Článek
Schválně, kolik jeho děl dokážete vyjmenovat? Jaký styl mu vyhovoval? Psal prózu nebo poezii? Ve kterém století žil? Víte přesně odpověď na tyto otázky?
Ignát Herrmann psal převážně humorné povídky z Prahy, ve které se dobře vyznal. Slova jako „fláma“ nebo „potažený smeták“ nebo „pařit“ jsou vtipná i dnes. Narodil se v půli devatenáctého století a jeho srandičky mi doopravdy sedí. Ale mezi vtípky najdete i dojemné povídky o lásce. (Píšu dojemné, nikoli sentimentální.)
Ať už jde o povídky „Z chudého kalamáře“ nebo črty z Prahy, tenhle humorista vedle jiných českých autorů bledne. Je to strašná škoda. Pěkný je třeba román „Otec Kondelík a ženich Vejvara“. Tam se jedná o složité namlouvání. Krásná slečna Pepička, tlustý tatík, matinka, která se snaží provdat dceru a zamilovaný Sokol Vejvara.
„U snědeného krámu“, toto označení vešlo do běžné mluvy. Ačkoli je toto dílo dobře známé, mně se moc nelíbilo. Přišlo mi strašně smutné a víc mi sedí veselejší tón, smířlivější. Snědený krám byl zkrátka melancholicky laděný a hlavní postava byla tak ubohá a politováníhodná, až jsem knihu definitivně odložila.
Asi nej nej povídka je o lásce Felixe a Rozy. To je doják až na půdu, absolutně mě dostal. Herrmann má talent vykreslit pěkně město, ať už různá romantická zákoutí, parky, nebo řeku Vltavu. Jeho milý a veselý způsob vyprávění pohladí po duši.
Člověk se zkrátka u jeho povídek zasměje až až. „Márinko, pardijé, dej mu hubičku“ a tak dále. Je škoda, že někteří lidé považují humorná díla za něco méněcenného. Kde bychom byli bez humoru a srandiček?
Proto říkám, určitě si od Herrmanna něco přečtěte, jsou to nadčasové příběhy. Občas ukápne slza dojetí, ale většinu času se budete řehtat. Pořádné panímámy, hezké i ošklivé holky, chudokrevní mladíci, zamilované párečky, opilí strejcové a hospody. Čeká vás nářez!
