Článek
Představte si, že by jednoho z členů posádky raketoplánu nebo Mezinárodní vesmírné stanice začaly trápit bolesti břicha. Nejprve drobné, plíživé, ale pak by se soustředily do pravé strany podbřišku, přidala by se únava, teplota… Dotyčný by začal zvracet, což mimochodem ve stavu beztíže není rozhodně nic příjemného. Zvracení uvnitř raketoplánu znamená, že se s obsahem žaludku pacienta poměrně blízce seznámí i ostatní členové mise. A kdyby náhodou nevolnost dotyčného zastihla během výstupu do otevřeného kosmu, mohou být následky fatální. Zvratky vznášející se v helmě, kterou nemůžete sundat… No, už nebudeme zacházet do dalších detailů.
Vraťme se k tomu, že některý z astronautů onemocní. Nejde ale o virózu či tzv. vesmírnou kinetózu. Charakteristická bolest v pravé části břicha ukazuje na apendicitidu, laicky řečeno zánět slepého střeva. Co teď? Jsou snad raketoplány a vesmírné stanice vybaveny nějakou základní sadou pro provedení jednoduchých chirurgických výkonů? Musí být alespoň dva členové posádky vyškoleni k tomu, aby zvládli provést takový zákrok?
Je vůbec možné ve stavu beztíže operovat?
Odborné zdroje praví, že možnost provedení chirurgického zákroku ve vesmíru je při současných možnostech velmi omezená. A to i za předpokladu, že by na palubě byl přítomen chirurg. V případě akutního zánětu slepého střeva by tedy musela být pacientovi nasazena silná antibiotika a v poměrně krátkém časovém intervalu (ideálně do 24 hodin) by musel být přepraven zpátky na Zem.
Do vesmíru létáme už šest desetiletí a podle dostupných zdrojů dosud nebyl žádný astronaut během své cesty mimo naši planetu operován. Vzhledem k tomu, co všechno národní i soukromé společnosti pro výzkum vesmíru chystají, je ovšem velmi pravděpodobné, že jednoho dne nastane situace, kdy bude člen posádky potřebovat operaci a půjde o záchranu života.
Pokusný králík doktora Campbella
V roce 1991 provedl chirurg Mark R. Campbell po půlročním pečlivém plánování velmi netradiční experiment. Na palubě Boeingu KC-135 během letu navozujícího nulovou gravitaci měl na speciálním chirurgickém stole králíka v hluboké narkóze. Sám si musel zaklínit chodidla pod pevnou tyč, aby se udržel ve správné pozici vzhledem k operačnímu poli. Skalpelem pečlivě rozřízl zvířeti krční tepnu a sledoval, jak se bude chovat vytékající krev. Zpočátku se naplnila jeho původní očekávání. Z rány krev vystřelovala ve formě jasně červených koulí. To trvalo několik málo sekund, pak se počet takto vypuzovaných krvavých koulí snížil a nakonec zastavil. V místě řezu vyrostla kupole krve. To Campbell vůbec nečekal. Provedl ještě řez v místě břišní tepny a efekt byl zcela stejný. Lékař zákrok komentoval slovy: „Přišli jsme na to, jak se chová krev ve stavu beztíže. A neodpovídalo to našim původním představám.“
NASA v té době plánovala osadit právě budovanou vesmírnou stanici Freedom i speciálním modulem, v němž by nechyběl například rentgen a další pomůcky nezbytné pro řešení urgentních stavů. Campbell proto ve svých výzkumech možností vesmírné medicíny pokračoval. Experiment s králíkem byl pouze začátkem. Následně zkoušel ve stavu nulové gravitace sešít ránu, provést kardiopulmonální resuscitaci či laparoskopický zákrok.
Byl si vědom skutečnosti, že možnosti medicíny jsou na Mezinárodní vesmírné stanici poměrně malé. Posádka tam měla donedávna k dispozici přístroj zajišťující podporu dýchání, defibrilátor, speciální zádržný stůl pro možnost ošetření pacienta, ultrazvuk a samozřejmě lékárničku k vyřešení běžných potíží.
Operovat by mohl robot
V únoru loňského roku byla zveřejněna zpráva o úspěšně zvládnuté simulované operaci ve vesmíru. Ta proběhla právě na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) a prováděl ji speciální robot spaceMIRA (Miniaturized In Vivo Robotic Assistant), jemuž místo živého pacienta posloužila umělá tkáň. Šlo o poměrně převratnou událost, která výhledově připravuje půdu pro zvládnutí komplikovanějších zásahů během dlouhodobých vesmírných misí.
Do té doby se ovšem ještě musí provést řada výzkumů. Je třeba zjistit, jak vlastně probíhá celková anestézie v prostředí nulové či velmi malé gravitace. Jednoduché nebude ani zajištění sterilního prostředí. A je třeba počítat i se skutečností, prostředí beztíže lidský organismus ovlivňuje i po fyziologické stránce, orgány a tělní tekutiny se mohou chovat jinak, než jsou lékaři zvyklí v běžných podmínkách na Zemi. A v tuhle chvíli není žádný chirurg připravený na situaci, že otevře dutinu břišní a střeva se mu začnou vznášet nad operačním polem. Sečteno a podtrženo, nejsme zatím v situaci, kdy bychom nemocného astronauta mohli bezpečně operovat ve vesmíru. Ke slovu tedy přichází problematika preventivních chirurgických zákroků provedených v předstihu před začátkem mise.
Slepé střevo i žlučník musí pryč, teprve pak můžete do vesmíru?
Ačkoliv může posádku během vesmírného letu potkat celá řada nejrůznějších potíží, statisticky je riziko zánětu slepého střeva či žlučníku poměrně vysoké, což nahrává skutečnosti, že odstraněním těchto orgánů před samotným letem (zvláště v případě dlouhých misí) je možné se řadě problémů vyhnout. Preventivní odstranění slepého střeva není ničím výjimečným. Od padesátých let se týká například i některých účastníků antarktických misí. Austrálie, Rusko, Velká Británie, Francie i některé jihoamerické státy tato opatření pravidelně uplatňují. Vzhledem k tomu, že akutní žlučníkové záchvaty je v řadě případů možno řešit nechirurgicky, není preventivní odstranění žlučníku tak časté.
V návaznosti na kosmické léty se odborníci přiklání k tomu, že ačkoliv minimální rizika pooperačních komplikací samozřejmě platí i pro zdravé pacienty, je z hlediska bezpečnosti a úspěšnosti vesmírné mise smysluplné maximálně omezit riziko, že některý z astronautů onemocní během letu.
V tuto chvíli ovšem není pro astronauty obecně povinné podstoupit preventivní odstranění slepého střeva či žlučníku. Na ISS platí, že pokud by někdo z členů posádky onemocněl, bude ve speciálním modulu dopraven zpátky na Zem. K tomu konec konců už i došlo. V roce 1985 se musel vrátit jeden ze členů ruské expedice právě kvůli podezření na zánět slepého střeva. Nakonec mu byla diagnostikována infekce prostaty.
Ve vesmíru (a nakonec i kdekoliv jinde) ovšem mohou člověka potrápit i obyčejné zuby. NASA proto doporučuje, aby si astronauté nechali odstranit zuby moudrosti.
Ačkoliv jsou požadavky na pevné zdraví astronautů samozřejmě velmi přísné už dnes, dá se očekávat, že pokud jednoho dne vypravíme lidskou posádku třeba na Mars, bude v rámci přípravy čekat účastníky mise i pár povinných preventivních operací. Nebo do té doby výzkumy a věda pokročí tak, že se vesmírná chirurgie posune na úplně jiný level, než jaký známe dnes. Necháme se překvapit.
Zdroje:
https://www.facs.org/for-medical-professionals/news-publications/news-and-articles/acs-brief/february-20-2024-issue/surgeons-perform-simulated-surgery-in-space-using-new-remote-technology/
