Článek
Představte si, že vás v obchodním centru plném lidí zastaví velmi slušným dojmem působící muž, který se legitimuje jako policista. Bez zaváhání popíše vaše auto včetně SPZ a oznámí vám, že se do vozu pokusil někdo vloupat. Využije okamžiku překvapení a vyzve vás, abyste spolu s ním odjeli na stanici podat stížnost.
Přesně za takových okolností se odpoledne 8. listopadu 1974 setkala osmnáctiletá Carol DaRonch se sériovým vrahem Tedem Bundym. Ten se naprosto suverénně představil jako důstojník Roseland z policejního oddělení v Murray a přesvědčivě jí vyložil historku o vloupání do jejího auta. Carol s ním odjela. Protože ale město dobře znala, záhy si všimla, že nejedou k policejní stanici. Údajného důstojníka na to upozornila. Obratem přibrzdil u krajnice a pokusil se ji spoutat. Bránila se. A Bundy jí omylem nasadil obě pouta na jedno zápěstí. Vzápětí se Carol podařilo otevřít dveře auta a dostat se ven.
Na rozdíl od více než třiceti žen, které Ted Bundy brutálně zavraždil, měla obrovské štěstí. Muž, který uměl dokonale využívat svoje charisma, vraždil v sedmi státech USA a v lednu roku 1989 skončil na elektrickém křesle.
Svým svědectvím tomu napomohla právě i přeživší Carol, která před pár lety v rozhovoru pro časopis People uvedla: „“Stále je to pro mě děsivé, nechápu, že jsem vůbec dokázala přežít.“ Carol nejenom že Bundymu utekla, ale navíc proti němu svědčila. Státní zástupce, který měl tenkrát případ na starosti, vzpomíná, že byla velmi zodpovědná. Vůbec nezaváhala, když ji k soudu předvolali. „Samozřejmě to pro mě nebyla nijak příjemná představa,“ říká Carol, „ale věděla jsem, že je to moje povinnost.“
Skutečnost, že byl Bundy usvědčen z jejího únosu, byla pro vyšetřování dalších případů opravdu klíčová. V dobách, kdy se ještě nevyužívala analýza DNA, patřil Ted Bundy k pachatelům, kteří na místech činku zanechávali jen velmi málo stop. Přitom se lidé, vyšetřující jeho kauzy, často nechávali slyšet, že „svoje oběti zabíjel mnohdy dřív, než si vůbec uvědomily, co se děje.“
Jednatřicetiletý Ted Bundy, snímek z roku 1978
Plachá, zakřiknutá Carol každopádně ze setkání s jedním z nejnebezpečnějších sériových vrahů vyvázla živá. „Podvědomě jsem nejspíš věděla, co všechno je ve hře. Musela jsem se za sebe postavit,“ komentuje okamžik, kdy se rozhodla ze všech svých sil bránit.
V rozhovorech pak mnohokrát odpovídala na otázku, proč k němu do auta vůbec nasedla. Ale není třeba v tom hledat nic složitého. Jednoduše věřila, že je policajt, a chtěla být nápomocná vyšetřování. Až v uzavřeném prostoru auta si všimla, že z něj táhne alkohol. A sám Bundy později – už jako odsouzený – připustil, že před vraždami většinou hodně pil.
„Prostě jsem měla štěstí.“
Carol má na otázku, jak je možné, že přežila, velmi prosté vysvětlení. Zachránila ji nejspíš souhra náhod. Jednak si v autě odmítla zapnout bezpečnostní pás, ačkoliv ji k tomu Bundy vybízel. A pak tu byla ta záležitost s pouty, kdy se vrahovi nepodařilo je správně nasadit. „Povedlo se mi otevřít dveře a vylézt z auta,“ popisuje Carol. „On se za mnou vrhnul přes sedadlo a snažil se mě dostat zpátky. V tu chvíli jsem ale viděla, jak se k nám v opačném směru blíží auto. To už jsem byla na pokraji hysterie. Stále však odhodlaná využít svou – dost možná jedinou – šanci na útěk.“ V daný okamžik se jí podařilo Bundymu vytrhnout. Vyrazila po silnici směrem k přijíždějícímu vozu, v němž cestovali manželé Walshovi. Ti duchapřítomně zareagovali, okamžitě zastavili a otřesené dívce pomohli nastoupit. Když jim popsala, co se jí stalo, zamířili rovnou na policii.
Vrah si vyhlédl jinou oběť
Bundy si zmařeným plánem na další vraždu hlavu dlouho nelámal. Ještě téže noci zamířil do zhruba třicet kilometrů vzdáleného Bountifulu, kde si poblíž střední školy vyhlédl sedmnáctiletou Debru Kentovou, která zrovna odcházela ze školního divadelního představení. Když se posléze u soudu k jejímu únosu přiznal, popsal, že ji celý den držel ve svém bytě a z toho asi půl dne byla dívka ještě naživu.
Debra zdaleka nebyla jeho poslední obětí. Zdroje udávají, že následně Bundy zavraždil ještě nejméně deset dalších dívek a žen. Nejmladší z nich – Kimberly Leachové bylo pouhých dvanáct let. Skutečný počet, ale může být i vyšší, protože se pachatel nikdy nepřiznal ke všem svým činům.
Žena, která pomohla vraha zastavit
Carol DaRonch měla na usvědčení a následném odsouzení Bundyho skutečně velký podíl. Ačkoliv ji média v průběhu soudního procesu často popisovala jako plačtivou a ustrašenou, ona sama se vnitřně cítila především odhodlaná. Nebyla ochotná smířit se s tím, že by Bundy dostal u soudu trest od jednoho do patnácti let za únos a byl tak třeba po dvou letech propuštěný.
Je také třeba si uvědomit, že se Carol u soudu musela s Bundym opakovaně setkávat. V soudní síni seděl jen pár kroků od ní. Navíc nevyužíval služeb právníka, ale hájil se sám, což mu mimo jiné umožňovalo podrobit Carol křížovému výslechu. A neváhal pokládat velmi přímé otázky. „Jak si můžete být jistá, že jsem to byl opravdu já?“ zeptal se své potenciální oběti. Carol však podle svých slov překvapila sama sebe, když sebejistě odpověděla: „Nikdy nezapomenu váš obličej.“
Vše tedy muselo být pro mladou dívku neuvěřitelně psychicky náročné. Soud v Utahu shledal Bundyho vinným a následně byl převezen do Colorada, kvůli obvinění z vraždy třiadvacetileté Caryn Campbellové. Ani u tohoto soudního procesu Carol nechyběla. „Byl velice arogantní,“ vzpomíná po letech na opakovaná setkání se sériovým vrahem. „Asi si myslel, že mu to všechno projde.“
Ted Bundy navíc dvakrát utekl z vazební věznice, podruhé se mu podařilo zůstat na svobodě více než měsíc. Odjel na Floridu, kde zabil dvě studentky a již zmiňovanou dvanáctiletou dívku. Když vzápětí znovu stanul před soudem, byla to opět Carol, která neváhala a přijela svědčit. „Záleželo mi na tom, aby zaplatil za to, co udělal,“ řekla.
A Bundy si posléze vyslechl hned dva rozsudky smrti. První v červenci 1979 a druhý o rok později. Jeho poprava patřila k velmi sledovaným událostem. 24. ledna 1989 se před státní věznicí Florida State Prison shromáždily davy lidí, řada z nich s transparenty „Burn, Bundy, Burn!“ Člověk, který připravil o život více než třicet mladých žen a dívek, skončil zcela zaslouženě na elektrickém křesle.
„Žiju úplně normálně,“
odpovídá novinářům Carol DaRonch a dodává, že záležitost s Bundym naštěstí tvořila jen malou část jejího života. Posléze se jí povedlo vše nějak vnitřně zpracovat a jít dál. Připouští, že je určitě méně důvěřivá, ale děsivé sny o sériovém vrahovi nemá.
Carol na snímku z roku 2018
Získala vysokoškolský titul, žije se svým partnerem a synem stále ve stejném městě, kde jako malá vyrostla. Připouští ale, že ji zájem médií tak úplně netěší. Pro novináře je stále tou „holkou, co utekla Bundymu“. Ale ona se nechce pořád vracet k té děsivé události. „Je pro mě velmi těžké mluvit o jeho obětech a jejich rodinách. Ten člověk zničil spoustu životů a já jsem se k němu dostala tak blízko…“
Zdroje:
