různých zídkách anebo se procházel mezi stoly, ale udržoval si vždy nejméně metr odstup od lidí. Nicméně jednou jsme viděli u vedlejšího stolu, jak si dvě děti přinesly snídaňový talířek s houstičkami. Odběhly pro další dobroty a mezitím si jednu malou housku odnesla jedna z těch „vran“, které běžně kradly nehlídané jídlo. Děti byly samozřejmě zmatené a hledaly housku. Dobře jsme se bavili, ale protože to shodou okolností byli Češi, upozornili jsme je, aby jídlo nenechávali bez dozoru.

I na tak malém ostrůvku se vyskytoval hmyz, který možná i mohl obtěžovat. Jenže v podvečer pravidelně chodil po ostrůvku nějaký zaměstnanec a rozprašoval něco proti hmyzu, takže jsme žádné obtěžování komáry či mouchami nezaznamenali. Nejdřív jsem se zlobila, jak můžou rozprašovat nějakou chemii v takovém prostředí, ale evidentně ta chemie škodila jen hmyzu.

My dva s manželem jsme typičtí plážoví a baroví povaleči, dá-li se to tak nazvat, ale více sportovně naladění lidé si mohou užít místní hřiště na míčové hry, na kterém jsme tedy viděli hrát zatím jen místní zaměstnance. Taky, kdo jiný by se v tom horku honil po hřišti, že. Mnohem lepší je povalovat se v moři, v bazénu či pod slunečníkem.

Ale například takové šnorchlování je tu označováno jako jedno z nejlepších na celých Maledivách. Mimo jiné i proto, že ten barevný okouzlující podmořský svět korálů se nachází přímo kolem ostrova. Doslova po pár metrech mělké laguny již uvidíte ta hejna barevných rybiček. S mým mužem tedy ani tento rekreační sport nějak intenzivně nepěstujeme, nicméně filmy o kráse korálů kolem ostrova a podmořského života jsou úchvatné. Ti, co tu přírodní krásu viděli na vlastní oči, to potvrzují. Dokonce i my. Přesto, že se nepotápím ani nešnorchluji, něco málo jsem přece jen viděla. Byl by hřích odjet z takového místa a nevidět alespoň kousínek té nádhery.

V rámci výletů lze vyjet za delfíny, za západem slunce, na obydlený ostrov nebo za zmiňovaným potápěním a plaváním s mantami, želvami či se žraloky. Tedy ta poslední aktivita pro dobrodruhy. Tak tu jsme také minuli.

Tvrdí se, že na Maledivách neexistují útoční žraloci. Nikde jsem nečetla o útoku žraloka na člověka v těchto vodách. Těžko říct, zda se tomu dá bezmezně věřit. Pravda je, že největší, které jsme viděli při krmení v malém přístavu, byli asi do dvou metrů. Jinak běžně při koupání v těch nádherných lagunách kolem proplouvali i přímo při břehu žraločí „miminka“ tak kolem půl až třičtvrtě metru.

Při pravidelném večerním krmení zbytky z kuchyně, což byla místní atrakce a opravdu podívaná pro turisty, připlouvaly i velké manty majestátně se vlnící mělkou půvabně osvětlenou vodou laguny. Z mola jsme zahlédli i bílého žraloka. Ten musel mít přes dva metry a působil hrůzostrašně. A ten pocit, když zaměstnanec hodil kus syrového masa, které zbylo, do vody, voda začala doslova „vařit“ jak se každý z těch predátorů snažil rychle urvat své sousto. Velký respekt k těmto zvířatům. Mezi žraloky a mantami plavaly tu a tam i menší krásně zbarvené ryby.

Občas zaměstnanec hodil kus masa za sebe i ptáku, co vypadal jak volavka a pojmenovali jsme si ho pro sebe Noh. Ten velmi šikovně chytal kusy masa přímo do svého dlouhého zobáku a čekal na svá sousta asi metr od lidí za sudem s masem. Jako by byl s místními domluvený a věděl, že je velkou atrakcí pro hosty i on sám.

Abych tu zvířenu tedy probrala již celou – pohybovali se tu pochopitelně například i krabi a ještěrky. Od těch nejmenších až po větší kousky. Tedy co se krabů týká.

No, a o tom, co se dá podnikat a dělat na tomto ostrově bych mohla klidně psát dál. Ještě se k dalším zajímavým aktivitám v některém z mých příštích příspěvků vrátím.

Při našem objevování ostrova, který jsme pomalým brouzdáním v písku nebo mělké tyrkysové laguně obešli i se zastávkou na drink za možná půlhodinku či méně, jsme si prohlédli hlavní restauraci Lily Maa s velkým vnitřním prostorem, písčitou podlahou a dřevěnou venkovní terasou. Tady jsme si užívali přímo venku ta nádherná a klidná slunečně-tyrkysová rána s báječnými snídaněmi a s nohama zabořenýma v písku i vychutnávali vynikající kuchyni u obědů a večeří přímo pod hvězdnou oblohou. Stoly byly rozestavěny nejen na terase, ale také přímo na pláži v tom jemném bílém písku pod palmami až téměř ke břehu moře. Vnitřní volný prostor restaurace sloužil také pro rozestavění stolů v případě deště, jak jsme jednou zažili.

Hned za recepcí jsme procházeli do hlavní restaurace s vnitřní velkou nádrží, ve které byli živí obří krabi připraveni stát se vaší večeří, kolem velmi příjemného baru s posezením vevnitř i venku. Asi nejlepším objevem byl pro nás bazén, který ležel na opačné straně ostrova od hlavní restaurace a který jsme si ihned oblíbili. Z jedné strany ho obklopoval restaurant a naproti v laguně spojený dřevěnou lávkou wellness. Měli jsme z něj výhled i na vodní vilky. Byl jedním ze dvou velkých bazénů v resortu, pokud nepočítám ty malé soukromé bazénky patřící k ať už k plážovým nebo nadvodním vilkám.

Bazén byl postaven přímo na pláži a částečně už v moři a z určitého úhlu pohledu to působilo jako by nikde nekončil. Jen modromodrý vodní svět přecházel plynule do tyrkysového oceánu a na obzoru se snoubil s modrou oblohou. Fantastické. Ať žije modrá. V tomto ráji jsme dokázali strávit hodně času ať už na lehátkách kolem bazénu, kde jsme se často váleli jen my dva sami, nebo přímo v teplé vodě s drinkem a výhledem na širý oceán nebo západ slunce. Když to píšu, úplně se tam opět vidím…

Tady nám předvedl číšník svou pozornost. Po pár dnech našeho pravidelného trávení času na tomto místě a občasném krátkém popovídání s ním, nám přinášel drinky sám od sebe, pamatoval si, kdo co rád a nejčastěji popíjí a když přicházel pro prázdné skleničky k bazénu, rovnou nám servíroval další. Fungovalo to, aniž bychom pronášeli „Žán, dala bych si něco dobrého“. Pravda, asi to nebylo těžké si zapamatovat, vždyť v době návalu, se kolem bazénu pohybovalo tak maximálně 6 – 8 lidí. Každopádně to bylo milé a vtipné, tohle jsem nikde jinde nezažila.

Při našich pěších „túrách“ po ostrově jsme velmi oceňovali téměř liduprázdné pláže. Celkem se prý v době našeho pobytu pohybovalo v této ostrovní destinaci cca 100 hostů, což bylo maximum obsazenosti, ale při procházce jsme sotva někoho potkali. Ten božský klid v ráji. Tak pokračování zase příště.