Vražda Mary Rogersové: záhada, která inspirovala Edgara Allana Poea

Rogersová zmizela poprvé už v lednu 1841. To vedlo mnoho lidí k podezření, že šlo o reklamní trik jejího zaměstnavatele. Když však zmizela v červenci téhož roku po druhé a následně bylo z řeky vyloveno její tělo, dostala se Mary Rogersová na hlavní stránky všech novin. A tentokrát již nikdo nepochyboval. Ačkoliv se přihlásilo velké množství svědků, kteří tvrdili, že viděli nebohou Mary pár hodin před smrtí na tom nebo onom místě, nikdo nebyl za její vraždu odsouzen. Edgar Alan Poe převyprávěl její příběh jako částečnou fikci, skutečná vražda Mary Rogersové však zůstává stále nevyřešená.

O dětství Mary Rogersové toho mnoho nevíme. Někteří uvádějí, že se narodila v roce 1820 v New Yorku, jiní tvrdí, že to bylo ve městě Lyme ve státě Connecticut. Po otcově smrti v roce 1825 vedla její matka penzion na Manhattanu, kde Mary vypomáhala. V roce 1838 dostává nabídku práce od Johna Andersona, majitele populárního obchodu s doutníky, kterou přijímá a z matčina penzionu odchází. Mary byla atraktivní mladá žena a Anderson ji najal jako atrakci pro významné zákazníky svého obchodu, mezi něž patřili například Washington Irwing nebo James Fanimore Cooper.

S mladou dívkou denně flirtovalo mnoho mužů a pomalu se stávala neoblíbenějším „zbožím“ obchodu. Rogersová flirty oplácela, ale nikdy nepřijala nabídku ke schůzce, dokonce odmítla i svého nadřízeného a majitele obchodu Andersona. Proslavila se jako „kráska s doutníky“ a v New Yorku byla celebritou.

O prvním několikadenním zmizení Mary Rogersové v lednu roku 1841 existuje mnoho různých zpráv, které uvádějí různá data a údaje. Rozcházejí se i v roce, ve kterém měla Mary poprvé zmizet. Ať už k němu tedy došlo v roce 1838 nebo na začátku roku 1841, její matka tvrdila, že Mary po sobě zanechala dopis na rozloučenou. Po šesti až čtrnácti dnech se dívka znovu objevila a veřejnost dospěla k závěru, že to byl celé jen reklamní trik Johna Andersona, díky kterému se měl jeho obchod s kuřivem stát ještě známějším. Mezi lidmi kolovala fáma, že se na celém zmizení spolu s Andersonem podílely i samotné noviny The Sun.

Pokud se opravdu jednalo o trik, jak přilákat do obchodu více zákazníků, tak to byl podvod zdařilý. Obdivovatelé Rogersové se do obchodu jen hrnuli a situace dospěla až do bodu, kdy musela být poslána zpět do penzionu k matce, protože její nápadníci obchod doslova okupovali. Šířily se fámy, podle nichž Rogersová neodešla zpět k rodině, ale měla se místo toho scházet s pohledným námořním důstojníkem. O rodině dívky kolovaly také různé zvěsti, ať už o jejich jmění nebo místě pobytu.

Přibližně v té době přijala Mary nabídku k sňatku. O její ruku se ucházel řezbář korku Daniel Payne, který bydlel v domě její matky. Dále se v informacích zdroje rozcházejí, některé dokonce tvrdí, že Mary a David už nebyli v té době zasnoubeni. Nejpravděpodobněji se ale jeví, že Rogersová řekla svému snoubenci a své matce, že 25. července 1841 plánuje navštívit svou tetu, která žila v New Jersey. V den jejího očekávaného návratu zuřila v oblasti silná bouře. Mary domů k matce nedorazila a všichni nabyli přesvědčení, že cestu domů o den odložila právě kvůli počasí.

Rogersová se však domů nevrátila ani následujícího dne a její matka a snoubenec se o ni začali strachovat. Obrátili se tedy na příbuzného, kterého měla Mary taktéž navštívit. Ten jim ovšem řekl, že žádné společné plány neměli a že se u něj taktéž nezastavila. Několik dní po jejím zmizení vylovili dva muži její tělo z řeky Hudson. Její bývalý snoubenec Arthur Crommelian tělo identifikoval právě jako Mary Rogersovou.

Poté, co byla mrtvola vytažena z vody, zjistil koroner, že Mary měla kolem pasu uvázaný provaz, na jehož konci byl přivázán těžký kámen. Rogersová měla nateklý obličej a její tělo neslo známky zápasu a surového bití. Šaty na těle byly roztrhané a kus látky z nich měla uvázaný kolem krku dost pevně na to, aby jím mohla být udušena. Podle některých zpráv byla také sexuálně napadena. Ve své zprávě koroner výslovně poznamenává, že Mary nebyla v době smrti těhotná. Policie dospěla k závěru, že dívka zemřela cizím zaviněním a začala pátrat po jejím vrahovi.

Bývalý snoubenec Crommelian, který tělo na místě činu identifikoval, byl zproštěn viny. Tisk i jednotlivci začali vymýšlet teorie a šířit fámy o tom, co se v onen den v Hobokenu, v blízkosti tzv. „Sybiliny jeskyně“ stalo. Někteří se domnívali, že se Mary Rogersová pohádala se svým aktuálním snoubencem Danielem Paynem a ten ji ve vzteku zabil. Payne měl ale neprůstřelné alibi. Jiní zase spekulovali, že vrahem mohl být některý z jejích zákazníků v obchodě s doutníky, kterého odmítla a on se cítil uražen. Mezi další teorie patřila například neúspěšná návštěva andělíčkáře, útok gangu nebo náhodný násilný čin.

Poblíž Sybiliny jeskyně, kde byla nebohá Rogersová nalezena, provozovala hospodu „Nick Moore House“ jistá Frederica Lossová. Ta policii sdělila, že Mary její hostinec navštívila, ale odešla v doprovodu muže tmavé pleti. Dále uvedla, že později slyšela z nedalekého lesa křik. Dvojice se tam měla podle ní v tu chvíli nacházet, ale vzhledem k tomu, jakou měla oblast pověst, křiku nevěnovala Lossová pozornost. Jiný svědek z Hobokenu zase tvrdil, že viděl dívku cestovat ve člunu „s šesti drsně vypadajícími muži“. Člun měl následně zakotvit poblíž nedalekého Elysian Fields a Mary s muži měla odejít do lesa. Později se policii přihlásili tři muži, o nichž se zmínil anonymní svědek, a ti vyprávění o šesti mužích ve člunu potvrdili.

Dále se přihlásil kočí, který tvrdil, že Rogersovou viděl i v neděli. Měla být údajně ve společnosti muže tmavé pleti a společně měli vejít do hospody provozované již zmíněnou Lossovou.

Dva měsíce po nálezu těla Mary Rogersové objevili dva synové Frederiky Lossové při hraní v lese část oblečení zesnulé dívky. Údajně našli na hromadě špinavou bílou spodničku, hedvábný šátek, kapesník s vyšitými iniciálami M.R. a slunečník. Všechny tyto předměty prý nalezli v křoví poblíž Sybiliny jeskyně, kde se měl zločin odehrát. Chlapci také tvrdili, že místo nálezu předmětů vypadalo, jako by se tam odehrál nějaký zápas, protože podrost v houští byl rozrytý a vedla k němu cesta, jako kdyby tam bylo taženo těžké břemeno.

Daniel Payne se nedokázal přes smrt své snoubenky přenést a stal se z něj těžký alkoholik. V říjnu roku 1841 se Payne několik dní nepřetržitě opíjel a následně odjel do Hobokenu. V lékárně si koupil velkou dávku opia a na místě, kde byla podle policie Rogersová zabita, spáchal sebevraždu. Vzkaz na rozloučenou, který po sobě zanechal, zněl: „Světe, zde stojím na tom stejném místě. Snad mi Bůh odpustí můj promarněný život.“

Příběh zaujal spisovatele Edgara Allana Poea, který podle vraždy Mary Rogersové napsal „Záhadu Marie Rogêtové“, pokračování jeho dříve vydaného a čtenáři dobře přijatého románu „Vraždy v ulici Morgue“. Zločin přenesl z Ameriky do Paříže a jméno oběti změnil na Marii Rogêtovou. Ta místo v obchodě s doutníky pracovala v parfumerii, ale ostatní podobnosti případu autor ponechal. Poe zároveň tvrdil, že záhadu skutečné vraždy Mary Rogersové vyřešil právě během psaní této knihy. Spisovatel svému nakladateli napsal:„V knize popisuji, jak Dupin rozkrývá vraždu Marie, ale ve skutečnosti velmi podrobně analyzuji newyorskou tragédii.“ Ve skutečnosti ale Poe vraha ve svém příběhu nikdy nejmenuje, což ironicky odráží skutečnost, že vrah samotné Mary Rogersové nebyl nikdy dopaden.

Na podzim roku 1842 postřelil nešťastnou náhodou Fredericu Lossovou jeden z jejích malých synů. Umírala několik dní pomalou a bolestivou smrtí. Na své smrtelné posteli tvrdila, že zná totožnost skutečného vraha Rogersové. Jeho identitu ale nikdy neodhalila a údajné tajemství si tak vzala s sebou do hrobu. Během jednoho z delirií tvrdila, že Mary Rogersová zemřela po neúspěšném potratu. Muž, se kterým tehdy Mary viděla, byl prý lékař, který se potrat pokusil provést. Lossová také trvala na tom, že ji duch Rogersové pronásleduje a nutí ji, aby všem řekla pravdu o její smrti. Někteří věřili, že Frederica Lossová ve skutečnosti sama pracovala jako zprostředkovatelka potratů pro madame Restellovou, ilegální andělíčkářku, která si vzala život v roce 1878. Nejstarší synové Lossové byli za vraždu dívky zatčeni a souzeni, ale obvinění byla rychle stažena a vražda tak dodnes zůstává nevyřešena.

Zdroje:

MIQUEL-BALDELLOU, Marta. Twice told traumas: whatever happened to Mary Rogers or Poe´s Revenge on life. Universidad de Lleida, 2011.

STASHOWER, Daniel. The beautiful cigar girl Mary Rogers, Edgar Allan Poe, and the invention of murder. Peanut Press, 2006.

EDWARDS, Wallace. Mary Cecilia Rogers and the real life inspiration of Edgar Allan Poe´s Marie Roget. CreateSpace Independent Publishing Platform, 2013.

GEARY, Rick. The mystery of murder of Mary Rogers. NBM Publishing, 2001.