Článek
Mluvíme o sovětském podplukovníkovi, kterého do té doby nikdo neznal, a to ani v sovětské armádě. Té noci ale čelil rozhodnutí, které mohlo změnit svět, jak ho známe – spustit jadernou válku, nebo věřit své intuici.
Napětí studené války vrcholí
Rok 1983 patřil mezi vypjatá období studené války, vztahy mezi Spojenými státy americkými a Sovětským svazem snad už nemohly být horší. 1. září téhož roku například sovětská armáda sestřelila jihokorejské civilní dopravní letadlo, které omylem vletělo do sovětského vzdušného prostoru. Na palubě letadla se nacházelo 269 lidí včetně amerického kongresmana, nikdo z nich nepřežil.
V době takto vypjaté situace nastupuje na svou směnu do bunkru Serpuchov-15 poblíž Moskvy důstojník Stanislav Petrov. Jeho úkolem je sledovat sovětský systém družic včasného varování, nazývaný Oko, jehož úkolem je detekovat americké balistické rakety.
Falešný poplach, nebo válka?
Systém Oko detekoval v časných ranních hodinách poplach, rozezněl se alarm a na obrazovkách se objevilo varování – Spojené státy odpálily mezikontinentální balistickou raketu. A hned potom další čtyři. Sám Petrov se nechal slyšet: „Siréna vyla, ale já tam jen pár vteřin seděl a zíral na velkou, podsvícenou červenou obrazovku s nápisem ‚start‘.“
Dle protokolu byl postup jasný, Petrov měl informovat vedení a aktivovat odvetný útok. Sovětská doktrína nařizovala: Jakýkoli útok musí být okamžitě oplacen, i kdyby to mělo znamenat zkázu. Jednalo se o princip „zaručeného vzájemného zničení“. „Stačilo mi jen sáhnout po telefonu, abych zavolal přímo našim nejvyšším velitelům – ale nemohl jsem se hnout. Cítil jsem se, jako bych seděl na rozpálené pánvi,“ popsal události.
Ale Petrov váhá. Něco mu nesedí. Pět raket? Takový útok by byl z vojenského hlediska nesmyslný. Skutečný jaderný útok by zahrnoval desítky, možná stovky raket. Navíc radarové systémy útok nepotvrzují – informace pocházejí pouze ze satelitního systému. Rozhodl se tedy, že údajný útok neoznámí, a místo toho jej vyhodnotil jako planý poplach. „O dvacet tři minut později jsem si uvědomil, že se nic nestalo. Kdyby došlo ke skutečnému útoku, už bych o něm věděl. Byla to taková úleva,“ popsal své pocity Petrov.
Stanislav Petrov, 2016
Rozhodnutí, které změnilo svět
Jak se později ukázalo, důstojník měl pravdu. Falešný poplach byl způsobený nestandardní vzájemnou polohou mraků, satelitů Molnija a slunečního záření. Systém, který měl chránit svět, selhal. Nicméně člověk, který na něj dohlížel, nikoli. Situaci vyhodnotil správně.
Stanislav Petrou svou chladnou hlavou zabránil jaderné válce. Přišlo mu nelogické, že by Spojené státy místo masivního útoku poslaly jen pět raket. Petrov nebyl nikdy Sovětským svazem oficiálně oceněn. Původně byl sice pochválen, ale následně rovněž pokárán za nesprávný zápis o událostech ve vojenském deníku. Podle něj samotného to bylo způsobeno tím, že by museli být ostatní za chybu v systému zároveň potrestáni. Navíc byl převelen na méně zodpovědnou pozici a odešel předčasně do výslužby.
Sám Stanislav Petrov se za hrdinu nikdy nepovažoval, ale zároveň řekl, že: „měli štěstí, že jsem tu noc měl směnu já“.
Zdroje
