Článek
Luxusní parník, který byl v té době považován za „nepotopitelný“, se při své první plavbě uprostřed Atlantiku střetl s ledovcem. Záchrannou misi vedla osobní loď RMS Carpathia, která rychle reagovala na nouzové signály z potápějícího se Titanicu a dorazila přibližně dvě hodiny po jeho potopení. Ztráty na životech byly obrovské, ale přesto měli někteří štěstí a tragédii přežili. 706 lidem se podařilo z potápějící se lodi uniknout a byli zachráněni jinými plavidly.
Po připlutí do New Yorku se oběti setkaly s truchlícím městem a mediálním šílenstvím. Rodiny s napětím očekávaly zprávy o svých blízkých a doufaly v radostné shledání, ale většinou na ně čekalo bolestné zklamání.
Margaret „Molly“ Brownová
Margaret Brownová, známá jako „nepotopitelná Molly Brownová“, byla americká filantropka. Zapsala se do historie jako jedna z prvních žen, které se ucházely o politickou funkci ve Spojených státech (konkrétně o křeslo v Senátu), a to osm let předtím, než ženy vůbec získaly volební právo. Během svých cest po Evropě dostala zprávu o nemocném vnukovi a rezervovala si cestu na první volnou loď Titanic, která směřovala do New Yorku a na kterou se nalodila ve francouzském Cherbourgu.
Když došlo ke katastrofě, ženy a děti byly vyzvány, aby nastoupily do záchranných člunů, ale Brownová se rozhodla zůstat na lodi a pomáhat ostatním. Teprve když ji jeden z členů posádky násilím posadil do záchranného člunu č. 6, neochotně opustila potápějící se loď. Jakmile se Brownová ocitla na záchranném člunu, udržovala pozitivní náladu jak jen to okolnosti dovolovaly. Povzbuzovala ženy v pádlování, což jim uprostřed chladných vod Atlantiku zajistilo zahřátí. Osazenstvo člunu č. 6 bylo nad ránem zachráněno lodí Carpathia.
Margaret byla ihned po tragédii aktivní nejen na samotné Carpathii, ale také v New Yorku. Po tom, co loď dorazila do newyorského přístavu, pomohla Brownová založit Výbor pro přeživší, byla zvolena jeho předsedkyní a vybrala téměř 10 000 dolarů pro ty, kteří při potopení lodi přišli o všechno. Hovořila také velmi dobře francouzsky, německy a rusky a zůstala na Carpathii do doby, než se všichni přeživší z Titanicu shledali s přáteli, rodinou nebo jim byla poskytnuta odpovídající lékařská péče.
Molly Brownová, přeživší z Titanicu, vyfotografovaná někdy mezi lety 1890 a 1920.
V následujících letech se Brownová věnovala sociálnímu aktivismu a stala se významnou osobností prosazující volební právo žen a práva dělníků. Její postava byla zvěčněna ve filmu Titanic režiséra Jamese Camerona z roku 1997. Brownová zemřela 26. října 1932 v New Yorku ve věku 65 let na mozkový nádor.
Charles Joughin
Charles Joughin byl zkušený pekař, který sloužil na sesterské lodi Titanicu, Olympicu. Na osudné plavbě dohlížel na 13členný tým a byl jedním z nejlépe placených členů posádky s měsíční mzdou ve výši 12 liber (v přepočtu 1753 liber v roce 2023, což odpovídá přibližně 48 500 Kč).
Hlavní pekař Titanicu Charles Joughin, 1912.
Joughin později vypověděl, že když došlo k nehodě, byl mimo službu a ve své kajutě, ale následně spolu se svými pekaři distribuoval bochníky chleba do záchranných člunů. Sám se následně vrátil do svého pokoje na skleničku. Po nějaké době se vrátil na palubu lodi, aby se dostal ke svému přidělenému záchrannému člunu. Pomáhal při usazování žen a dětí, ale sám se do člunu nenalodil. Joughin opět odešel do svého pokoje, aby se znovu napil, a pak se vrátil na palubu lodi, jen aby zjistil, že všechny záchranné čluny již odpluly. Nakonec se dostal na pravobok lodní paluby, kde se přidržel vnějšího zábradlí lodi. Když loď klesla do vody, podařilo se mu udržet na hladině, a nakonec se za rozbřesku dokázal zachytit jednoho ze záchranných člunů.
Předpokládá se, že v jeho přežití hrála roli konzumace alkoholu, protože alkohol může zvýšit tělesnou teplotu a potenciálně poskytnout určitou izolaci. Navzdory traumatickému zážitku pracoval na moři ještě několik let, než se rozhodl odejít do důchodu. Charles Joughin zemřel 9. prosince 1956 ve věku 78 let.
Violet Jessopová
Violet Jessopová, irsko-argentinská stevardka zaoceánského parníku, před službou na Titanicu sloužila na Olympicu, nejstarší ze tří sesterských lodí, která se v roce 1911 srazila s lodí HMS Hawke. Na Titanic nastoupila neochotně v roce 1912, když jí bylo 24 let, poté, co ji přátelé přesvědčili, že to bude „jedinečný zážitek“.
Bezprostředně po srážce Titanicu bylo Jessopové a dalším stevardkám jedním z důstojníků nařízeno, aby nastoupily do záchranného člunu a ukázaly tak ostatním pasažérkám, že je člun bezpečný. Těsně před spuštěním záchranného člunu č. 16 na vodu jí bylo důstojníkem předáno do péče miminko, které bylo nalezeno osamocené na horní palubě. Jessopová s miminkem i ostatními stevardkami byly následujícího rána zachráněny lodí Carpathia.
Violet Jessopová, stevardka na palubě Titanicu, vyfotografovaná v roce 1915 jako zdravotní sestra Červeného kříže.
O několik let později, když pracovala jako zdravotní sestra pro britský Červený kříž, byla přidělena na nemocniční loď HMHS Britannic, která byla sesterskou lodí Titanicu i Olympicu. Dne 21. listopadu 1916 narazil Britannic na minu a začal se potápět, přičemž Jessopová na jeho palubě přežila další námořní katastrofu. Zachránit se podařilo přibližně 1 000 osob, přesto si nehoda vyžádala životy 30 lidí. Violet Jessopová zemřela v roce 1971 ve věku 83 let na selhání srdce.
Plukovník Archibald Gracie IV.
Plukovník Archibald Gracie IV. byl americký spisovatel a historik, který se na Titanic nalodil jako cestující první třídy. Když se loď potápěla, plukovník Gracie pomáhal spolucestujícím dostat se do záchranných člunů, rozdával deky a záchranné vesty. Nakonec se mu těsně před potopením lodi podařilo zachytit se ve vodě překlopeného člunu, a držel se ho, dokud ho z ledové vody nevyzvedla loď Carpathia.
Plukovník Archibal Gracie IV., rok neuveden.
Gracie se vrátil do New Yorku a okamžitě začal psát knihu o svých zážitcích z Titanicu. Ta je jedním z nejpodrobnějších popisů událostí toho večera a noci. Celé měsíce se snažil přesně určit, kdo byl v jednotlivých záchranných člunech a doplnit podrobný sled událostí.
Gracie se nikdy nevzpamatoval z utrpení, které při potopení Titanicu prožil. Byl diabetik a podchlazení a fyzická zranění, která utrpěl, se vážně podepsala na jeho zdraví. Gracie zemřel na komplikace způsobené cukrovkou 4. prosince 1912, necelých osm měsíců po potopení Titanicu.
Eva Hartová
Eva Hartová, které bylo v té době pouhých sedm let, byla britská dívka, která cestovala na Titanicu se svými rodiči jako cestující druhé třídy. Její otec Benjamin ji spolu s matkou Esther umístil do záchranného člunu 14 a následujícího rána byly zachráněny lodí Carpathia. Evin otec potopení lodi nepřežil a pokud byly jeho ostatky mezi vyzvednutými, nebyly nikdy identifikovány.
Rodina Hartových. Eva a Esther (uprostřed a vpravo) potopení Titanicu přežily, otec Benjamin bohužel ne. Datum pořízení fotografie kolem roku 1910.
Po zbytek života byla traumatizována nočními můrami a v častých rozhovorech živě vyprávěla o „strašlivých výkřicích“, které tu noc slyšela. Stala se obhájkyní bezpečnosti na moři a aktivně se zasazovala o zpřísnění předpisů a zvýšení bezpečnostních opatření na lodích. Často kritizovala společnost White Star Line, která Titanic vlastnila, za to, že neposkytla dostatek záchranných člunů.
Byla jednou z posledních přeživších potopení Titanicu. Hledače vraku označovala za „lovce štěstí, supy, piráty a vykradače hrobů“, než 14. února 1996, pouhé dva týdny před dovršením 91 let, zemřela na rakovinu.
