Článek
Je 5. března 2000 chvíli po půlnoci a čtyřicetiletá Inés má za sebou už dvanáct dlouhých hodin intenzivních porodních bolestí. Svět se jí smrsknul na vyčerpávající kontrakce přecházející takřka jedna v druhou. A dítě pořád nikde. Inés je na pokraji svých fyzických i psychických sil. O jedno dítě už kvůli komplikovanému porodu přišla. Před třemi lety se jí narodila mrtvá holčička. Rodina žije na samotě vysoko v mexických horách. Nejbližší zdravotnické zařízení je vzdáleno více než 80 kilometrů a manžel, který jí pomáhal u předchozích porodů, popíjí někde s kamarády. Telefon doma nemají.
Kuchyňský nůž a nezdolná vůle
Inés se uchyluje k řešení, které bychom čekali tak možná v hororovém filmu. V krátké chvíli vypije tři skleničky tvrdého alkoholu, usadí se na dřevěnou lavici a pak pevně uchopí patnácticentimetrový kuchyňský nůž. Ostří namíří k napnuté kůži na břiše. Za svitu jediné žárovky se jí na třetí pokus podaří proříznout kůži. Sedmnáct centimetrů dlouhý svislý řez vede až dolů k hranici pubického ochlupení. Trvá jí skoro hodinu, než si vytáhne z dělohy novorozeného – a živého – chlapečka. Podaří se jí ještě přestřihnout pupeční šňůru a pak ztratí vědomí. Těžko odhadovat, jak dlouho byla vyčerpaná rodička v mdlobách. Když ale znovu přijde k sobě, ránu si ováže kouskem látky a pošle jednoho ze svých starších synů, aby sehnal pomoc.
Trvá dlouhých sedm hodin, než se k Inés dostanou dva zdravotníci. Najdou ji při vědomí, s ránou zašitou obyčejnou jehlou a nití. V náručí drží čerstvě narozené miminko. Odvezou je oba do čtyři kilometry vzdálené vesnice, kde je malá ošetřovna. Pak následuje osmihodinová jízda autem do nejbližší nemocnice. Po šestnácti hodinách od chvíle, kdy si kuchyňským nožem rozřízla břicho, aby přivedla na svět svoje dítě, je Inés v rukou kvalifikovaných lékařů. Ti se vzápětí pustí do revize zákroku, nad nímž dodnes žasne celý svět. Po týdnu pacientku čeká ještě jedna operace. Lékaři musí napravit škody způsobené na střevech. Za dalších deset dnů je ale propuštěna do domácí péče, a nakonec se zcela uzdraví.
Ines Ramirez did own Caesarean on herself Inés Ramírez Pérez (born 1960) is a Mexican woman from the state of Oaxaca...
Posted by Dr. Subrahmanyam Karuturi on Tuesday, April 2, 2013
Neuvěřitelná realita očima lékařů
Když se jí opakovaně lékaři a následně i novináři ptali, co ji vedlo k rozhodnutí provést císařský řez sama sobě, jednoduše odpověděla: „Ta bolest byla nesnesitelná. Nemohla jsem to už vydržet. A řekla jsem si, že jestli moje dítě zemře, zemřu s ním. A když to dobře dopadne, uvidím ho vyrůstat. Věřila jsem, že by nám Bůh mohl zachránit život oběma.“
Doktor Honorio Galvan z nemocnice San Pablo Huixtepec, kam se Inés po naprosto ojedinělém domácím porodu dostala, dodnes nechápe, čeho byl tenkrát svědkem. „Nevěřil bych, že je někdo schopen bez anestezie operovat sám sebe a přežít,“ řekl v jednom z rozhovorů. Byl přítomen chirurgické revizi a s kolegou Guzmanem s údivem konstatovali, že zavinování dělohy probíhá uspokojivě, rána nekrvácí a nenese známky infekce. Raději ani nepřemýšleli o tom, jestli Inés nůž před použitím sterilizovala. Zákrok podle nich evidentně prováděl člověk bez jakékoliv chirurgické průpravy. Skutečnost, že se rána neinfikovala, si doktor Galvan vysvětluje zvýšenou odolností určité části – na venkově žijící – mexické populace. V rozhovorech s novináři zmínil „neuvěřitelnou reakci lidského těla“ a uvedl, že u lidí z měst se obvykle s takovou schopností odolávat infekcím lékaři nesetkávají.
Pevnému zdraví se těší i Inésin syn Orlando, který oslavil už čtvrté narozeniny. Inés na svůj šokující počin nahlíží jako na akt zoufalství, který by jiným ženám rozhodně nedoporučila. Když ale s mateřskou pýchou v očích pohlédne na svého nejmladšího chlapečka, je jasné, že ona sama svého konání nelituje.
Zdroje:
