Článek
Jinými slovy, na poli fantastiky se toho najde opravdu spousta. Pokrývá širokou oblast čtenářů, podle věku, pohlaví atd… Pro nové spisovatele též nabízí spoustu prostoru, kde se dá schovat téměř cokoli, poskytne dost nástrojů pro hrátky s fantazií a člověk si zde de facto může dělat, co chce. Najdou se zde pocity, romantika, politika, imaginace i konstrukce. Záleží, proč čtete.
Občas se o fantasy žánrech mluví jako o pohádkách pro dospělé. Vybavené vším možným, v jádru stále pohádkou. Pokud je pohádka představením základních lidských příběhů a naučením, jak se vyrovnat v životě s určitými lidskými potížemi… Určité prvky mohou představovat určité vlastnosti. Vlastnosti a pochody uvnitř nás, v naší mysli. Jenže pohádky často nabízejí i návod, jak se z presentovaných potíží vyhrabat, proto je jejich interpretace snadnější. Zato ve fantasy o samotných problémech lidského nitra leckdy ani nevíme, ani nemusejí být hlavním tématem příběhu. Proto může být jejich interpretace těžší a zároveň se tolik lišit, čtenář od čtenáře. Proč se to děje a proč by vůbec člověk mohl něco podobného v knížce hledat?
Když z toho děláme „pohádku“, máme možnost uniknout normám morálního hodnocení a chování. Máme možnost prožít naplno pocity, které si z nějakého důvodu nemůžeme dovolit. Můžeme si představovat věci, které se do fikcí v realitě nehodí, můžeme si idealizovat lidi, které bychom v reálném životě nakopli, nebo bychom byli ostatními odsouzeni za lásku k nim. Máme šanci prožít celou bolestnou situaci znovu, tentokrát ovšem bez nebezpečí jakékoli újmy a s možností vyjít jako vítěz. Přebrat si to. Bolest je pryč, potřeba naplněna. Nikdo nic nepozná. Přání, myšlenky, city, životní zkušenosti… To všechno se projeví, když začneme klikat do počítače… Čím chceme být, kým bychom chtěli být, kým věříme, že jsme – Stačí si položit správnou otázku. Nebo ani ne. Utéct do fantazie od reality… Houby. Přetvořit realitu pomocí literárních prvků, obléct ji do slušivého hávu a dát si k tomu kafe. Ať už jako autor, nebo jako čtenář.
Možnost fantasy dodává pocit odstupu, přesto je to stále ta samá pohádka. Stavíme světy podle našich přesvědčení, dáváme důraz na některé věci a na jiné zapomínáme, takže vznikají díry v příběhu, o kterých poté můžeme mluvit jako o nedostatku řemesla. Zůstává otázkou, jestli chcete u knihy odpočívat, nebo zaměstnat hlavu. Fantasy literatura zvládá jako jedna z mála napojit obě dvě kategorie. Červená knihovna bývá často odsuzována právě kvůli tomu, že si ji vezmete na dovolenou nebo vás ukonejší. Fantasy si může vzít stejný příběh, stejné city, ale protože si místo hlavního romantického cíle vezme elfa, už se za to nemusíte stydět.
Nejvíc se toho vlastně vyčte z konceptů. Nevím, jestli se mám bát, když čtu občas po přátelích jejich koncepty ještě nedokončených příběhů. A co se dá o člověku zjistit podle jeho oblíbené četby, jak ho jeho oblíbená četba formuje, co mu dává. Sranda je, že si toho asi ani nejsme vědomi. Myslíme si, že píšeme skvěle zkonstruovaný příběh a pak na nás někde mezi řádky vykoukne malé trauma z dětství, nepřiznaná láska, a úplně stejná situace, kterou řešíme doma.
