Článek
Než v dnešní době lékař vstoupí na sál, musí si důkladně vydezinfikovat ruce a obléct sterilní oděv, včetně rukavic. V moderní medicíně standardní postup. V polovině 19. století ovšem byla i pouhá dezinfekce rukou velmi revoluční a mnoho lékařů se tím odmítalo řídit. Jedni si nechtěli nechat mluvit do zavedených metod, jiní se jim jednoduše vysmívali. Nedostatečná hygiena ale stála život mnoho novopečených maminek. A jejich situaci se snažil zlepšit lékař maďarského původu Ignác Semmelweis.
Smrt v porodnicích byla běžná
Ve Vídni, kde Semmelweis působil, byla tehdy porodnice rozdělena na dvě oddělení – jedno vedli lékaři a studenti medicíny, druhé porodní asistentky. Statistiky byly zdrcující: zatímco na oddělení s „porodními bábami“ umíralo na horečku omladnic jen několik jednotek procent rodiček, v péči lékařů to byl několikanásobek. Ženy se dokonce bály být přijaty na „lékařské“ oddělení a raději rodily doma, aby nebyly vystaveny nebezpečné péči. Měly tak větší šanci přežít. A doktor Semmelweis se snažil této záhadě přijít na kloub.
Jednoduché vysvětlení, které nikdo nechtěl slyšet
Semmelweis si všiml, že lékaři a studenti medicíny často před vstupem na porodní sál pitvali mrtvá těla. Pak šli rovnou k rodičkám – bez důkladného mytí rukou, v zakrvácených pláštích. V kontaktu s mrtvolami začal vidět příčinu celého problému. A pitev se u nich v nemocnici provádělo opravdu hodně, účastnil se jich i on sám. Pokud následně vyšetřoval rodičku nebo absolvoval vizitu na oddělení matek, s největší pravděpodobností se příčina smrtelných infekcí skrývala právě zde. V těch dobách ještě neměl nikdo povědomí o existenci bakterií, ale mladý lékař tušil, že infekce se musí přenášet z mrtvých na živé. A hledal cesty, jak tomu zabránit.
Mytí rukou mýdlem evidentně nepomáhalo, začal tedy testovat roztok chlóru. A úspěch na sebe nenechal dlouho čekat. Stačily pouhé dva měsíce a úmrtnost matek na jeho oddělení klesla ze 17 % na 1,2 %. Dalo by se předpokládat, že přišel s naprosto převratnou a přitom jednoduchou metodou, která v lékařských kruzích vzbudí obdiv a získá řadu následovníků. Ale chyba lávky. Ve hře bylo nepřehlédnutelné ego lékařů, kteří odmítali připustit, že smrtelnou nákazu na pacientky přenášejí oni sami.
Osamělý bojovník proti zastaralému systému
Semmelweis se tedy nesetkal s uznáním, ale s posměchem a odmítáním. Vědom si skvělých výsledků, které dezinfekce rukou na jeho oddělení přinesla, nechtěl se svých pokrokových myšlenek vzdát. Psal články i dopisy, ze všech sil se snažil své poznatky prosadit. Byl to energický člověk a tak čím většímu odporu kolegů čelil, tím byl útočnější. Nakonec působil jako posedlý muž, který se hádá se všemi kolem sebe. O místo na vídeňské klinice vzápětí přišel.
Vrátil se do Budapešti a svoje hygienická opatření zavedl na tamním porodnickém oddělení. Pochopitelně to přineslo svoje ovoce. V letech 1851-1855 zemřelo v této porodnici na horečku omladnic pouhých osm žen. Výsledky opět aktivně publikoval a ani tentokrát nepadly na úrodnou půdu. Těžko si dnes představit, jakému pocitu bezvýchodnosti musel Semmelweis čelit. Z vlastní zkušenosti věděl, kolik životů může důkladná dezinfekce rukou zachránit. Vzdělaní lékaři, zkušení odborníci s letitou praxí mu ovšem odmítli naslouchat.
Netrvalo dlouho a nepochopený, zoufalý lékař začal trpět psychickými problémy. Podle dostupných zdrojů byl ve své agitaci za správné postupy stále agresivnější a pro své okolí postupem času až nebezpečný. V roce 1865 skončil v ústavu pro choromyslné. V některých pramenech je jeho psychiatrická diagnóza přičítána depresím z bezútěšného boje se systémem. Setkáte se ale i s názorem, že trpěl syfilidou, což nakonec nebylo u porodníků v té době nijak výjimečné. Snadno se mohli nakazit vyšetřováním nemocných pacientek. Semmelweis navíc v určité době údajně udržoval intimní vztahy s prostitutkami.
Bez ohledu na příčinu tedy končí život pokrokového lékaře mezi zdmi psychiatrické léčebny, kde s ním bylo nakládáno jako s běžným pacientem. Asi netřeba dodávat, že péče v těchto institucích byla na velmi špatné úrovni a výjimkou nebyly ani tělesné tresty.
Když se doktor Semmelweis pokusil z léčebny odejít, dozorci ho krutě zbili a ve svěrací kazajce vsadili do zatemněné cely. Otevřenou ránu na pravé ruce mu nikdo neošetřil. 13. srpna 1865 tedy Ignác Semmelweis umírá na otravu krve v důsledku infekce. Diagnóze, proti níž celý svůj profesní život bojoval, nakonec nedokázal sám uniknout. Bylo mu pouhých 47 let. A další dlouhé roky budou muset uběhnout, než jeho výzkum a práce dojdou zaslouženého uznání.
Dali mu za pravdu až po smrti
Až s objevy Louise Pasteura a Josepha Listera se potvrdilo, že mikroskopické organismy skutečně způsobují infekce. Teprve tehdy si doktor Semmelweis vysloužil titul „zachránce matek“. Jeho příběh tak zůstává připomínkou toho, že ani zdánlivě jednoduchá řešení nebývají přijata, pokud naráží na lidskou ješitnost.
Zdroje:
