Článek
Pro spoustu lidí to byl den jako každý jiný, patnáctiletá Kara Robinson ale na události z 24. června roku 2002 už nikdy nezapomene.
Jihokarolínské městečko West Columbia se stalo svědkem zločinu, jaký tamní obyvatelé nepamatují. Kara zrovna pomáhala kamarádce s prací na zahradě před domem, když na příjezdovou cestu odbočilo auto. Vystoupil z něj sympatický třicátník v džínách, košili a baseballové čepici. Dal se s Karou do řeči, vyptával se, jestli má doma rodiče, že prý rozdává nějaké letáky. Kara mu popravdě odpověděla, že jde o dům, kde bydlí kamarádka, a její maminka právě doma není.
Na to muž vytáhl střelnou zbraň, přiskočil ke Kaře, přitiskl jí hlaveň ke krku a donutil ji nastoupit do auta. Musela si vlézt do velkého úložného boxu na zadním sedadle. Naprosto šokovaná dívka nejspíš dodnes nechápe, že se jí v tak děsivé situaci podařilo zachovat chladnou hlavu. Vzpomíná, že cestou počítala zatáčky a celkově se soustředila i na ty nejmenší detaily. Klečela skrčená v plastovém vězení, ale vnímala, že její únosce poslouchá rockovou rozhlasovou stanici. Dokonce si zapamatovala výrobní číslo kontejneru, v němž byla zavřená. V rozhovoru pro časopis People následně uvedla: „Asi zafungoval můj mechanismus pro přežití. Něco mi našeptávalo, že si musím pamatovat co nejvíce detailů.“
Cestou do bytu útočník zastavil a Karu z boxu vytáhl. Ale to jen proto, aby ji spoutal. Navzdory násilí (včetně sexuálního), kterého se na ní pachatel opakovaně dopustil, jakmile ji dopravil k sobě domů, Kara neustále pátrala očima kolem sebe a hledala důkazy, které by onoho muže mohly identifikovat. Všimla si dokonce i magnety přichycených cedulek na ledničce, na nichž bylo uvedené jméno zubaře a praktického lékaře. Zaznamenala také hřeben plný dlouhých zrzavých vlasů. V hlavě jí pořád dokola rezonovalo: „Shromáždi informace, počkej, až opadne jeho pozornost, a uteč.“
Na ten okamžik čekala dlouhých osmnáct hodin. Už skoro svítalo, únosce spal a Kara konečně dokázala uvolnit jednu ruku z pout. Chvíli na to měla volné obě ruce i nohy. Vyplížila se ke dveřím, vědoma si toho, že její věznitel je ozbrojený a nebude váhat ani vteřinu, aby jí v útěku zabránil. Potichu odemkla na dva západy uzamčené dveře a vzápětí už utíkala pryč. Na nedalekém parkovišti oslovila dva muže, kteří ji obratem odvezli na nejbližší policejní stanici. Tam dívka vylíčila nejenom, co se jí stalo, ale přidala i překvapivé podrobnosti týkající se pachatele.
Když k jeho bytu dorazily policejní jednotky, byl únosce pryč. Policie v rámci domovní prohlídky objevila výstřižky z novin. Všechny se týkaly tří nevyřešených vražd mladých dívek, které zmizely před více než pěti lety. Vyšetřovatelům v tu chvíli došlo, že čelí něčemu mnohem horšímu – pachatel by totiž mohl být sériový vrah.
Postupně vyšlo najevo, že Kara byla jeho v pořadí čtvrtou unesenou obětí. A první přeživší. Sofii Silvu i sestry Kristen a Kati Liskovy Richard Evonitz v letech 1996 a 1997 unesl a následně zavraždil. Ze zpráv FBI vyplývá, že měl devětatřicetiletý pachatel velmi výbušnou povahu a byl fascinován zbraněmi. Svoje oběti před únosem sledoval a zakládal si na tom, aby šlo o dívky, které byly (nebo alespoň vypadaly) velice mladé.
Richard Evonitz
Šestnáctiletou Sofii unesl 9. září 1996 z Loriella Parku ve Spotsylvanii. Trvalo celý měsíc, než policie objevila v potoce její ostatky. O osm měsíců později, 1. května 1997, byly sestry Kristin a Kati uneseny z domu svých rodičů. O pět dnů později se jejich těla našla v řece South Anna.
Uběhly pouhé tři dny od únosu Kary, když Evonitz kontaktoval svoji sestru Jennifer. Přiznal se jí, že spáchal řadu zločinů, a žádal ji o schůzku na Floridě. Jennifer obratem kontaktovala policii. O pár hodin později obklíčily Evonitzovo auto na dálnici policejní vozy a vyzývaly ho, aby se vzdal. Stihl se však zastřelit dřív, než padl do rukou zákona.
Kara získala za pomoc při objasnění vražd Sofie, Kristin a Kati odměnu 150 tisíc dolarů a využila také možnosti sejít se s rodinami zavražděných dívek. Vzpomíná, jak důležité pro ni toto setkání bylo. V rozhovoru pro People uvedla, do jaké míry si uvědomovala, že rodinám pomohla celou záležitost uzavřít, navíc s vědomím, že osoba odpovědná za smrt jejich dětí už nežije.
Posted by Kara Chamberlain on Sunday, November 19, 2023
Dnes je Kara šťastně vdaná maminka tří dětí. Angažuje se v pomoci obětem násilí. Spolupracuje s celou řadou organizací a podpůrných skupin. Velmi aktivní je také na sociálních sítích. Její působení dává lidem, kteří prožili nějaké silné trauma, naději a sílu. Jak sama Kara nikdy nezapomíná zdůraznit: „To, co se stalo, nebyla vaše chyba, ale za svoje uzdravení nesete odpovědnost. Jste silní, jste schopní a zvládnete to.“
Zdroje:
