Článek
Přitažlivost není matematický vzorec
Proč nás někdo zaujme během několika vteřin, zatímco jiný člověk se stejným vzhledem v nás nevyvolá téměř nic?
A proč se někdy stane, že člověk, kterého jsme při prvním setkání považovali za průměrného, je po několika dalších schůzkách najednou mnohem přitažlivější?
Přitažlivost je totiž složitější než jednoduché hodnocení hezkého obličeje. Vědecké studie sice potvrzují význam fyzického vzhledu, zároveň ale ukazují, že do hry vstupují také osobnost, chování, hlas, pohyb, vůně, vzájemný zájem, kontext i naše vlastní zkušenosti. Novější výzkum publikovaný v British Journal of Psychology dokonce ukazuje, že při hodnocení přitažlivosti lidé využívají informace z obličeje, pohybu těla, hlasu i tělesného pachu – a že neexistuje jediná univerzální „ingredience krásy“, což je vlastně dobrá zpráva.
Protože pokud atraktivita není jen otázkou genetiky, není ani zdaleka tak neměnná, jak se může zdát.
Ano, vzhled hraje roli
Bylo by hezké tvrdit, že na vzhledu nezáleží. Věda ale tak jednoduchá není. V jedné často citované studii založené na rychlém seznamování byla fyzická atraktivita nejsilnějším jednotlivým prediktorem počáteční přitažlivosti. Výzkumníci zároveň zjistili, že atraktivita není vlastností člověka existující ve vzduchoprázdnu. Do výsledku vstupují charakteristiky obou lidí i specifická dynamika konkrétní dvojice.
První dojem zkrátka může začít u očí. Jenže tam nemusí skončit. To, co rozhodne o druhé schůzce, už může být něco úplně jiného.
Největší překvapení: přitažlivost se mění během kontaktu
Psychologie zná pojem efekt pouhé expozice. Zjednodušeně řečeno jde o tendenci oblíbit si něco více poté, co jsme tomu opakovaně vystaveni.
Neznamená to, že se automaticky zamilujeme do každého kolegy, kterého vídáme každý den. Výzkum ale ukazuje, že opakované setkávání může zvyšovat známost a za určitých podmínek i sympatie. Tento efekt byl zkoumán nejen u obecných podnětů, ale také přímo v mezilidských vztazích.
Právě proto může někdo působit na první pohled obyčejně a o několik týdnů později být najednou zajímavý. Mozek si na něj zvykl. Jeho přítomnost přestala být nová a začala být známá. A známé věci mohou působit bezpečněji a příjemněji.
Úsměv umí změnit celý obraz
Existuje jedna část obličeje, která může mít na vnímání atraktivity překvapivě velký vliv.
Studie zabývající se hodnocením obličeje zjistila silnou souvislost mezi atraktivitou úsměvu a celkovou atraktivitou usmívajícího se obličeje. Jiný experiment ukázal, že intenzita šťastného výrazu může významně ovlivňovat hodnocení atraktivity a v některých situacích dokonce částečně kompenzovat nižší výchozí atraktivitu obličeje.
To neznamená, že bychom měli při každé schůzce nepřetržitě ukazovat zuby. Umělý úsměv může působit přesně opačně. Jde spíše o jednoduchou věc: otevřený, přirozený výraz dává druhému člověku najevo, že je nám v jeho přítomnosti dobře. A dobrý pocit je jedním z nejsilnějších stavebních kamenů přitažlivosti.
Řeč těla promlouvá ještě před slovy
Než řekneme první větu, naše tělo už vysílá signály. Jak stojíme, jak sedíme, kam se díváme, jak velký prostor kolem sebe zabíráme.
Výzkumníci například zjistili, že otevřenější a prostorově výraznější držení těla může zvyšovat romantickou přitažlivost. Ve studii se speed-datingem byla větší „posturální otevřenost“ spojena s vyšší pravděpodobností kladné reakce partnera a následný experiment ukázal podobný efekt také u fotografií v online seznamování.
To ovšem neznamená, že máme začít pózovat jako superhrdina. Smyslem není naučit se několik magických gest. Spíše jde o to nevysílat zbytečně signál uzavřenosti. Uvolněná ramena, přirozený oční kontakt a otevřený postoj mohou být příjemnějším prostředím pro rozhovor než strnulost nebo neustálé zakrývání těla.
Hlas může být stejně důležitý jako tvář
Někdy nás někdo začne přitahovat až poté, co promluví. Najednou se změní celý dojem. Nejde jen o to, co říká, ale také jak.
Výzkum z posledních let ukazuje, že hlas je samostatným zdrojem informací o atraktivitě. Studie publikovaná v roce 2025 hodnotila atraktivitu obličeje, pohybu těla, hlasu a tělesného pachu a zjistila, že jednotlivé smyslové modality jsou při hodnocení přitažlivosti relevantní různým způsobem.
Samostatné studie se věnovaly například tomu, jak lidé vnímají atraktivitu lidského hlasu a jak jeho vlastnosti ovlivňují sociální hodnocení. Proto může být někdo na fotografii zajímavý a při osobním setkání působit úplně jinak. Stejnětak fotka může selhat, zatímco živý člověk všechny přednosti teprve ukáže.
Tajná zbraň - všímavost
Možná nejzajímavější část příběhu začíná tam, kde končí fyzický vzhled. Přitahuje nás totiž také způsob, jakým se druhý člověk chová.
Je příjemné mluvit s někým, kdo nás skutečně poslouchá. Kdo si pamatuje, co jsme řekli před deseti minutami. Kdo se neptá jen proto, aby mohl zase mluvit o sobě. Pozornost je forma zájmu. A zájem je přitažlivý.
Výzkum počáteční romantické přitažlivosti například ukázal, že určité osobnostní charakteristiky, včetně všímavosti či schopnosti být přítomný v interakci, mohou hrát roli i nad rámec samotné fyzické atraktivity.
Možná proto někteří lidé vypadají na první pohled obyčejně, ale po hodině rozhovoru je nechceme pustit z hlavy.
Sebevědomí je složitější, než vypadá
Často se říká, že sebevědomí je sexy. Není to jen klišé, avšak zároveň je potřeba rozlišit mezi sebevědomím a potřebou neustále dokazovat vlastní hodnotu.
Výzkum ukazuje souvislost mezi tím, jak lidé hodnotí vlastní atraktivitu, jejich romantickou žádoucností a sebeúctou. Jinými slovy, to, jak sami sebe vnímáme jako potenciálního partnera, souvisí s naším celkovým pocitem vlastní hodnoty. Praktický důsledek je zajímavý. Člověk nemusí být objektivně nejkrásnější v místnosti, aby působil přitažlivě.
Může působit dobře proto, že se ve svém těle cítí přirozeně, dokáže mluvit bez neustálého omlouvání vlastní existence a nepotřebuje každou minutu potvrzení, že je dost dobrý. Sebevědomí nepotřebuje publikum.
Péče o sebe není povrchnost
Občas se objevuje představa, že kdo se stará o vzhled, je povrchní. To je zbytečně zjednodušené. Čisté oblečení, upravené vlasy, příjemný dech, základní hygiena nebo oblečení, které nám dobře sedí, nejsou žádnou manipulací. Jsou signálem, že o sebe pečujeme a že nám záleží na situaci, ve které se nacházíme.
Jedna starší studie skutečně spojovala vnímanou atraktivitu s prvky jako celková upravenost, držení těla nebo dobře padnoucí oblečení. Současně je ale třeba připomenout, že šlo o hodnocení fotografií a že takové experimenty zachycují jen část skutečné přitažlivosti.
A právě tady je dobré brzdit. Věda nám neříká, že existuje jediná správná váha, účes nebo styl oblékání. Říká spíše, že způsob, jakým o sebe pečujeme, ovlivňuje první dojem.
A pak je tu vůně
Člověka nemusíme vidět, abychom si ho všimli. Někdy stačí, že projde kolem.
Lidský čich a tělesný pach se v posledních letech staly zajímavým tématem výzkumu přitažlivosti. Studie z roku 2025 například zjistila, že tělesný pach představuje jeden z relevantních neverbálních zdrojů informací při hodnocení lidí, i když jeho význam se lišil od informací získávaných z obličeje, pohybu nebo hlasu.
To není argument proti parfému. Je to spíše připomínka, že přitažlivost není pouze vizuální. Člověk je celý smyslový balíček. A často to, co neumíme pojmenovat, zachytíme jinými smysly.
Má smysl obléknout si červenou?
Tady začíná oblast, kde je dobré oddělit zajímavý vědecký nález od internetové legendy.
Několik studií skutečně našlo souvislost mezi červenou barvou a některými hodnoceními romantické přitažlivosti. Původní výzkum z roku 2010 například naznačil efekt červené u mužského hodnocení žen a další práce zkoumaly podobné jevy i opačným směrem. Pozdější replikační výzkum ovšem ukázal, že efekt není tak jednoduchý a univerzální, jak se někdy prezentuje.
Takže ano, červená může v některých situacích hrát roli.
Ne, není to kouzelné tlačítko, po jehož stisknutí se všichni kolem okamžitě zamilují.
A to je vlastně důležitá lekce pro celý výzkum přitažlivosti.
Nejatraktivnější trik je přestat „trikovat“
Čím více vědeckých studií o přitažlivosti čteme, tím méně pravděpodobné je, že objevíme jediný tajný návod. Naopak. Přitažlivost se ukazuje jako kombinace mnoha drobných faktorů.
Vzhled.
Úsměv.
Hlas.
Pohyb.
Vůně.
Sebevědomí.
Všímavost.
Společný humor.
Vzájemný zájem.
A hlavně způsob, jak se vedle nás druhý člověk cítí.
To je také důvod, proč je nebezpečné redukovat vědecké poznatky na seznam „dělej tohle a budeš neodolatelný“. Lidské vztahy nejsou automat.
Co můžete skutečně změnit už dnes?
Nezměníte genetiku. Nemusíte ani čekat, až se vám zázračně změní obličej. Můžete se vyspat, upravit se, obléct si něco, v čem se cítíte dobře, narovnat se a přestat kontrolovat telefon každé dvě minuty.
Můžete se během rozhovoru skutečně dívat na člověka, poslouchat ho a pamatovat si, co vám řekl. Můžete se usmát, když máte skutečný důvod. Můžete mluvit pomaleji, nechat druhého domluvit a dát mu prostor.
A hlavně můžete přestat hrát roli člověka, o kterém si myslíte, že by se měl líbit. Protože jedna z největších ironií přitažlivosti je, že člověk často působí nejlépe právě tehdy, když se nesnaží působit dokonale.
Jak je to s tou definicí krásy
Věda nepotvrzuje představu, že existuje jeden univerzální typ krásy, který funguje na všechny. Naopak ukazuje, jak moc se jednotliví lidé liší ve svých preferencích a jak významně do přitažlivosti vstupuje konkrétní situace i konkrétní dvojice. Novější výzkum navíc potvrzuje, že lidé čerpají informace o přitažlivosti z celé řady smyslových a neverbálních signálů. Možná tedy namísto otázky „Jak se můžu stát krásnější?“ se ptejme spíše „Jak se můžu stát člověkem, vedle kterého je druhým dobře?“
A právě tam se potkává psychologie s obyčejnou lidskou zkušeností.
Protože někdy si z večera nepamatujeme barvu něčích očí ani značku oblečení. Pamatujeme si především to, jak jsme se vedle toho člověka cítili.
Tipy na zajímavé čtení:
Zdroje a inspirace:
