Záhadná zmizení v pohoří, kde působí nadpřirozené síly, nebo jen souhra náhod?

V srdci západního Slovenska, v prostoru mezi městy Nitra, Zlaté Moravce a Partizánske, se rozkládá nenápadné, ale zároveň podivné pohoří Tribeč. Jeho nejvyšším bodem je vrchol Veľký Tribeč (829,6 m n. m.). Malebná krajina plná dubových a bukových lesů, tichých údolí a zřícenin hradu působí na první pohled jako ideální cíl pro turistiku i klid. Ale právě tento klidný zevnějšek je v kontrastu s pověstí, která tento kraj obestírá — dle pověstí je to místo, kde lidé mizí beze stopy, anebo se jim dějí nevysvětlitelné děsy.

První zaznamenané zmizení se datuje k 22. listopadu 1929: lesník A. Samšály vyrazil jako obvykle do revíru, ale domů se nevrátil. Případ zůstal neobjasněn, tělo nebylo nalezeno. O rok později zmizela osmnáctiletá Mária Švajzerová, která měla donést zásoby jídla prarodičům ve vesnici Zlatno — nikdo ji už nikdy neviděl. V roce 1939 se pak ztratil Walter Fischer; objeven byl až po třech měsících ve stavu těžkých popálenin, bez paměti a s traumatem, z něhož se nezotavil a zbytek života strávil v ústavu pro choromyslné.

Počet případů se počítá v desítkách: nejméně 70–80 osob — někdy uváděno i více než 70–73 zmizení — které se zde ztratily nebo byli nalezeny v podivných okolnostech. V tiskových zprávách se hovoří o pohoří, které Slováci přezdívají „slovenský bermudský trojúhelník“.

Na prvním pohled Tribeč láká běžného turistu: značené trasy, historické památky (např. hradiště z doby Keltů na území Tribeče) a lesy, ve kterých se dá téměř meditovat. Podle jednoho zdroje sahají počátky osídlení až do neolitu a pohoří bylo důležitou obchodní trasou.

Nicméně jakmile se ponoříme do oblasti „zmizení a záhad“, vrstvu dění překrývají příběhy, které je těžké ignorovat: svědectví lidí, kteří se v lese cítili „jinak“, kompas, který v některých výpravách ukazoval špatně, nebo únikové cesty a mapy, které se zdály beze smyslu v temných hvozdech.

Jak tato zmizení vysvětlit? Jedna z hypotéz sahá k přírodním jevům: husté lesy, nepravidelný terén, stará důlní díla a zákopy po válce — to vše může vytvářet past pro člověka, který nepoužívá mapu nebo se odchyluje od stezky. Například jedno z webových shrnutí připomíná, že „na Tribeči se nachází poměrně velké množství hradních chodeb, důlních šachet a zákopů z války. Je tedy docela klidně možné, že pohřešované osoby mohly spadnout někam, kde už je nebylo možné nalézt.“ (Světoběžník.info)

Dalším motorem hypotéz je možnost geomagnetické anomálie – pátrací tým při výcviku zde uvedl, že kompas mu „každou chvíli ukazoval jinou stranu“. Tato indicie podporuje myšlenku, že zde mohou existovat fyzikální jevy (např. magnetické poruchy, geologické pukliny) měnící běžné orientační pomůcky.

Na druhé straně stojí čistě paranormální interpretace: mluví se o „časoprostorových trhlinách“, bludičkách (v smyslu slovenských lidových pověstí), světlech, která se objevují nad lesem, a o zmizeních, která nemají žádné zjevné stopy. (traveladventure.cz)

Pro turistu je Tribeč místem silného kontrastu. Na jedné straně je krásná příroda, klidné stezky, zříceniny hradů a autentický horský les. Na druhé straně jsou případy, které naznačují, že to místo není „jen tak obyčejné“. Trasy vedou často hustým lesem, kde se signál může vytratit, orientace ztížit a mapa přestat v něčem „fungovat“ tak, jak byste čekali.

Pokud byste se rozhodli pohoří navštívit, je vhodné:

Rozbor zdrojů ukazuje, že ke každému zmizení existuje popis, který se stal součástí legendy – nicméně ověřitelných záznamů je méně, než kolik je citováno. Například v jedné analýze se uvádí, že „nikde nic není“ — že údaje o zmizeních (např. manželé Belanovičovi) nelze doložit ve státních archivech. (Badatele)

Navíc, jak poukazuje jeden nedávný článek: „Všechno to začalo nenápadně… Ale právě tady, pod vrcholy Tribeče, se legenda začala měnit v něco víc.“ To znamená, že mezi skutečnými mimořádnostmi a folklórem je pravděpodobně široká šedá zóna.

Představte si, že stoupáte lesní cestou v podvečerním světle. Skupina dubů se nad vámi stahuje do tmy, pod nohama padá podzimní listí, ticho je téměř absolutní – slyšíte jen šum potůčku a vzdálený šum větru. Les je podle jednoho novinového popisu „až podezřele tichý. Kromě tekoucího potůčku není slyšet vůbec nic.“ Na obzoru zahlédnete zříceninu hradu, kamenné zbytky svědčící o celé řadě civilizací, které toto místo opustily a už se sem nevrátily – Keltové, Římané, Slované. A hned pocítíte, že něco tady je neobvyklé.

Pak se rozpovídá místní kronika: osm trhovců na přelomu 18. a 19. století bylo nalezeno mrtvých, bez zjevného důvodu – jejich těla měla hluboké řezné rány, zlámané kosti, ale jejich zboží zůstalo netknuté. Zastaví se vám dech – a otázka vyvstává sama: co se tu dříve dělo? A co se děje dnes?

Když se držíme racionálně, velká část případů zmizení se dá vysvětlit nešťastnou náhodou: hustý les, špatná viditelnost, omezená orientace, úraz, pády do starých šachet či zákopů, nedostatečná výstroj či ignorování terénu. K tomu připočtěme, že lesní oblast, navíc s historií těžby, války i opuštěných staveb, může obsahovat mnoho pastí pro člověka.

Na druhou stranu – některé detaily nelze ignorovat: kompas, který ukazuje nesmyslně; svědectví osob s popáleninami či traumatem; četné případy, kde těla nikdy nebyla nalezena. A právě tam se otevírá prostor tajemna, fantazie a legendy.

Pohoří Tribeč je fascinujícím místem, které spojuje přírodní krásu, historickou vrstvu a silnou vrstvu legend. Pro někoho to bude místo pro odpolední výlet, pro jiného prostor, kde se setkáváme s něčím nevyzpytatelným.

Je možné, že většinu zmizení lze vysvětlit prostou nehodou či klidnou tragédií v lese. Anebo se zde opravdu děje něco nadpřirozeného a působí zde temné síly? Samotná atmosféra místa – ticho, hustý les, stíny, historie – vyvolává pocit, že za vším je víc. A právě tento pocit z něj činí místo, kam vedou kroky těch, kteří chtějí zažít něco víc než jen běžnou turistiku.

Tak či onak – když se vydáte na Tribeč, kráčejte s úctou k místu, s respektem k přírodě a s vědomím, že mnohé z pověstí možná zůstávají jen pověstmi… anebo také ne.

Zdroje a inspirace: