Článek
Podle nejnovější zprávy měl v roce 2019 vážné onemocnění dutiny ústní každý druhý Evropan (50,1 %). Odhaduje se, že na celém světě je postiženo onemocněními ústní dutiny 3,5 miliardy lidí, z toho téměř 355 milionů v evropských státech, uvedl regionální ředitel WHO Hans Kluge. Podle něj jsou znevýhodněné skupiny obyvatelstva postiženy neúměrně více.
Kazy, vypadávání zubů i rakovina
Zpráva uvádí, že v Evropě byl zaznamenán druhý největší podíl případů ztráty zubů (25,2 %) ze všech regionů, což představuje přibližně 88 milionů osob ve věku 20 let a více. Pro celou evropskou populaci je incidence 12,4 %, téměř dvojnásobný počet oproti celosvětovému průměru (6,8 %).
Evropa má také druhý nejvyšší počet nových případů rakoviny dutiny ústní mezi všemi regiony WHO, a to téměř 70 000. Toto číslo představuje 18,5 % celkového odhadovaného počtu případů na světě. V roce 2020 bylo v Evropě více než 26 500 úmrtí způsobeno rakovinou dutiny ústní.
Z 53 zemí evropského regionu jich 34 (66,7 %) nemělo národní politiku ústního zdraví a jedenáct zemí (23,4 %) nemělo v rámci oddělení ministerstva zdravotnictví pro neinfekční nemoci vyčleněný personál pro choroby dutiny ústní.
Nejde jen o hollywoodský úsměv
Evropské a středoasijské členské státy musí zlepšit přístup obyvatel k základní stomatologické péči. Ta by měla být bezpečná, účinná a buď bezplatná, nebo alespoň cenově dostupná pro všechny obyvatele jako součást všeobecného zdravotního pojištění, uvedla evropská pobočka WHO se sídlem v Kodani. Ošetření dutiny ústní musí být součástí základní zdravotní péče, zdůraznil Kluge. „Velká část našich základních životních funkcí, jako je přijímání potravy, dýchání, mluvení a v neposlední řadě úsměv, závisí na dobrém zdraví našich úst.“
Zpráva Světové zdravotnické organizace uvádí jako hlavní příčiny onemocnění dutiny ústní kromě nadměrné konzumace cukru také užívání alkoholu a tabáku, nedostatečnou ústní hygienu, špatnou dostupnost zubních lékařů a nedostatek fluoridu v zubních pastách a vodě. Zubní kaz je celosvětově nejrozšířenějším nepřenosným onemocněním, ale nemuselo by tomu tak být, vysvětlil Kluge. „Víme, co je pro to potřeba udělat.“ Mimo jiné je nutné zavést opatření, která by omezila příjem cukru v jídle a pití.
