Článek
Ve Velké Británii provedli rozsáhlou studii, jejíž výsledky byly publikovány letos v srpnu. Odborníci v rámci ní analyzovali data od více 18 milionů lidí. Došli k závěru, že mezi těmi, kteří se léčili s vážnou formou covidu je výrazně vyšší výskyt duševních onemocnění, zejména depresí.
Není to zdaleka první výzkum, věnovaný dopadu prodělaného covidu na psychické zdraví. Některé studie sledovaly cíleně pacienty, kteří byli s vážným průběhem onemocnění hospitalizováni. V závěrech se ale dostupné studie v podstatě shodují. Kdo prodělal těžkou formu covidu, čelí zvýšenému riziku, že se u něj rozvine nějaká forma duševního onemocnění.
Samozřejmě není možné jednoznačně říct, že by mělo právě toto konkrétní onemocnění (byť ve své vážné formě) přímý vliv na nástup depresí či jiných psychických poruch. Značnou pozornost věnovali odborníci zvýšenému riziku schizofrenie u pacientů po prodělané těžké formě covidu. Zde byl sledován nárůst rizika o 11 %. Nicméně lékaři jasně poukazují na to, že to není samotná virová infekce, která by zvyšovala riziko schizofrenie, ale spíše hospitalizace a zážitky s ní spojené.
Čistě hypoteticky by tedy byly statistiky stejné, i kdyby lidstvo čelilo pandemii jiného infekčního onemocnění.
Doba „covidová“ s sebou nesla obrovskou psychickou zátěž, nešlo jen o dopad na fyzické zdraví konkrétních pacientů. Bezpochyby každý, kdo se ocitl v přímém ohrožení života, případně byl v rámci hospitalizace svědkem toho, že ne všichni jeho spolupacienti se vrací uzdravení domů, čelil silným emocím, jejichž následné zpracování mohlo vést k řadě psychických potíží.
Nejčastěji se jednalo o:
· deprese;
· úzkosti;
· poruchy nálad;
· panické ataky;
· generalizované úzkostné poruchy;
· post-traumatické stresové poruchy.
Výskyt těchto obtíží se zvýšil už v prvním roce pandemie o celých 25 %. Na vině byla především sociální izolace, strach z nemoci, smutek nad ztrátou blízkých, obavy o finanční situaci a budoucnost jako takovou. A situaci rozhodně nezlepšovala výrazně zhoršená dostupnost ambulantní péče. Doktor na telefonu určitě nebyl schopen poskytnout potencionálnímu psychiatrickému pacientovi adekvátní péči. Přitom z hlediska psychických poruch byli nejvíce ohroženi lidé s odstupem několika týdnů až jednoho roku od prodělané infekce. Pokud se jim nedostalo potřebné péče, z jejich akutních problémů se dost možná staly chronické potíže. A ty do provedených studií i analýz promlouvají ještě dnes.
Každopádně není možné z této situace obviňovat virus jako takový, či onemocnění, které způsobuje. Za nárůstem počtu duševních onemocnění v době post-covidové stojí řada vzájemně se prolínajících faktorů.
Zdroje:
