Hlavní obsah

Hnízda. Aneb cesta přes půl Prahy, holubi a krabičky s jídlem.

Foto: Antonín Deliš, web autora

Antonín Deliš jako Damián ve filmu Až přijde Marion, řekni, že tu nejsem

Z natáčecího deníku filmu Až přijde Marion, řekni, že tu nejsem

Článek

Čtvrtou částí filmu Až přijde Marion, řekni, že tu nejsem skončila první sezóna. Damian a Míďa se konečně zahlédli přes okno a já jsem si říkal, že je to docela dobré místo, kde se na chvíli zastavit.

Jenže příběh pokračuje.

Pátá část dostala název Hnízda a otevírá druhou sezónu.

A tentokrát se vydáme na druhý konec Prahy.

Přesněji na Luka.

S několika krabičkami jídla.

Cesta za Dádou

Damianova kamarádka Dáda má zraněnou ruku a potřebuje trochu pomoci.

A tak jí Damian připraví jídlo, všechno zabalí a vydá se na cestu.

Jenže já jsem nechtěl, aby prostě vyšel z bytu a v následujícím záběru zazvonil u Dády.

Chtěl jsem tu cestu vidět.

Metro, eskalátory, nástupiště, ulice, sídlištní domy a parkoviště. Zkrátka všechno, čím člověk při obyčejné cestě Prahou prochází.

A tak se Damian ocitne na Lukách.

Prohlíží si okolí, chvíli se zastaví a zase pokračuje dál.

Nejde o žádnou turistickou prohlídku. Spíš o způsob, jakým se člověk pohybuje po městě, když má dost času dívat se kolem sebe.

A jak už je u Damiana zvykem, ne všechno, čeho si všimne, je tak docela nevinné.

Holubi a jejich hnízda

Při natáčení mě zaujali holubi.

Nejen ti, kteří chodí po zemi nebo posedávají na okolních stavbách. Také jejich hnízda.

V prostředí panelových domů, betonových konstrukcí a parkovišť působí docela zvláštně. Člověk by možná čekal hnízdo někde ve větvích, ale ptáci si dokážou najít místo také uprostřed sídliště.

A tak jsem je začal natáčet.

Holuby, hnízda, domy, jednotlivé detaily okolí.

Postupně jsem si uvědomil, že právě tohle by mohlo dát celé části název.

Hnízda.

Protože zatímco ptáci mají svoje úkryty mezi betonem, Damian se zase pohybuje mezi místy, kde může na chvíli s někým být.

A také mezi lidmi, ke kterým se vrací.

V tomhle případě k Dádě.

Nechtěl jsem z holubů vytvářet nějaký velký symbol. Jsou prostě součástí místa, kde se natáčí.

Ale zároveň se mi líbí, když nějaký docela obyčejný obraz získá ve filmu další význam.

Místo, kde by se dalo zaprcat

Ještě před návštěvou Dády se Damian zastaví u místa, které ho zajímá z poněkud jiného důvodu.

Prohlíží si prostor, kde by se mohl s někým setkat kvůli anonymnímu sexu v autě.

V předchozích dílech už jsme Damiana poznali jako člověka, který má sex a sexuální seznamky neustále někde na dosah.

Jenže tentokrát se nic nestane.

Damian se rozhlíží, místo ho zajímá, ale vlastně na nic nemá chuť.

A tak pokračuje dál.

To je pro mě na té scéně zajímavé.

Není potřeba, aby se každá jeho sexuální představa skutečně naplnila. Někdy se jde člověk jen podívat.

A někdy se mu prostě nechce.

Vývar, zelí, játra a vejce

Když Damian konečně dorazí k Dádě, přinese jí jídlo.

A není toho zrovna málo.

Vývar, zelí, brambory, játra a vejce.

To všechno se dostane do její kuchyně.

Dádu znovu hraje Drahoslava Rajtrová, moje kamarádka, kterou už diváci znají ze druhé části Jako by nic.

Tentokrát ji nenavštěvujeme u Damiana. Damian přijde za ní.

A to je docela příjemná změna.

Dostáváme se do dalšího bytu, dalšího prostředí a také trochu jiného způsobu jejich společného fungování.

Při druhé epizodě se u Damiana rozbíjelo nádobí, padal stůl a připálila pizza.

Tentokrát je všechno podstatně klidnější.

Dáda s Damianem sedí v kuchyni, povídají si a tráví spolu čas.

A mě na tom baví právě ta obyčejnost.

Není nutné, aby každá návštěva přinesla nějakou dramatickou událost. Někdy je důležitější, že jeden člověk za druhým vůbec přijde.

Přiveze jídlo.

Posadí se.

A zůstane.

Jeden skutečný den u Dády

Při práci na Marion se mi stále častěji stává, že se natáčení prolíná s běžným životem.

Také já jsem se za Dádou vydal s jídlem, protože měla poraněnou ruku.

Strávili jsme spolu odpoledne a natáčeli další záběry.

Ale nebylo to jen o filmu.

Podívali jsme se také na dosavadní části Marion, na můj film Babička, na GENOE GOLEM a také na Bez roucha.

Takový docela pěkný filmový den.

A právě to je jeden z důvodů, proč mě způsob natáčení Marion tolik zajímá.

Nemám kolem sebe velký štáb, který by na povel přestavoval celé prostředí. Pracuji se skutečnými místy, s lidmi, kteří jsou mi blízcí, a s věcmi, které mám k dispozici.

Přitom samozřejmě pořád vytvářím filmový příběh.

Dáda ve filmu není jednoduše totéž co Dáda ve skutečnosti. Stejně jako Damian není prostě Antonín Deliš.

Ale něco ze skutečného života mezi jednotlivými záběry přece jen zůstává.

A mně to nevadí.

Naopak.

Když se obraz na chvíli porouchá

Poklidná návštěva má ovšem jedno malé narušení.

Do obrazu znovu proniknou zvláštní záblesky.

Krátké, nesouvislé výjevy. Poruchy, které připomínají starou videopásku.

S podobným způsobem střihu jsem si začal hrát už ve druhé části Jako by nic. Tehdy vznikly některé záběry náhodou a já jsem je následně využil jako obrazová přerušení.

Tentokrát se podobný princip vrací.

Návštěva pokračuje, ale film nám na okamžik ukáže něco jiného.

Něco, co do přítomné chvíle úplně nezapadá.

Nemusí být hned jasné, co jsme vlastně viděli.

A není důvod to prozatím vysvětlovat.

Špatným směrem

Když Damian od Dády odchází, je už tma.

Za sebou má dlouhý den a před sebou cestu domů.

Jenže nastoupí do metra špatným směrem.

To se občas stane.

A tak musí vystoupit, přestoupit a vydat se konečně správně k Černému Mostu.

Líbí se mi, že pátá část končí právě takovou drobností.

Žádným velkým dramatem.

Damian jen sedí v metru, unavený po celém dni, a vrací se domů.

Cesta, kterou jsme sledovali na začátku, se uzavírá další cestou.

Proč Hnízda

Pátá část pro mě představuje určité pokračování toho, co se v Marion postupně rozvíjí.

Zatímco první sezóna nás seznamovala především s Damianem, Míďou a jejich bezprostředním okolím, druhá se začíná rozhlížet o něco dál.

Damian odjíždí z Hloubětína.

Prochází sídlištěm, pozoruje holuby, přemýšlí o sexu a nakonec zakotví v kuchyni u kamarádky.

A potom zase odjede.

Možná právě proto mi název Hnízda připadá tak přirozený.

Každý někde přebývá.

Každý má nějaké svoje místo.

A někdy člověk potřebuje z toho svého vyjít a navštívit někoho jiného.

Pátá část se na první pohled obejde bez velkých dějových zvratů.

Ale také tohle patří k životu Damiana Čecha.

A mně přišlo důležité mu takový den dopřát.

V šesté části se znovu vydáme na Černý Most.

Budou tam vánoční dekorace, akvárium, dramatická obloha a dvě nalezené dýně.

A také Míďa.

Ten už ale bude mít úplně jiné starosti.

Až přijde Marion, řekni, že tu nejsem

Část pátá: Hnízda (Nests)
Druhá sezóna, první epizoda
Stopáž: přibližně 29 minut

Hrají: Antonín Deliš – Damian Čech; Drahoslava Rajtrová – Dáda

Scénář, režie, kamera a střih: Antonín Deliš

Film na Vidrenu - druhý sezóna

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz