Článek
To mu však neubírá na pravdě. Každá z těchto postav prošla mým životem a zanechala v něm nesmazatelnou stopu.
Příběh otevírání 13 komnaty, počal běžet smrtí mé matky. Když jsem odcházela od lůžka, kde má matka vydechla naposledy, překvapila mě nelogická neuchopitelná myšlenka: „Tak a teď už to nemusíš dělat!“ Všimla jsem si jí, protože byla jediná. Tělo se, zaskočeno ztrátou matky, zaplo na nouzový režim a mou osobu, mé ego vyplo. Nebyla jsem schopna myšlenku uchopit a rozvinout. Prostě jen tak visela ve vzduchoprázdnu a nenápadně začala roztáčet kolo osudu.
Sama myšlenka by nestačila. Energií a pohonem božího mlýnského kola, jež mele pomalu, ale jistě, byla jedna z nejsilnějších emocí. Do této chvíle jsem neměla ponětí, že existuje. Myslela jsem, že je jen v románech.
Žal
Žal, to ON mě donutil podívat se pravdě do očí. Žal ukrutně těžká energie, která vás stáhne hluboko na dno vaší duše. Na dno plné emočního zranění, bludů, strachů, zkreslených představ, nočních můr a fantazií. Celé tělo potácející se v bahně emočních nánosů volalo: „Je čas!“ Na co a proč jsem netušila. Nechápajíc své tělo a cože se to po mě vlastně chce, plácala jsem se v bahně a propadala se hlouběji a hlouběji.
Růžová ezoterička, Egyptská kobra a Slušná holka mi přišly na pomoc. Ne nehodily mi lano, vy naivkové. Vždy, když jsem vystrčila nos, že bych jako vylezla ven, zašláply mě zpátky do bahna a zašeptaly mi do ouška: „Tak lehký to holka nebude!“
Poprvé v životě jsem pocítila existenciální strach, strach ze smrti a z neexistence . Žalem dopravázené strachy přinesly úzkost a panické ataky .
Musela jsem si přiznat, že jsem byla a stále jsem obětí emocionálního zneužívání. Má představa o mě samotné se rozpadla. JÁ, jak jsem ho viděla do teď, přestalo existovat a na uvolněné místo, vyplula z nevědomí dlouho neviditelná osoba.
Malé zraněné dítě se všemi svými strachy a obrannými mechanismy, které ovládaly můj život, aniž bych si toho byla kdy všimla.
Urputný had Uroboros oznamoval: „Je konec, hledej nový začátek.“
Jedna věta, jedna myšlenka. Neptala se, neodcházela. Vysvlékla mě do naha a řekla: „Teď se pozorně dívej a už nic neskrývej, ani před sebou ani před světem. Neodejdu dokud nebude hotovo.“ Autora myšlenky už dobře znám. Je to mocný žal.
Vaše Anna
O typech narcistek v mém životě si můžet přečíst zde:
