Článek
Malé ženy, neboli lépe Ženušky, jsou příběh o dětství, idylické a zároveň mravoučné. Příběh, jak vznikly, mne překvapil.
Louisa byla chudá žena, která se snažila uživit psaním. První příběh jí publikovali, už když jí bylo šestnáct. Psala gotické romány a hororové povídky pod mužským pseudonymem, ale i nevinné příběhy pro děti. V roce 1868 dostává zakázku. Napsat příběh pro dívky. Moc jí to nevonělo. Ale myšlenka, že by získala výdělek, ji nejspíš inspirovala, také si stoprocentně vzpomněla na své dětství.
Co z toho vzniklo? Příběh, který nezapadl. Takový, který byl už několikrát zfilmován, stále je na policích nejen v amerických, ale i českých knihkupectvích. Znovu a znovu se vydává, děti i dospělí ho čtou. I mě to oslnilo, protože takový hezký obrázek o rodině, která čeká na tatínka, čtyři sestry, co se snaží být dobré…
Alcottová byla vychovaná v rodině transcendentalistů. Jeden čas žili v Bostonu. Žádný alkohol, spoustu knih a vzdělání. Jako děti hrály sestřičky divadlo, psaly noviny, zkrátka nebály se. Živily se jak se dalo, guvernantka, společnice… Spisovatelce se podařilo během života i cestovat po Evropě. To vše je na jedinečné knize Malé ženy znát. Pokud se vám líbí, přečtěte si i další díly. Ale musím říct, že ten první díl je zkrátka nejlepší.
Spoustu kapitol se odehrává v zimě, takže si užijete scény plné sněhu. Zažijete také veslování na lodičkách do „Laurenceova tábora“ v létě. Příběh obsahuje určitou dávku smutku, utrpení a osobních bojů. Což mu dodává autentičnost a působivost.
Pokud tuto knihu neznáte, rovnou doporučuji koupit, pokud jste žena. A pokud toužíte porozumět duši své polovičky, neznám lepší četbu. Je to sonda do holčičí duše. Navíc postavy, čtyři sestry a jejich soused, jsou tak pěkně a důvěrně vykreslené, že byste je rádi měli za kamarády. Nebo rovnou za sestry.
Román na objednávku dopadl skvěle. Ani trochu tak nepůsobí, není vynucený. Louisa do něj zapracovala tolik něhy, touhy a snahy „být dobrý“, že přijde leckomu i v dnešní době kouzelný. Spisovatelka sama se nikdy nevdala, ani o tom neuvažovala. Kdo ví proč, možná jí vyhovovala svoboda a klid na práci.
Doufám, že jste se dozvěděli o této úžasné ženě něco nového. 19. století je zkrátka zajímavá doba a spisovatelů tenkrát bylo až až. Příběh o Ženuškách asi nikdy neupadne v zapomnění. Myslím, že proto, že obsahuje reálné příběhy a reálné situace a velikou dávku kouzla.
