Článek
Píše se rok 1895, Anglii vládne už více než půl století královna Victorie. Zakládá si na dobrých mravech a dokonalém zevnějšku žen z lepší společnosti. Tohle je příběh jedné z nich…
„Jmenuji se Clara Edwards a pocházím z aristokratické rodiny. Můj starší bratr jednou zdědí po otci hraběcí titul. Já jsem se v sedmnácti provdala, ale můj manžel po sedmi letech zemřel na tuberkulózu. Churavěl dlouho, ani dětí jsme se nedočkali. Teď mi táhne na třicet a londýnská smetánka mě považuje za poněkud odkvetlou. Žena v mém postavení si nehledá manžela snadno. V kostele si pravidelně všímám soucitných pohledů a taky těch odsuzujících. Navzdory utaženému korzetu si určitě šuškají, že potřebuji zhubnout. Vím, že mají pravdu. I mě to trápí.“
„Dneska jsem v krejčovském salónu zaslechla, jak se dvě dámy baví o jakémsi zázraku z Paříže, který pomáhá hubnout. Samozřejmě hned upoutaly moji pozornost. Mluvily o malé pilulce, kterou člověk spolkne a pak může jíst, co hrdlo ráčí, a přesto hubne. Máme v ulici velmi diskrétního lékárníka, takže jsem se tam vzápětí vydala, nechala komornou přede dveřmi a vstoupila dovnitř sama. Hned věděl, o co mám zájem. Potvrdil, že jde skutečně o francouzský lék, velmi oblíbený u dam z vyšší společnosti. S potutelným úsměvem dodal, že ho vyhledávají i herečky a tanečnice. Hned večer jsem tu zvláštní kapsli spolkla.“
Inzeráty na „tasemnicové pilulky“ vycházely i v amerických novinách.
Tasemnice jako vstupenka do společnosti
„Mám za sebou první měsíc té kúry. A je opravdu účinná. Můžu jíst, co chci, dopřát si smetanu do čaje i sladké pečivo. A váha jde dolů. Poznám to snadno. Korzet je mi volnější a několikery šaty mi musela komorná upravit. Mám velkou radost. Otec prohlásil, že by nacházející plesová sezóna mohla přinést nějaké nabídky k sňatku. Mám slíbené nové šaty a těším se, jak ve společnosti překvapím skvělou figurou.“
„Hubnu dál, ale už z toho nemám takovou radost. Navíc se vůbec necítím dobře. Začalo to občasnou nevolností, divným tlakem v břiše. Ale pak přišly okamžiky poměrně ostré, vystřelující bolesti. A mám prakticky pořád hlad. Budí mě to i v noci. Přitom jídlo ty bolesti neutlumí. A co je horší, když se na sebe podívám do zrcadla, vyděsí mě to. Dříve jasná, hladká pleť úplně ztratila svou pružnost a získala ošklivý našedlý odstín. K tomu ty kruhy pod očima od toho, jak špatně spím. Jestli se to nezlepší, na plese moc nezazářím.“
Když parazit vyhrává
„Dneska jsem venku na ulici omdlela. Ještě, že mě zachytil tovaryš z místního obchodu. Pomohl mi domů, kde mě maminka hned uložila do postele a zavolala pro doktora. Podle něj jsem chudokrevná. Já jsem mu samozřejmě o pilulce nic neřekla. Styděla jsem se. Co by si pomyslel, kdyby věděl, že mám v těle nějakého hnusného červa, který ujídá moje jídlo, bere mi sílu i zdraví?“
„Asi jsem se zbláznila. Mám divné sny – a to i ve dne, když zrovna nespím. Takové zvláštní vidiny a pocity. Někdy jako bych cítila, jak se ten červ uvnitř mě hýbe. Nemůžu přestat myslet na to, že mi v břiše něco žije. Je to naprosto odporné, cítím se slabá a vyčerpaná. Co na tom, že si můžu korzet sešněrovat o pěkných pár centimetrů víc.“
Clara vyhledá pomoc
„Už takhle nemůžu dál. Dneska jsem se vypravila za lékárníkem. Popsala jsem, co mě trápí a poprosila ho o pomoc. Chápavě přikyvoval. Určitě jsem nebyla jeho první zákaznice s takovými potížemi. Prodal mi lahvičku ricinového oleje a pak nějakou tinkturu, která by podle jeho slov měla červa vyhnat ven. Hned po obědě jsem vše užila, jak mi řekl. Následující tři dny byly učiněné peklo. Prakticky jsem nebyla schopná vstát z nočníku. Třásla jsem se po celém těle a tekly mi slzy proudem. Odmítala jsem do svého pokoje kohokoliv pustit. Až třetí den v noci ze mě vyšla taková dlouhá, bledá věc. Ve svitu svíčky jsem měla dojem, že se ještě hýbe. Šílený zážitek.“
„Je to půl roku, co jsem se té hrůzy uvnitř mého těla zbavila. Dodnes mám noční můry, že v mém břiše pořád je. Tělo se pomalu uzdravuje, ale moje mysl v pořádku rozhodně není. Přišla jsem o radost ze života, obviňuji sama sebe z marnivosti, která mě málem stála život.“
Sáhla po tasemnici i Maria Callas?
Podobných příběhů se odehrály stovky, nejspíš tisíce. Z hubnutí za pomocí tasemnice byla viněna například i operní zpěvačka Maria Callas. Ta se ale podle dostupných zdrojů nenakazila tasemnicí cíleně. S největší pravděpodobností k tomu došlo v důsledku konzumace nedostatečně tepelně upraveného masa, protože tatarský biftek patřil k jejím oblíbeným pokrmům.
Navzdory pokroku v medicíně, dostupnosti kvalitních informací a značné osvětě se i dnes najdou lidé ochotní riskovat svoje zdraví v touze po štíhlé postavě.
Jak se chová tasemnice v lidském těle
Člověk se nejčastěji nakazí buď tasemnicí bezbrannou (Taenia saginata) a to z nedostatečně tepelně upraveného hovězího masa, nebo tasemnicí dlouhočlennou (Taenia solium), která pochází z masa vepřového a může způsobit onemocnění známé jako cysticerkóza, kdy se larvy nacházejí nejenom ve střevě, ale také v jiných částech těla, například v mozku, svalech či v podkoží. To pak vysvětluje symptomy udávané řadou pacientů – bolesti hlavy, záchvaty či halucinace.
Při představě, že vám tělem putují larvy parazita, se jistě mnoha z vás zvedl žaludek. To je opravdu hodně vysoká daň za nějaké to shozené kilo. Hubnutí by rozhodně nemělo být provázeno podlomeným zdravím, ale naopak by mělo představovat cestu ke zdravému, udržitelnému životnímu stylu.
Zdroje:
