Článek
Jedna hospodská hádka, která změnila svět
Představte si situaci, která mohla skončit stejně rychle, jako začala. Skupina mužů je na počátku 50. let na loveckém výletě v Irsku a začne se přít o zdánlivě banální otázku: Který evropský lovný pták je vlastně nejrychlejší?
Jedním z účastníků byl Sir Hugh Beaver, tehdejší výkonný ředitel pivovaru Guinness. Jenže problém nastal ve chvíli, kdy chtěli spor rozhodnout. V žádné běžně dostupné příručce nenašli spolehlivou odpověď. Právě tehdy Beaverovi došlo, že podobné hádky se musejí odehrávat v hospodách neustále. A že by se na nich dalo něco vydělat.
Nešlo totiž původně o touhu vytvořit encyklopedii lidských extrémů. Guinness potřeboval propagační nástroj. Kniha plná zajímavých faktů měla putovat do britských a irských hospod a pomáhat hostům rozhodovat spory, které by jinak mohly skončit jen tvrzením „já mám pravdu“.
Zrodil se tak nápad, který spojil reklamu, zábavu a posedlost fakty.
Dva bratři dostali neobvyklý úkol
V roce 1954 dostali práci dvojčata Norris a Ross McWhirterovi. Nebyli to náhodní nadšenci. Provozovali v Londýně agenturu zaměřenou na shromažďování faktů a statistických údajů pro noviny a reklamní průmysl.
Jejich úkol zněl jednoduše, ale provedení už zdaleka jednoduché nebylo: najít a uspořádat co nejvíce údajů, které by mohly vyřešit nejrůznější spory.
Bratři začali oslovovat odborníky z nejrůznějších oborů – od zoologie přes fyziologii až po astronomii. Výsledkem nebyla jen sbírka bizarností, ale pokus vytvořit důvěryhodný zdroj, který by dokázal na otázky odpovědět přesvědčivě.
A času nebylo mnoho. První vydání bylo dokončeno 30. června 1955 a mělo 198 stran.
Kniha měla původně rozdávat reklamu
První Guinnessova kniha rekordů se do obchodů dostala 3. října 1955. Původně měla fungovat především jako reklamní předmět a byla distribuována zdarma do hospod.
Jenže se stalo něco, co možná samotného Beavera překvapilo.
Lidé ji chtěli.
Kniha byla natolik populární, že se z hospod začala ztrácet. Místo aby zůstávala na stole jako pomůcka k řešení sporů, lidé si ji odnášeli domů. Guinness proto pochopil, že před ním není jen povedený reklamní dárek, ale potenciální bestseller.
První vydání se nakonec podle oficiální historie Guinnessu dočkalo čtyř dotisků a prodalo se ho 187 tisíc kusů. A to byl teprve začátek.
Od hospodského argumentu k celosvětové autoritě
Dnes už název Guinness World Records známe téměř všichni. Původní Guinness Book of Records se postupně proměnila v globální značku, která už dávno není jen knihou.
Její význam stojí na jednoduchém principu: rekord musí být měřitelný, ověřitelný a porovnatelný. Nestačí tedy přijít s tvrzením, že někdo „vydržel strašně dlouho“ nebo má „největší sbírku něčeho na světě“. Musí existovat způsob, jak výsledek jednoznačně prokázat.
A právě proto Guinness postupně vytvořil rozsáhlý systém pravidel a ověřování. Z původního nástroje pro hospodské dohady se stala instituce, která sama určuje, co lze za světový rekord považovat.
Rekordy jsou někdy fascinující. Jindy úplně absurdní
A potom přichází část, která Guinnessovu knihu proslavila možná nejvíce. Lidé jsou ochotni věnovat obrovské množství času něčemu, co by většinu z nás vůbec nenapadlo zkoušet.
V Guinnessových archivech najdeme například rekordy spojené s obřími sbírkami, neobvyklými sportovními výkony nebo bizarními dovednostmi. Historické přehledy připomínají například Američana Andrewa Graye, který vlastnil tisíce plyšových krokodýlů, nebo anglického buldoka Otta, jenž zvládl projet na skateboardu tunelem vytvořeným z lidí.
A pak jsou tu rekordy, které znějí téměř jako scénář absurdní komedie.
Francouz Michel Lotito, známý jako Monsieur Mangetout neboli „Pan Všechno-sní“, se proslavil konzumací předmětů, které by normální člověk rozhodně na jídelníček nezařadil. Guinness mu připisuje mimo jiné konzumaci letounu Cessna 150. Jeho extrémní schopnost souvisela s poruchou příjmu potravy známou jako pica, při níž může člověk pociťovat nutkání konzumovat nejedlé předměty.
Najednou už není tak těžké pochopit, proč se kniha stala fenoménem. Člověk v ní najde něco mezi sportovní statistikou, encyklopedií, zoologií a sbírkou lidských podivností.
Rekord nemusí být jen o člověku
Guinness samozřejmě dávno překročil hranice lidských výkonů. Rekordmany jsou zvířata, rostliny, přírodní útvary i nejrůznější předměty.
Jeden z fascinujících příkladů pochází z Brazílie. Obrovský kešu strom Cajueiro de Pirangi se rozprostírá na ploše přibližně 8 500 metrů čtverečních. Vypadá jako celý les, ve skutečnosti však jde geneticky o jediný strom, který postupně zakořeňuje a vytváří nové kmeny. Guinness ho uznává jako největší kešu strom na světě.
Více zde: Neuvěřitelný strom, který se rozprostírá na ploše 8500 m² a je zapsán v Guinnessově knize rekordů
Právě takové příklady ukazují, proč je koncept světového rekordu tak přitažlivý. Není pouze o tom, kdo něco dokáže nejrychleji. Je také o hledání hranic toho, co je vůbec možné.
Z hospody až do digitálního světa
Je téměř neuvěřitelné, jak daleko se původní nápad dostal.
V roce 1974 se Guinnessova kniha stala podle oficiálních údajů nejprodávanější knihou chráněnou autorskými právy na světě. V roce 1976 vzniklo muzeum věnované Guinnessovým rekordům v newyorském Empire State Building a později následovalo další v Hollywoodu.
A kniha pokračovala dál. Nová vydání vycházela téměř každý rok – výjimkou byly roky 1957, 1959 a 1963. Z původních 198 stran se postupně stal rozsáhlý roční přehled lidských i přírodních rekordů.
Dnes už navíc nejde jen o papírovou knihu. Guinness World Records funguje jako celosvětová značka, digitální databáze, mediální platforma i organizace, která přijímá a ověřuje nové rekordní pokusy.
A přitom to celé začalo otázkou o ptákovi
Na celém příběhu je možná nejzábavnější jeho jednoduchost.
Jeden muž se na loveckém výletě dostal do sporu. Odpověď nemohl najít v žádné knize. Napadlo ho proto vytvořit knihu, která by podobné otázky dokázala řešit.
Z dnešního pohledu je to téměř absurdně malý začátek na něco, co se později stalo světovým fenoménem.
A mimochodem – původní otázka má dnes odpověď. Guinness uvádí jako nejrychlejšího létajícího lovného ptáka morčáka prostředního, který dosahuje v horizontálním letu rychlosti až kolem 130 kilometrů za hodinu.
Takže spor, který kdysi začal u řeky Slaney v Irsku, se nakonec přece jen podařilo vyřešit.
Jen k tomu bylo potřeba vytvořit jednu z nejslavnějších knih na světě.
A možná právě v tom spočívá největší rekord Guinnessovy knihy: z obyčejné hospodské hádky dokázala udělat globální průmysl lidské výjimečnosti.
Tipy na zajímavé čtení:
Zdroje a inspirace:
