Článek
Jeden strom, který zabral celé okolí
Na první pohled by člověk nejspíš hádal, že se ocitl v malém lese. Mezi větvemi se ztrácejí jednotlivé kmeny, koruna se rozbíhá do všech stran a zelená plocha působí, jako by tu rostly desítky stromů vedle sebe. Jenže zdání klame. V brazilském Pirangi do Norte se nachází jediný obrovský ledvinovník západní, známý jako Maior Cajueiro do Mundo – největší kešu strom na světě. Guinness World Records mu přisuzuje plochu přibližně 8500 m².
Pro představu: taková plocha je větší než běžné fotbalové hřiště. Strom přitom není obrovský proto, že by jeden jediný kmen vyrostl do závratné výšky. Jeho trik je úplně jiný. Roste především do stran.
Větve se dotknou země a začne nový život
Právě tady se z obyčejného stromu stává přírodní kuriozita. Větve některých částí ledvinovníku rostou do stran, postupně těžknou a vlastní vahou se sklánějí až k půdě. Jakmile se jí dotknou, mohou začít vytvářet kořeny.
A tím celý příběh nekončí. Z původní větve se postupně stává něco, co připomíná nový kmen. Ten zase podpírá další růst a strom se může šířit dál. Výsledkem je obrovská propojená struktura, která z dálky působí jako skupina samostatných stromů. Geneticky však jde stále o jediný organismus.
Právě tato neobvyklá schopnost je důvodem, proč se strom dokázal rozprostřít na ploše, která by jinak vyžadovala celý porost.
Příroda si tu zahrála na architekta
Obrovský ledvinovník má ještě jeden zvláštní rys. Zatímco většina stromů se snaží získat prostor především směrem vzhůru, tento exemplář jako by si řekl, že mu více vyhovuje horizontální strategie.
Jeho větve se rozbíhají od centrálního kmene až do vzdálenosti kolem 50 metrů. Když některé z nich dosáhnou země a zakoření, vytvoří další podpůrné struktury. Postupně tak vzniká fascinující síť větví, kořenů a sekundárních kmenů.
Člověk pak snadno ztratí představu, kde vlastně končí původní strom a začínají jeho „nové“ části.
Stáří přes sto let, možná ještě více
O původu obřího stromu koluje několik verzí. Guinness uvádí, že je považován za více než sto let starý a podle tradice ho měl v roce 1888 vysadit místní rybář Luís Inácio de Oliveira. Přesný věk však není zcela jistý, stejně jako u mnoha velmi starých stromů, jejichž historie se předávala především ústně.
Jisté je, že za desítky let se z původně nenápadného stromu stal jeden z nejpozoruhodnějších přírodních symbolů brazilského státu Rio Grande do Norte.
A příběh se tím ještě nekončí. Strom totiž stále roste.
Rekord, který může být problém
Obří rozměry nejsou jen turistickou atrakcí. Strom postupně naráží na limity prostoru, který mu byl vymezen. Guinness upozorňuje, že pokud by se jeho růst nijak nekontroloval, mohl by postupně zasáhnout i do silnice procházející v blízkosti areálu. Údržba tak není pouze otázkou estetiky, ale také praktického soužití obrovského organismu s městem.
A právě to je na něm možná nejzajímavější. Člověk ho chtěl chránit jako přírodní raritu, jenže příroda si s hranicemi lidského prostoru příliš hlavu nedělá.
Les, který je vlastně jedním stromem
Když se dnes návštěvník prochází pod jeho korunou, může mít pocit, že vstoupil do malého tropického lesa. Jenže každý další kmen, který vidí je další část jediného organismu, který se už více než století rozšiřuje do okolí.
A právě proto je brazilský kešu strom tak působivý. Neohromuje pouze svou výškou, jak jsme u rekordních stromů zvyklí. Ohromuje způsobem, jakým si dokázal vytvořit vlastní prostor.
Jeden strom. Tisíce větví. Obrovská síť kořenů a kmenů. A plocha kolem 8500 metrů čtverečních.
Někdy zkrátka není potřeba vyrůst k nebi. Stačí se vydat do stran.
Tipy na zajímavé čtení:
Zdroje a inspirace:
