Článek
Proč se ve středověku kromě čarodějnic upalovaly i kočky? Proč dokážou miciny předpovědět zemětřesení? A proč jsou tak roztomilé, i když vás během hlazení pokoušou i poškrábou? Dá se říct, že na takové otázky se ani nedá odpovědět.
Z pohledu anatomie je kočka dokonalý atlet. Nemá klíční kosti, vejde se skoro všude. Ocasem balancuje, takže je schopná chodit po úzkém plotě. V podstatě jako provazochodec s tyčí. Zkrátka v rovnováze je přeborník.
O dopadu na všechny čtyři většina lidí ví. Je zajímavé, že kočka opravdu dokáže přežít pád z velké výšky. Při pádu delším než z cca pátého patra kočky dosáhnou konečné rychlosti. Kočka se uvolní, roztáhne nohy, tato poloha je specifická tím, že odpor vzduchu je nejlepší. Parašutisté se můžou učit.
Kočka padající z desátého patra na tom může být lépe, než ta, co spadla z třetího patra. Není nutné to tedy zkoušet :-) Když míca padá, její oči a speciální orgány ve vnitřním uchu posílají do mozku informace o poloze hlavy vzhledem k zemi. Když se poloha hlavy změní, působí to na krystalky plovoucí v tekutině rovnovážného orgánu vnitřního ucha. Ty dráždí smyslové buňky. V milióntině sekundy signál letí do mozku a ten vyšle pomocí nervů rychlý povel. Ten vrátí hlavu do správné polohy, zbytek těla se přizpůsobí.
Když kočka skáče, je to dokonalý přehled koordinace pohybů a elegance. Často můžete vidět, jak před větším skokem odhaduje zrakem vzdálenost. Pak se skrčí, posune pánev pozadu a ohne kyčelní, kolenní a patní klouby. Končetiny se natáhnou a prudce vymrští celé tělo dopředu. Při dopadu je náraz tlumen záprstím, zápěstím a loktem. Tlumí i silné polštářky tlapek.
Prý že kočky vidí ve tmě. V úplné tmě kočka nevidí nic, ale je schopná vnímat i nejmenší množství světla. Slabý svit hvězd nebo odraz světla ve vysokých oblacích, i tyto drobné zbytky světla kočka využije. Za sítnicí očí má umístěné „zrcadlo“. Skládá se z patnácti vrstev odrazových buněk, říká se mu tapetum lucidum. Tím, že zrcadlo odrazí světlo, jsou čípky a tyčinky podrážděny podruhé. Zdvojená dávka světla zvětší schopnosti vidět v noci.
Jak je na tom kočka s čichem? V nosní sliznici má 19 miliónů specializovaných čichových buněk. Pro porovnání - my lidé jich máme jen 5 miliónů, psi, jako třeba foxteriér, mají cca 147 miliónů. Kočičí čich je citlivý na sloučeniny dusíku, což praxi znamená, že nemá ráda hnijící potravu.
Sluch kočky je zkrátka tak dobrý, že slyší cupitání myši v trávě. Pohyby boltců jsou u kočky mnohem rychlejší, než u psa. Kočka rozezná dva zvuky, které se liší šestinou až desetinou tónu. Bubínkové výdutě lebky hrají důležitou úlohu při zesilování zvuků.
V kočičí duši vládne mír a klid, který naruší pouze šustot myši nebo oblíbené hračky. Pokud se podíváte kočce do očí, zjistíte, že je opravdu magická. Údajně kočky pohled do očí nesnáší. Já osobně jsem se kočkám do zajímavých a pokaždé jiných očí dívala často a příliš jim to nevadilo. Nedotýkat se vousků, pravda. To většina koček odsuzuje jako frivolní.
Zkrátka, pořiďte si kotě, dají se snadno sehnat zadarmo.
