Článek
Stalo se to, když toho dne vstoupil do předsálí Dolní sněmovny, kde u krbu tiše seděl jeho vrah John Bellingham. Když Perceval vstoupil, Bellingham vstal, přistoupil k němu, vytáhl z kabátu pistoli a vystřelil, přičemž ministerského předsedu zasáhl do hrudi. „Jsem zavražděn!“ vykřikl Perceval, když se sesunul na podlahu. A měl pravdu.
Poslanec William Smith – budoucí dědeček Florence Nightingaleové – vedl skupinu, která přispěchala Percevalovi na pomoc. Marně. Než lékař potvrdil, že je mrtvý, zmohl se jen na něco, co Smith popsal jako „křečovité vzlyky“.
Naproti tomu Bellingham, který se ani nepokusil o útěk, byl více než výřečný „Vláda mi odepřela nápravu mých křivd,“ hřímal a dodal „Bylo se mnou špatně zacházeno. Všichni vědí, kdo jsem a co jsem… Jsem velmi nešťastný člověk a cítím se dostatečně ospravedlněn k tomu, co jsem udělal.“
Čtyřicetiletý obchodník byl v roce 1804 v Rusku falešně uvězněn za dluhy a britské velvyslanectví mu nemohlo (nebo nechtělo) pomoci. Po pěti letech věznění byl propuštěn a poté zahájil kampaň požadující odškodnění od britské vlády. Nebylo mu to nic platné a jeho rostoucí pocit hněvu a nespravedlnosti ho dovedl až k rozhodnutí zabít ministerského předsedu.
Percevalovi, ženatému muži s 12 dětmi, bylo pouhých 49 let, když ho potkala předčasná a nepravděpodobná smrt. Byla tedy Británie připravena o budoucího velkého státníka? Zdá se, že ne. Povoláním právník byl považován za slušného a čestného člověka, který se v toryovské straně vyšvihl až na post kancléře státní pokladny v roce 1807 a poté na post ministerského předsedy v roce 1809. Ale to nejlepší, co o něm mohl kolega říct, bylo „Není sice nejlepší válečná loď, ale nese mnoho zbraní, je dobře stavěný a je venku za každého počasí.“
Když byl Bellingham souzen u Old Bailey, jeho námitka nepříčetnosti nebyla přijata. Byl shledán vinným z vraždy a odsouzen k oběšení.
Zdroje: Britannica, gov.uk, Historic UK