Čtyřnohá dívka se dvěma dělohami a vagínami porodila pět dětí

Josephine Myrtle Corbin (12. května 1868 – 6. května 1928) je připomínána jako jedna z nejvýraznějších lidských kuriozit 19. století. Narodila se se vzácnou vývojovou vadou zvanou dipygus, která způsobila zdvojení dolní části těla. Od pasu dolů měla dvě samostatné pánve, čtyři končetiny a dva samostatné reprodukční systémy. Přestože byla v mládí vystavována v panopticích, dokázala si vybudovat i poměrně klidný rodinný život – provdala se a stala se matkou pěti dětí.

Myrtle se narodila ve státě Tennessee do rodiny Williama H. Corbina a Nancy Sullins Corbinové. Už jako novorozenec vzbudila pozornost – její tělo se od pasu dělilo na dvě části. Každá pánev nesla dvě nohy: vnější končetiny byly plně vyvinuté, zatímco vnitřní byly slabší a zakrnělé, přesto do určité míry pohyblivé.

Kromě toho měla Myrtle dva kompletní reprodukční systémy, tedy dvě vaginy a dvě dělohy. Obě byly funkční, o čemž svědčilo pravidelné krvácení při menstruaci. Tento stav fascinoval lékaře, kteří ji již od dětství podrobovali vyšetřením a odborným popisům.

Rodiče se rozhodli její výjimečnost využít komerčně a už v raném věku ji začali vystavovat veřejnosti. Ve 13 letech vystupovala pod přezdívkou „Čtyřnohá dívka z Texasu“. Na plakátech bývala představována jako veselá a přívětivá mladá slečna, což posilovalo kontrast mezi jejím vzhledem a očekáváním diváků.

Jako „čtyřnohá dívka“ se stala velmi žádanou atrakcí na poutích, v tzv. „dime museích“ i v cirkusech. Vystupovala i pro slavného showmana P. T. Barnuma a brzy se stala jednou z nejlépe placených atrakcí – údajně vydělávala až několik stovek dolarů týdně, což byla na 19. století značná částka.

Během vystoupení často předváděla své čtyři nohy v šatech či punčochách. Veřejnost byla fascinována nejen jejím vzhledem, ale i jejími milými způsoby a chováním. Její popularita byla tak vysoká, že vznikaly i napodobeniny – falešné „čtyřnohé ženy“ s umělými končetinami, které měly nalákat publikum tam, kde se Myrtle nevyskytovala.

Ve svých osmnácti letech se provdala za Jamese Clintona Bicknella. Manželství bylo podle dochovaných zpráv harmonické a Myrtle přestala s veřejným vystupováním, aby se věnovala rodinnému životu.

Krátce po svatbě otěhotněla. První těhotenství však skončilo neúspěšně – musela podstoupit interrupci kvůli zdravotním komplikacím. Tento případ byl později popsán v lékařském tisku a znovu vzbudil zájem odborné i laické veřejnosti.

Později ale Myrtle úspěšně porodila pět dětí – čtyři dcery a jednoho syna. Záznamy z tehdejší doby uvádějí, že tři děti přivedla na svět jednou vaginou a dvě druhou, což potvrzuje funkčnost obou jejích reprodukčních systémů. Některé děti zemřely v útlém věku, jiné se dožily dospělosti.

Rodina žila v Texasu, kde vedla poměrně obyčejný život. Přesto zůstala stále známou osobností a předmětem lékařských studií.

Na počátku 20. století se Myrtle kvůli finančním potížím na čas vrátila k veřejným vystoupením. Objevila se například v muzeích a na cirkusových přehlídkách, kde znovu vzbuzovala velkou pozornost. Její příjmy byly stále vysoké a umožnily rodině zlepšit životní úroveň.

Kolem roku 1915 však s vystupováním definitivně skončila a stáhla se do ústraní.

V roce 1928, jen několik dní před svými šedesátými narozeninami, Myrtle onemocněla erysipelem (kožní infekcí) na noze. Její stav se rychle zhoršil a během týdne zemřela. Byla pohřbena v Texasu.

Rodina se obávala, že by její tělo mohlo být odcizeno pro vědecké účely či k dalšímu vystavování. Proto byla rakev zabetonována a po několik dní hlídána, dokud beton neztvrdl.

Příběh Myrtle Corbin je dodnes citován jako jeden z nejvýraznějších případů lidské anatomické odlišnosti. Její život ukazuje, jak snadno může být lidská jinakost proměněna v atraktivní komoditu, ale také to, že i člověk označovaný za „kuriozitu“ dokáže vést naplněný rodinný život.

Ačkoli byla v dětství a mládí objektem zvědavosti a výsměchu, prokázala odhodlání a sílu – stala se manželkou a matkou, čímž překonala očekávání své doby.

Její příběh dnes připomíná, že lidská odlišnost má být předmětem respektu, nikoli senzacechtivosti.

Podobně jako tato čtyřnohá žena byl objektem veřejného zájmu i tzv. Sloní muž, o němž si můžete přečíst zde.