Článek
… Jak jsme se přesvědčili jen chvíli po tom, co si jednu takovou potvoru přivezla mamka k sobě domů.
Kromě spousty příjemných lidí ve svých psích životech hafani narazí i na lidskou sortu nejhorší, a tou jsou veterináři. Proto se je snažíme vybírat pečlivě, takže na první očkování mamka vyrazila o pár vesnic dál k doktorovi s výbornými referencemi. A musím podotknout, že tady změnila veterinářův status z „potenciálně dobrý“ na „ten, ke kterému už nikdy nemůžeme“ místo shiby právě moje maminka.
„No to je ale krásnej pejsek! No pojď sem, prdelko, ty jsi pěkná holčička, jak ti říkají?“ tetelil se veterinář nad naší malou kráskou.
„Nanami,“ odpověděla. Ne shiba, ale mamka.
„Nanami? A jak jí říkáte?“ podivil se veterinář nad zněním jména.
„No… Nanami?“ odvětila mamka nechápavě.
„Ježiš a proč, vždyť to je strašně složitý.“
„Já vám nevím… Tři slabiky, z toho dvě se opakujou, něco jako Ba-ja-ja…“ pořád nechápala, ale veterinář už moc nemluvil. Píchnul injekci a mamka usoudila, že jejího psa nemůže nikdy léčit člověk, který si nezapamatuje ani poměrně běžné japonské jméno, navíc s krásným významem. Všichni jsme byli zajedno.
Jenže pár dní nato se u štěněte objevilo klíště tam, kam se hodná a slušná klíšťata nikdy nezakusují. Ano, přímo v intimní oblasti. A tak mi mamka zavolala: „Prosím tě, to klíště musíme vyndat, ale já ji sama neudržím.“
Sedla jsem do auta okamžitě, protože taková citlivá událost nesnese odkladu. Že jsme na ni byly dvě, nám ovšem nebylo nic platné. Nejdříve jsme to zkoušely po jedné a po dobrém, ale u takového malého štěněte samozřejmě není manipulace ještě vůbec nacvičená. Takže když se jí něco nelíbilo, dala to hlasitě najevo. Shiby mají hlas asi takový, jaký si dokážu představit jenom u mytických stvůr. K tomu byla navíc opravdu odhodlaná nenechat na sebe sáhnout, takže se kroutila jak červ a z rukou se nám vždycky prosmýkla zpátky na zem, kde utíkala jako o život a vymýšlela nejrůznější schovky. Brzy jsme pochopily, že tudy cesta nevede, a nechtěly ji rozdráždit víc, než snese. Pro jistotu. Jednou půjde mamka spát a bude bezbranná.
Rozjely jsme se tedy na nejbližší veterinu usuzujíce, že doktoři mají přece praxi se vším, a tak to pro ně bude hračka. Navíc když doktor do telefonu řekl: „Jasně, to víte, že jo, vyndáme ho a bude pokoj.“ Věřil si.
Ale Nanami už nám asi nevěřila. Po čekárně a ordinaci se rozhlížela velice ostražitě. Jakmile začal veterinář mluvit, spustila zase ten svůj jekot, přes který nebylo slyšet vůbec nic. To se ještě doktor smál, my jsme pochopily díky posunkům, co po nás chce. Ostatně co by asi tak k takové operaci chtěl jiného, než abychom otočily fenku na záda a podržely ji bříškem k trapičovi.
Jakmile jsme to udělaly, fenka se úplně uvolnila a přestala křičet. S mamkou jsme se na sebe podívaly, jakože nechceme nic zakřiknout, ale asi cítí pořádnou autoritu a podvolila se nadcházejícímu procesu.
„No vidíte! Jde to jako po… “ Doktor se chtěl asi pochválit, ale v tu chvíli začala fenka čůrat. Ale ne jen tak běžně, celá se napjala a proudem se strefovala na všechna strategická místa v ordinaci. Zvládla zasáhnout skříň, vyšetřovací pult, samozřejmě podlahu, ale hlavně úplně celého doktora. Terčem byla především hlava. Zavřel pusu právě včas. Viděli jste film Desperado? Pak si určitě vzpomenete na scénu se skvělým Quentinem Tarantinem, jak vypráví barmanovi vtip o tom, že někdo zkropil barmana, bar, sklenice… a vůbec všechno. Tak takhle to vypadalo.
S mamkou jsme naprosto zkoprněly ostudou. Čekaly jsme, co se bude dít, jak moc s tím doktor bude nebo nebude v pohodě. Ale někde jsem slyšela, že Husité prý bombardovali Karlštejn výkaly. Byla jsem na ni ve skrytu duše pyšná, jak je ve svém mladém věku zběhlá v historii a umí se krásně inspirovat. Vždyť vlastně skoro použila primitivní biologickou zbraň!
A doktor s tím kupodivu v pohodě byl. Po vyčerpání nábojů jedním zkušeným pohybem klíště vytáhnul, a zatímco jsme se jala lézt v ordinaci po kolenou a kapesníky utírat spoušť, vyháněl nás, že je to v pořádku, ať už vezmeme chudáka psa pryč.
A protože na této veterině od té doby vědí, jak se k Jejímu císařskému veličenstvu Nanami správně chovat, vždy s respektem a moc si s ní nezahrávat, jezdíme už jen tam. A na klíšťata dáváme preventivně tablety. Tohle se ještě někdy opakovat, tak to se mnou řízne.
