Rozhodli se žít jinak. Děti neposílají do školy a jsou šťastnější

Na první pohled to může vypadat jako scéna z cestovatelského filmu.

Dívka stojí na okraji korálového útesu u australského pobřeží a pozoruje ryby, které proplouvají mezi korály. Její matka jí vysvětluje, jak funguje mořský ekosystém. O pár měsíců později stojí před ruinami starověkého města a poslouchá příběh o civilizaci, která zmizela před tisíci lety.

Pro ni to není dovolená.

Je to škola.

Její matka se totiž před několika lety rozhodla pro krok, který by mnoho rodičů nikdy neudělalo. Dceru ze školy odhlásila a začala s ní cestovat po světě. Učení přesunula z učebnic do reality.

Takových rodin dnes přibývá. Říkají si worldschoolers – svět je jejich učebna.

A jejich příběhy vyvolávají fascinaci i pochybnosti.

Příběh Irene Genelin začal na farmě v americké Minnesotě.

Dvanáct let tam s manželem budovali ekologickou farmu. Pěstovali ovoce, starali se o včely a postupně vytvořili stabilní život. Jenže s příchodem dítěte začali přemýšlet, jestli je to opravdu život, jaký chtějí.

Jednoho dne udělali rozhodnutí, které změnilo všechno.

Farmu prodali.
Zabalili věci.
A vyrazili na cestu kolem světa.

Jejich dcera se už nevrátila do klasické školy. Místo toho se začala učit na cestách – při návštěvách historických měst, v přírodě nebo při setkáních s lidmi z různých kultur.

Rodina tomu říká slow travel. Pomalu se přesouvají z místa na místo a svět se stává jejich učebnou.

Podobný příběh mají Astrid a Clint, rodiče dvou dětí, kteří se rozhodli pro nomádský život v roce 2018.

Od té doby jejich rodina projela Spojené státy, Mexiko, Francii, Itálii, Indonésii nebo Vietnam. Děti se učí matematiku, jazyky a historii stejně jako jejich vrstevníci.

Jen s tím rozdílem, že jejich učebnice často nahrazuje realita.

Historii poznávají v ruinách starých měst.
Geografii v krajinách, které projíždějí.
Jazyky v rozhovorech s lidmi, které potkávají.

Pro tyto rodiny není vzdělávání oddělenou částí dne. Je součástí života.

Pro tento způsob života se postupně vžil název worldschooling.

Je to forma domácího vzdělávání, která propojuje učení s cestováním a poznáváním různých kultur. Děti se učí nejen z knih, ale také z reálných situací – z historie měst, přírody, jazyků nebo každodenního života v cizích zemích.

Rodiny často kombinují klasické studium s praktickými zkušenostmi.

Ráno matematika nebo čtení.
Odpoledne výlet do muzea, na trh nebo do hor.

A večer rozhovory o tom, co všechno během dne objevily.

V posledních letech se tento styl života začal objevovat častěji.

Digitální technologie umožňují rodičům pracovat na dálku a některé rodiny tak tráví měsíce nebo roky na cestách. Děti se vzdělávají doma nebo online a zároveň poznávají svět.

Některé rodiny cestují pomalu a zůstávají na jednom místě několik měsíců. Jiné projedou za rok několik kontinentů.

Jedno ale mají společné.

Přesvědčení, že vzdělávání nemusí být omezené na jednu budovu.

Když rodiče popisují svůj život na cestách, často mluví o jedné věci.

O svobodě.

Děti mají více času na to, co je zajímá. Učí se vlastním tempem a zároveň získávají zkušenosti, které by ve třídě nikdy nezažily.

Jedna z matek popisuje, že její dcera díky cestování objevila vášeň pro psaní a hudbu. Inspiraci nachází v místech, která navštěvují – od tropických ostrovů až po starověká města.

Podle rodičů je takové vzdělávání často hlubší.

Dítě si totiž nespojuje znalosti jen s učebnicí, ale s konkrétním zážitkem.

Přesto není tento způsob života bez kritiky.

Jedna otázka se objevuje téměř vždy.

Nepřicházejí tyto děti o něco důležitého?

Klasická škola totiž není jen o výuce. Je také o přátelstvích, společných zážitcích a každodenním kontaktu s vrstevníky.

Vzpomínky na školní výlety, první lásky, přestávky na chodbě nebo společné průšvihy patří k dětství mnoha lidí.

Dítě, které většinu času tráví na cestách s rodiči, o část těchto zkušeností může přijít.

Někteří odborníci také upozorňují, že časté přesuny mohou být pro děti náročné a mohou narušovat pocit stability.

Pro některé rodiny se proto světoběžnický život po čase stane příliš vyčerpávající.

Rodiny, které se pro worldschooling rozhodly, ale často říkají jednu jednoduchou věc.

Všechno stihnout nejde.

Dítě může zažít klasické školní dětství. Přestávky, školní lavice, třídní kolektiv a dlouhé roky na stejném místě.

Nebo může vyrůstat jinak.

Poznávat svět zblízka. Vidět oceány, pouště, historická města a kultury, které by jinak znalo jen z učebnic.

Obě tyto cesty mají něco do sebe.

A obě zároveň znamenají, že v jednu chvíli lze být pouze na jednom místě. Jinými slovy - můžeme dělat všechno, co chceme, nemůžeme však stihnout úplně všechno.

Mnoho rodin proto hledá kompromis.

Některé děti chodí do školy část roku a zbytek času cestují. Jiné rodiny zvolí domácí vzdělávání jen na několik let.

Existuje také stále více komunit worldschoolerů – rodin, které se na cestách potkávají a vytvářejí dočasné skupiny, kde se děti učí společně.

Děti tak mohou mít jak zážitky z cestování, tak sociální prostředí vrstevníků.

Možná nejzajímavější na celé debatě je, že neexistuje jedno správné řešení.

Pro některé děti může být klasická škola ideálním prostředím.

Stabilní rytmus, kamarádi, učitelé a strukturovaný program jim dávají jistotu.

Jiné děti ale mohou v tradičním systému strádat – například proto, že se učí jiným tempem nebo mají jiné zájmy.

Pro ně může být domácí vzdělávání nebo worldschooling osvobozující.

Moderní společnost dnes nabízí něco, co ještě před několika desetiletími téměř neexistovalo.

Volbu.

Rodiny mohou zůstat v tradičním systému, nebo hledat vlastní cestu. Mohou kombinovat různé formy vzdělávání a přizpůsobit je svému životnímu stylu.

To samozřejmě neznamená, že každá cesta bude jednoduchá.

Ale znamená to, že existuje více možností než kdy dřív.

Když člověk poslouchá příběhy rodin, které se rozhodly žít jinak, často si uvědomí jednu věc.

Nejde jen o školu.

Jde o způsob života.

O rodiče, kteří chtějí být s dětmi více času.
O děti, které objevují svět jiným tempem.
O rodiny, které si dovolily představit život trochu jinak.

Pro některé to může být bláznivý experiment.

Pro jiné nejlepší rozhodnutí jejich života.

A možná je to nakonec přesně tak, jak to v moderním světě často bývá.

Neexistuje jedna správná cesta.

Existují jen různé příběhy lidí, kteří se rozhodli jít tou svou.

Zdroje a inspirace:

Zdroj 1 – The Guardian (worldschooling rodiny) (The Guardian)

Zdroj 2 – People Magazine (příběh Eleny Ollick a její dcery) (People.com)

Zdroj 3 – Nomads Unveiled (rozhovor s cestující rodinou Astrid a Clint) (Nomads Unveiled)

Zdroj 4 – Homeskoolers (příběh rodiny, která prodala farmu a vyrazila cestovat) (Homeskoolers)

Zdroj 5 – Worldschooling Journeys (principy worldschoolingu) (Světové školní cesty)

Zdroj 6 – Wander Worldschool (komunity worldschoolerů) (wanderworldschool.com)