Článek
Na konci její vlády bylo reorganizováno 29 provincií, bylo postaveno více než 100 nových měst a stará byla rozšířena a obnovena, obchod vzkvétal, Rusko napínalo své vojenské svaly a Kateřinin dvůr se stal magnetem pro nejlepší mozky Evropy. Její obdivující současníci ji přezdívali „Veliká“.
Z německého království do Ruska
V roce 1744 ji jako patnáctiletou přivezli do Ruska. V té době v zemi vládla dcera Petra Velikého carevna Alžběta, která nastoupila na trůn po převratu o pouhé tři roky dříve. Svobodná a bezdětná Alžběta si za svého dědice vybrala synovce Petra a nyní pro něj hledala manželku. Vhodnou kandidátkou byla dcera prince anhaltského - Žofie Friederika Augusta von Anhalt-Zerbst, která se narodila v roce 1729 ve Štětíně, tehdejší součásti Pruska (dnes polský Štětín).
Po přijetí ruského pravoslaví a změně jména na Jekatěrina Alexejevna se Žofie v roce 1745 provdala za velkoknížete Petra. Jí bylo 16 let, jemu 17. Od začátku ho neměla ráda a jejich manželství bylo katastrofou. Ona byla krásná, temperamentní, ctižádostivá a obdařená úžasným intelektem, ale on byl podle Kateřininých deníků „opilec, prosťáček a někdo, kdo se vyžíval v bití lidí a zvířat“.
Manželství Petra a Kateřiny nebylo šťastné a pro Kateřinu bylo velkým zklamáním.
Nástup Petra III. na trůn
Carevna Alžběta zemřela v roce 1762 a na trůn nastoupil její synovec jako car Petr III. s Kateřinou jako chotí.
Petr se stáhl ze sedmileté války a uzavřel spojenectví s nepřítelem Ruska, Pruskem. Poté popudil ruskou šlechtu zavedením liberálních reforem, které měly zlepšit život chudých. Rozhněval si církev a byl všeobecně neoblíbený. Když se tedy Kateřina dozvěděla, že se s ní Petr hodlá rozvést, měla u dvora patřičnou podporu pro svou reakci: svého manžela svrhla a trůn získala pro sebe. K převratu došlo pouhých šest měsíců poté, co byl Petr korunován carem.
Kateřina Veliká panovnicí i milenkou
Osm dní po sesazení zemřel Petr ve vazbě, oficiálně po těžkém záchvatu koliky a mrtvice. Bylo mu pouhých 34 let a většina historiků se domnívá, že Kateřina jeho vraždu zařídila, ačkoli se nikdy neobjevil žádný důkaz. Ať už to byla pravda, nebo ne, po jeho smrti se Kateřina stala ruskou carevnou a 22. září 1762 byla oficiálně korunována.
Její nově sestavený zákonodárný kodex z roku 1767 se stal hlavním úspěchem její vlády. Byl přeložen do několika jazyků a vzbudil obdiv v zahraničí svým úvodním prohlášením, že „Rusko je evropský stát“. Zákoník byl vnímán jako další důkaz, který měl dokládat její osvícenský závazek založit správní systém na zákonech určených rozumem. Její rozsáhlá racionalizace zákonů, upravujících ruské hospodářství, práva a výsady šlechty ve vztahu ke koruně a půdě a blahobyt rolnictva, byla přelomová.
Statut o provinciích z roku 1775 navrhoval dlouhodobé zlepšení místní správy, včetně zakládání škol, sirotčinců a nemocnic. Tyto iniciativy a reformy soudnictví definovaly a upevnily zásahy státu do vztahu sedláků a majitelů půdy. Zatímco zemská role šlechty prošla v 19. století dalšími reformami v souvislosti s vytvořením zemského zřízení, kateřinské reformy motivovaly k lepšímu hospodaření na panství, zavedly nová pravidla pro komunální služby a podpořily lidštější zacházení se sedláky.
Prvních osm let manželství Petra a Kateřiny bylo bezdětných, ale v roce 1754 se jí narodil syn Pavel. Ačkoli se všeobecně uznává, že byl Petrovým synem, otcovství Kateřininých tří pozdějších dětí je mnohem spornější a historikové se obecně domnívají, že otcem žádného z nich nebyl Petr. V době, kdy se její manžel stal císařem, měla Kateřina poměr s temperamentním dělostřeleckým důstojníkem Grigorijem Orlovem a během svého života vystřídala řadu milenců. Jejímu poslednímu milenci, Platonu Zubovovi, bylo 22 let, Kateřině 60.
Carevnina smrt a Pavlova pomsta
Kateřina utrpěla 5. listopadu 1796 mrtvici a následujícího dne zemřela ve věku 67 let v Zimním paláci v Petrohradě, kde vybudovala pohádkovou sbírku umění, která je dodnes obdivována. Byla ruskou carevnou 34 let, což je nejdelší doba vlády mezi ruskými panovnicemi.
Její syn měl nastoupit na trůn jako car Pavel I. Vždy se domníval, že se tak mělo stát již po smrti otce. Pavel dlouho nesnášel postavení své matky, které mu podle jeho názoru právem náleželo, a žárlil na přízeň, kterou zahrnovala své milence, zatímco on byl prakticky ignorován. Ihned po její smrti Pavel nařídil, aby byly ostatky jeho otce, sesazeného Petra III., exhumovány a přeneseny na čestné místo v Petropavlovském chrámu v Petrohradě. Grigorij Orlov, Kateřinin první milenec, který se podílel na svržení bývalého císaře a pravděpodobně i na jeho smrti, musel jít v pohřebním průvodu před Petrovou rakví s císařskou korunou. Orlovovi bylo v té době 60 let.
Císař Pavel také nařídil, aby byly z hrobu vykopány a rozptýleny kosti bývalého vojenského velitele Grigorije Potěmkina, dalšího z milenců jeho matky. Pavlova křížová výprava za pomstou však neměla dlouhého trvání. Jeho vláda skončila po čtyřech letech, kdy byl zavražděn spiklenci. Kateřina pak triumfovala ze záhrobí, když na trůn usedl Pavlův syn Alexandr. Právě on byl totiž za carevnina života její preferencí pro nástupnictví.
Zdroje: Britannica, mcgill.ca, history.com, thebritishacademy.ac.uk
