Článek
Patříte ke generaci, která vyrostla spíš na rohlíku s vlašským salátem, nebo k té, která seděla na zadních sedadlech škodovky a odmítala při dlouhé cestě autem usnout, aby nezmeškala ikonické zlaté oblouky u dálnice a mohla začít na rodiče křičet, že teď je určitě ta chvíle, kdy ROZHODNĚ musí zastavit? A pokud jste měli štěstí, tak vždycky zastavili, abyste si mohli koupit Happy Meal. Ať tak, nebo tak, řetězec McDonald's restaurací určitě znáte.
Možná si na jejich burgerech (a světe div se, někdo i snídaních) pochutnáte, možná je to pro vás jenom možnost, jak si zaplácnout žaludek v době nejvyšší nouze a příšerného kručení v břiše. Pak ale stejně u Mekáče zastavíte, sedíte u stolu, ládujete do sebe Bic Mac nebo „číze“ s hranolky a utíráte si mastné prsty do ubrousků. Dneska tuhle možnost máme v každém trochu větším městě, ale přemýšleli jste někdy při tom žvýkání, co vlastně stálo za zhruba 43 500 franšízami ve více než 100 zemí světa?
Bratři McDonaldovi a jejich první restaurace
Příběh úspěchu McDonald's se začal psát v kalifornském městě San Bernardino roku 1940. A pero při tom v rukou drželi bratři Richard a Maurice McDonaldovi. Jejich restaurace se původně jmenovala McDonald's Bar-B-Q a specializovala se na prodej hot dogů s bramborovými lupínky. Osm let poté se bratři rozhodli pro modernizaci podniku, začali chrlit obrovské množství jídla v krátkém čase a tento systém nazvali „Speedee Service Systém“. Do roku 1949 už prodávali jenom hamburgery, hranolky a mléčné koktejly, navíc díky svému efektivnímu systému nepotřebovali velké množství personálu. Hamburgery byly připravené předem a nahřívané a stály 15 centů, takže zákazník si jídlo za pár drobných objednal, a navíc nemusel skoro vůbec čekat. Kdo by to nemiloval, že?
No, milovali to všichni. Proto bratři slavili obrovský úspěch a brzy otevřeli deset franšíz, s pobočkou v San Bernardinu měli tedy jedenáct podniků, a do roku 1955 prodali 15 milionů burgerů.
První McDonald's bratří McDonaldů v San Bernardinu
Kde se vzal, tu se vzal Ray Kroc
Ray Kroc byl americký podnikatel českého původu, jeho otec Alois Kroc se narodil pár kilometrů od Plzně. Ray se nejdříve živil jako realitní makléř, potom prodával kelímky u společnosti Lily-Tulip Cup Co. a pak se vrhnul na prodej Multi-Mixeru. Byl to přístroj na míchání mléčných koktejlů od společnosti Prince Castle. Dařilo se mu, cestoval po celých státech a v roce 1948 jich prodal rekordních 8000. Pořád to ale nebylo ono. Nebylo to to, co od života chtěl.
Psal se rok 1954 a jedna restaurace si objednala hned osm těchto mixérů najednou. To Raye pochopitelně velmi zaujalo a rozhodl se, že se na ten zázrak pojede podívat osobně. Restaurace a její systém ho tak okouzlily, že se rozhodl do projektu vstoupit, za každou cenu. Stal se tedy agentem přes franšízy bratrů McDonaldových, v roce 1955 ve státě Illinois založil společnost McDonald's Systems, Inc. Krocovi údajně lezl na nervy přístup bratrů k jejich firmě, nechtěli otevírat další pobočky restaurací tak rychle, jak on by si představoval. Nakonec v roce 1961 společnost od bratrů koupil za 2,7 milionů dolarů. Podle ústní dohody, kterou s nimi údajně uzavřel, měli bratři dostávat 1 % z tržeb jako licenční poplatek, k tomu však nikdy nedošlo. Navíc Ray toužil i po původní pobočce v San Bernardinu, ale bratři mu ji odmítli prodat. Kroce ovšem nemohlo nic zastavit, nedaleko jejich první restaurace otevřel novou pobočku McDonald's. Protože se však podle smlouvy bratři jména restaurace (svého jména…) vzdali, museli svou původní pobočku přejmenovat na Big M. Ta však brzy zkrachovala, protože tou dobou už přece všichni chtěli jíst u Mekáče. Že ten první a „nejpravější“ byl právě ten bratří McDonaldových? No a co, to už nestačilo.
Ronald McDonald a Big Mac
Jakmile se Ray Kroc stal jediným vlastníkem fastfoodového řetězce, hned se pustil do zásadních změn. Co bylo asi nejdůležitější, vyvinul přísný systém pro franšízanty, skončilo jim období, kdy si mohli dělat v podstatě to, co chtěli. Všechno, od přípravy jídla přes fungování pobočky až po úklid, se museli noví franšízanti učit v takzvané Hamburger University.
V roce 1963 přišel na svět Ronald McDonald, poněkud děsivý klaun, maskot společnosti. Měl se líbit dětem a zajistit, že jich síť občerstvení přitáhne na návštěvu ještě víc.
Roku 1967 konečně vznikl legendární Big Mac. S nápadem na dvojitý hamburger přišel Jim Delligatti, majitel a provozovatel řady franšíz McDonald's v Pittsburghu. Zkoušel ho se svolením vedení společnosti nejdříve prodávat u sebe ve městě Uniontown v Pensylvánii, ale burger se stal tak oblíbeným, že se brzy stal dostupným ve všech pobočkách. Údajně se jedná o nejprodávanější produkt společnosti hned po hranolkách.
V roce 1975 se zrodil první McDrive – v Arizoně.
Když McDonald's podával příliš horkou kávu
… a to se neodpouští. Znáte to, když u nedělního oběda, poté, co si do pusy nacpete příliš horké sousto, pronesete: „Kurňa, to je ale horký.“ A někdo vám na to odpoví: „No, co bys taky čekal, teď se to vařilo“?
V roce 1992 to tehdy 79leté Stelle Liebeck taky nedošlo, když si u McDrivu koupila kávu. V Toyotě svého vnuka seděla na místě spolujezdce, její vnuk zastavil, aby si mohla do kávy přisypat cukr a nalít smetanu. Když se snažila sundat víčko z kelímku, vylila si horkou tekutinu přímo do rozkroku, čímž si opařila nejen ten, ale i stehna a hýždě.
Protože měla popáleniny třetího stupně na šesti procentech těla, chtěla po společnosti McDonald's uhradit veškeré výlohy na léčbu, což dosahovalo částky 20 000 dolarů. To však společnost odmítla zaplatit. Stelle tedy nezbylo nic jiného než si najmout právníka a pustit se do boje naplno.
Porota nakonec přiznala Stelle odškodnění ve výši 2,86 milionů dolarů, ale po mimosoudní dohodě nakonec došlo k vyplacení „pouhého“ půl milionu dolarů.
Od té doby v McDonaldu podávají kávu chladnější, zato s výrazným varováním na kelímcích.
Super Size Me a Zakladatel
Pokud chcete vědět o McDonaldu ještě víc, určitě si pusťte film Zakladatel s úžasným Michaelem Keatonem. Ve snímku o založení společnosti ukazuje, že zvládne zahrát podnikatele stejně dobře jako Beetlejuice.
Dalším zajímavým pohledem je dokument filmaře Morgana Spurlocka Super Size Me. Ten se rozhodl, že bude měsíc jíst jídlo koupené pouze v Mekáči a bude sledovat, co se s jeho tělem stane. Nakonec byl osočen z podvodu, protože údajně během natáčení i hodně pil, a navíc nezveřejnil úplný seznam toho, co skutečně jedl. I tak asi není žádným překvapením, že když se budete celý měsíc cpát nezdravým jídlem, přiberete. A je jedno, jestli to bude Big Mac, nebo knedlíky.
Faktem ale je, že v dokumentu šlo také o to, že pokud si neřeknete během objednávky o jiné menu než velké, dostanete rovnou to. A pokud si o jiné řeknete, stejně vám nabídnou to největší, jen s mírným doplatkem. Tohle však McDonald's ještě před uvedením dokumentu do kin změnil.
