Článek
Nejednalo se o Marylin Monroe, ale o Evelyn Hugo – filmovou ikonu 60. let, módní legendu proslulou skandály, bývalou sexbombu dnes žijící v ústraní. Ano, budeme mluvit o sedmi manželech Evelyn Hugo.
Rychle k obsahu: Evelyn se své ikonické zelené šaty rozhodne prodat na dobročinnou věc, protože její dcera sama před rokem zemřela na rakovinu prsu. Není to jediná rarita roku, výjimečně se také rozhodne poskytnout jeden jediný rozhovor pro časopis Vivant. Nebo spíše pro slečnu Monique, vypravěčku a domnělou autorku naší knihy. Slečna Monique je sice talentovaná mladá novinářka, ale zatím v redakci hraje jen druhé housle, protože je trochu nesmělá. Jejímu sebevědomí taky moc nepomáhá nevydařené manželství. Setkání s ambiciózní a taky trochu „mrchózní“ Evelyn jí tedy poskytne příjemné vytržení ze všedních dní a nabídne i snad něco víc. Z původního titulního článku se nakonec vyklube draze zaplatitelný životopis. Kromě toho si Monique po vzoru slavné herečky vyjedná pracovní povýšení, sebere odvahu a začne tvrději vyjednávat – kdo chce uspět, musí použít lokty. Ale neměl by zapomenout na slušnost a taky tu ženskou něžnost.
Přesto se Evelyn Hugo – superžena, krásná, trochu manipulativní, nezdolná, a přesto křehká, dokázala dostat do Hollywoodu. Po smrti matky unikla otci, vyjednala si svou první hereckou roli, uzavřela manželství z lásky a ustála i zakázanou lásku ke své herecké kolegyni Celii St. James. Dobře se poprala i s mateřstvím a ztrátou nejlepšího přítele. Nad Evelyn lze těžko vyslovit nějaký soud, kromě toho, že je obdivuhodná (a její jedinou chybou je, že není chlap). Kniha sice spadá pod young adult a není fantasy, ale Evelyn zvládla tak nějak ztělesnit vše, čím by moderní žena, potažmo dívka, chtěla být. Plus všechno to ostatní – homosexualita, intriky v Hollywoodu, vykořisťování slabších. Její odkaz bude žít dál, Monique napíše skvělou knihu a vzpamatuje se z rozchodu. Důstojnost.
Dějová linka Monique dává celému příběhu ze záře reflektorů Hollywoodu nový rozměr. Pro ten bych ji asi ráda nakopla, protože překvapivě právě tady pro mě kniha pokulhává. Ale nebojte, samozřejmě, že se vzpamatuje a bude úžasná, jinak by to ani nešlo. Přes všechny moje výtky je to krásný příběh, který se hlavně skvěle čte. Nejvíc mě štve, že nemám čím Evelyn odsoudit – protože je prostě úžasná, protože příběh sám mi neustále nabízí, jak ji ospravedlnit. To můžeme vždycky nějak, ne? Jenže, čím potom teda máme sakra být? Nad kterou ztracenou životní dráhou máme vlastně plakat?
